Ve středu ve 13.30 započal před čínským velvyslanectvím v Praze ceremoniál, při kterém česká návrhářka Marie Copps představila domácí veřejnosti a zástupcům médií svou poslední kolekci FASHION FOR HELP. Prostřednictvím velkoformátových fotografií zde prezentovala kampaň, která pomocí protikladu krásy a hrůzy kritizuje neetické aspekty komunistického režimu v Číně; hojné používání trestu smrti, omezování svobody slova a vyznání, perzekuci protibetských aktivistů, následovníků Falun Gongu atd.
Na místě se sešli i zástupci neziskových organizací, kteří společně s Marií Copps předali Číně „Medaili Rudého draka“ za prvenství na poli porušování lidských práv.
Reportáž z akce (s laskavým svolením New Tang Dynasty Television)
Symbolické udílení medaile čínské ambasádě v Praze přišla podpořit pestrá směsice osobností z oblasti veřejného života, sportu, kultury i módy. Zde jsou minirozhovory s některými z nich.
Kateřina Jacques, poslankyně Parlamentu ČR za Stranu zelených
Co říkáte na to, že čínská ambasáda nekomunikuje a celé roky neodpovídá na vnější podněty?
Já sama už do téhle schránky hodila několik petic a dopisů a podobných shromáždění se zúčastňuji již celá léta. Je to typický projev jejich režimu, takto se chovají po celém světě. Nekomunikují, jde o brutalitu kombinovanou s cynismem, jako když strohým a tvrdým způsobem jdete stále za svým a opakujete dokola jednu a tutéž mantru. Je to zajímavý kontrast - jiná zastupitelství pořádají kulturní akce a fora, čínská ambasáda je dokonale zakuklená, neumožňuje výměnu názorů ani zdárný dialog.
Proč si myslíte, že čínská ambasáda praktikuje tuto cestu ne-komunikace?
Vy se ptáte, proč se lidstvo na světě vlastně potýká se zlem? Na to vám nedokážu úplně odpovědět, ale jsem zastánkyní naděje, že dobro a pravda vítězí. Dobro nakonec v rámci lidství musí zvítězit. Vnímám to jako přechodnou etapu. Nám v roce 1985 také přišlo, že ta hrůza nikdy neskončí, a změna přišla za čtyři roky. Věřím, že k pádu režimu v Číně nakonec dojde.
Je to o tom, aby si lidé sami vybrali, co chtějí?
Je to v aktivním přístupu, protože pasivita, to je to nejhorší. My, kteří žijeme ve svobodném světě, máme povinnost na to upozorňovat a ten tlak vytvářet. Když se díváte na motivy těchto obrazů, něco jiného je svoboda tisku a něco jiného je zabíjení lidí. Jakmile se sáhne na lidské zdraví nebo lidský život, tak tady končí legrace a jakákoliv debata.
Při předávání medaile čínské ambasádě zvolala Kateřina Jacques hlasité „Hanba!“.
Yvetta Hlaváčová, držitelka světového rekordu v přeplavání kanálu La Manche
Sportovci se k podobným akcím před olympiádou obecně příliš nevyjadřovali. Proč jste se vyjádřila vy?
Protože jsem svobodná. Mám vlastní názory a za ně se nestydím, ani se nebojím toho, že z toho budu mít nějaké problémy. To je i důvod, proč jsem v roce 1995 odešla z prestižního klubu, dotovaného ministerstvem vnitra, abych mohla říkat, co si myslím. A jestli to někdo nedělá, tak proto, že má strach vybočit, nechce pomáhat a myslí jen na sebe. Ve chvíli, kdy sportovec odmítne podpořit něco takového, tak je to prostě jednoznačné. Nemám k tomu, co dodat. Co si o nich mám myslet? Když se každý něčeho bojí a nedělá to, co je správné, tak jsme tam, kde jsme.
Otázka: Určitou roli hraje také tlak sportovních organizací na sportovce.
