Kdysi dávno žil jeden velmi schopný mistr umění Feng Shui[1], ale měl poměrně zlého ducha. Celý svůj život zasvětil hledání legendární „Dračí žíly“[2], o které se píše v prastarých knihách.
Jednoho dne cestoval ke vzdálenému posvátnému místu. Jak putoval z jednoho kopce na druhý v horkém slunci, dostal velkou žízeň, ale nemohl nikde najít vodní pramen ani potůček či říčku. Byl již velmi unavený, když tu nakonec v dálce uviděl stát zchátralý dvůr s domkem. Rychle tam pospíchal a zaklepal na dveře.
Po dlouhé době se dveře otevřely a z nich vyšla malá stařenka. Utírajíc si z čela, spáleného sluncem, množství kapek potu, nedočkavě se zeptal: „Stařenko, můžu vás poprosit o trochu vody?“
Stařenka se podívala na poutníka, jehož tvář byla zarudlá a krční žíly mu horečně tepaly, a úsečně mu odpověděla: „Počkejte!“
Pomalu se otočila a odešla, aniž by jej pozvala dál.
Zdálo se, jako by uběhla zdlouhavá polovina celého dne. Těsně předtím, než zchvácený potulný věštec málem ztratil svoji trpělivost, se stařenka vrátila a v rukou držela misku s vodou.
Rychle si od ní misku vzal, a právě když hltal první doušky vody, všiml si, že na hladině plavou rýžové otruby. Měl velkou žízeň, ale byl nucen pít vodu pomalu, protože musel během pití odfoukávat otruby ve vodě. V duchu se proto velmi nahněval.
Pomyslel si: „Tahle stařena je opravdu lakomá a není ani trochu laskavá, dokonce se mi nestyděla přinést špinavou vodu. Jak bych jí to oplatil?“
Věštec se zamyslel a řekl: „Děkuji vám za vodu, babičko, ale nevím, jak bych vám vaši pomoc oplatil...
Co třeba takto? Jsem mistrem Feng Shui, dovolte mi prosím, abych pro vás vybral ideální místo vašeho posledního odpočinku, až nadejde váš čas.“
Stará paní souhlasila a následovala jej až na vrchol sousedního kopce, kde věštec strávil dlouhou dobu měřením a pozorováním okolního terénu pomocí speciálního kompasu pro rozměřování krajiny. Pak konečně došel k závěru.
Nakonec na určené místo nakreslil kříž a řekl: „Zde je příznivé místo, kde můžete spočinout, až váš čas nadejde.“
Stařenka souhlasila s věštcovým návrhem a řekla ještě: „Raději už jděte, v dálce je vidět, že se sem žene velká bouře.“ Věštec se zadíval směrem k obzoru, kam stařenka ukazovala, poklonil se a urychleně odešel.
O deset let později projížděl věštec okolo tohoto místa a vzpomněl si, jak tehdy stařence úmyslně vybral odpuzující a neblahé pohřební místo.
Jinými slovy, jakmile byla stará paní na tom místě pochována, život její rodiny měl být odsouzen k zániku. Věštec ihned plný zvědavosti zkoumal, jestli je náhrobní kámen na stejném místě, které kdysi záměrně vybral. Otočil se, aby se podíval dolů z kopce, kde kdysi na zpustlém místě stávalo rozpadlé stavení. Užasl však, když uviděl na stejném místě stát rušné malé město.
Sešel dolů z kopce a zaklepal na dveře nejbohatší usedlosti ve městě. Dveře mu otevřel mladý muž, který jej vřele přivítal a pozval dále. Věštec se zajímal, co se stalo s onou starou paní a s rozpadlým starým domem. Mladý muž vzrušeně odpověděl: „To jste vy, ten mistr Feng Shui?
Brzy poté, co jste odešel, babička zemřela. A dříve než odešla, mluvila o vás a trvala na tom, aby byla pohřbena na místě, které jste pečlivě vybral speciálně pro ni.“
Jak mladý muž vyprávěl, přinesl mistrovi vodu. „Prosím, pijte pomalu, nesmíte pít vodu příliš rychle. Před chvilkou jste přišel z dlouhé procházky v horkém počasí. Doufám, že jste se kdysi před deseti roky nerozčílil, když vám babička přinesla vodu. Vždy, když přišel cestovatel a požádal o vodu, nasypala do misky s vodou pár rýžových otrub, aby si rychlým pitím nezpůsobil újmu.“
Když to věštec slyšel, téměř omdlel. Ale bylo již příliš pozdě něčeho litovat.
Nicméně, stále mu nešlo na mysl, proč se tato rodina dočkala takové prosperity. Říkal sám sobě: „"Udělal jsem tehdy při měření nějakou chybu? To je nemožné.“ V doprovodu mladého muže se věštec znovu vrátil na pohřební místo, kde byla pochována stařenka, a svým kompasem znovu vše pečlivě přeměřoval.
„To je nemožné, nemožné,