Jestli s tím dokážou žít, že mají určitý názor a přitom poslechnou někoho, kdo jim říká, ať radši mlčí… Když cítí, že by to udělat měli, tak ať to prostě udělají a promluví. Nemyslím si, že by tím dobrý sportovec nějak utrpěl. Ať tam jede, podá výkon, udělá maximum a pak řekne jasný názor.
Vítězství na poli morálky je ve sportu zřejmě potřeba.
Kdo jiný by to měl dělat než sportovci? Sportovec od malička bojuje, má vůli, odvahu a pak přijde na tohle a on dostane strach? Co je to pak za odvahu? Jenže… nekoukají z toho peníze ani sláva, tak prostě nepřijdou. Proč by chodili? Nemusí je to zajímat. Je to přece v Číně a to je jejich věc. Jsou prostě zahledění sami do sebe.
Petr Kutílek, zástupce Olympic Watch (Výbor pro olympijské hry 2008 ve svobodné a demokratické zemi)
Po Vašich zkušenostech s podobnými akcemi, jaký myslíte, že bude mít tento podnik dopad na českou veřejnost?
Myslím, že je stále nutné připomínat, že se v Číně nedodržují lidská práva a dlouhodobě to účinek mít může. Samozřejmě, tu změnu si musejí přát především lidé v Číně. Velký počet Číňanů si ji už přeje. Úkolem lidí v zahraničí je podpořit je v těchto změnách tak, aby k nim skutečně mohlo dojít.
Jak se vám líbil tento nápad – módou proti násilí?
Mně se to líbí v tom, že je to zase jiný pohled na tuto problematiku. Je dobré upozorňovat na tyto otázky z různých úhlů. Tohle je velmi elegantní způsob, jak k tomu přitáhnout pozornost.
Kája Pavlíček, český stylista a vizážista
Co říkáte na nápad jít módou proti útlaku lidí?
S Marií Copps už na některých projektech spolupracuji a je to trochu komplikovanější tím, že žije za oceánem. Když přišla s tímto nápadem, tak mě to nadchlo. Řekl bych, že je to naše jediná zbraň: módou upozorňovat na to, s čím nesouhlasíme. Takže jsem samozřejmě tuto akci plně podpořil.
Naznačujete, že tato akce je pouze první z řady, že podobných aktivit přijde víc?
Já doufám, že móda k tomu ještě řekne svoje. Vidíme to i na přehlídkových molech renomovaných návrhářů, i oni používají určité motivy nebo fotografie s naaranžovanými modely a s jejich pomocí protestují proti tomu, s čím nesouhlasí. Trend už je nastolen a je dobře vidět. Pokud Čína bude dál dělat věci, které nás netěší, bude náš symbolický odpor určitě nějakým způsobem pokračovat.
Co byste řekl těm, kteří byli uchváceni zahajovacím ceremoniálem OH a o porušování lidských práv se zase až tolik nezajímají?
Právě na zahájení olympiády bylo vidět, že se režim snaží světu ukázat něco nereálného, oni tam předváděli jen hezké, upravené, stylově oblečené lidi. My se mimo jiné snažíme upozornit na to, že Čína taková ve skutečnosti není. Že šlo o velkou kampaň pro média, která měla dezorientovat světovou veřejnost. Jistým protipólem toho je právě tahle dnešní akce.
Jiří Borský, zástupce občanského sdružení Lungta
Jak vnímáte tuto netradiční pomoc ze strany módy?
Čínský režim naprosto „dokonale“ vštěpuje lidem do hlavy co je, co není, co se děje nebo co se naopak neděje. Popírají reálné věci, aby se nemuseli zodpovídat ze svých činů. Na celém světě se čínská vláda zasazuje o to, aby se o Tibetu a o lidských právech v Číně vůbec nemluvilo. Čím méně se o tom mluví, tím jsou spokojenější. Když najednou přijde někdo ze světa módy, je to pro nás osvěžení a lepší naděje. Člověk je rád, že se jim to nedaří všechno zamést pod koberec, že už nemohou popřít, že tu je nějaký Tibet, že tu jsou běžní Číňané, kteří musejí žít v cenzuře a nesvobodě. Když už se musí i módní návrhář postavit a poukazovat na lidská práva, tak to znamená, že s tímhle světem asi opravdu něco není v pořádku.
Marie Copps, návrhářka, autorka konceptu FASHION FOR HELP
Myslíte, že móda může změnit něco na situaci lidských práv v Číně?
Takové ambice nemám, abych si myslela, že móda tímhle molochem pohne. Ale… protože lidé mají módu rádi (hlavně ženy), je to dobrý způsob, jak poukázat na to, s čím nesouhlasím. Jde o jisté propojení dvou neorganických světů – světa módy a světa lidských práv. Když dáte tyhle dvě veličiny dohromady, vznikne z toho kontrast - něco, co lidé budou možná vnímat jako něco podivného, neobvyklého či jinak, ale budou to vnímat. A to ve svém důsledku může mít nějaký efekt.
Dají se Vaše umění a fotografie vnímat jako obraz boje tisícileté čínské kultury se současným čínským režimem?
Vnímám to jako poselství tradiční Číny, kterou obdivuji a miluji. Je to tradice pěti tisíc let kulturního vývoje. Když si vezmete taoismus, nebo buddhismus a tyto krásné prvky čínské kultury postavíte do kontrastu se zlem, tak vám z toho vyjde, že komunismus je v Číně něco cizího. Je to nesourodé, cizí těleso, které tam nepatří.
Je pro současného Číňana nutné, aby si uvědomil rozdíl mezi čínskými tradicemi a kulturou, kterou zde zavedla Čínská komunistická strana?
Čína se snaží velmi úspěšným způsobem vypreparovat a odstranit podstatu všech náboženství a původních myšlenek. Zanechala těmto věcem pouze jejich obal, jejich vnitřní obsah je prázdný. Mnozí současní Číňané neznají svoji prastarou, původní kulturu, je jim upírána. Proto to v Číně nyní vypadá tak, jak to vypadá.
Podstata mého projektu je v člověku, který se rozhodne postavit proti zlu. Móda je jenom nástroj, jak to dát najevo.
Inna Puhajková, modelka a vítězka iMiss 2005, partnerka hokejisty Jaromíra Jágra
Jak jste se o tomto projektu dozvěděla a co na něj říkáte?
Už jsem s Marií Copps několikrát spolupracovala, pokaždé mi navrhuje šaty na předávání Zlaté hokejky, a tak mě seznámila také s tímto svým projektem. Velmi mě to nadchlo a oslovil mě ten nápad „FASHION FOR HELP“. Ona na tu problematiku upozorňuje nenásilným, nevulgárním způsobem. Na jednu stranu je to krásné a zároveň vás to šokuje, donutí vás to se zamyslet.
Intelektuálové často vnímají módu jako povrchní záležitost…
Tahle akce není o povrchnosti, snaží se ukázat i druhou stránku věci. Není to o módě, jen se s její pomocí snažíme upozornit na to, co se v Číně děje.
Všeobecně se o Číně ví, že porušuje lidská práva, ale moc se o tom nemluví, člověk nemá mnoho příležitostí se o tom dozvědět více. Pokud po tom vyloženě nepátrá, tak nemá otevřenou a přístupnou cestu, aby se dozvěděl o tom, co se tam vlastně děje. Když mě Marie Copps seznámila se svým projektem, mohla jsem do této problematiky více nahlédnout a hodně mě to zaujalo. Ten nápad i dnešní akce se mi moc líbí. Je možná těžké proti násilí bojovat, ale měli bychom na něj alespoň upozornit.
Děkujeme všem osloveným za rozhovory.
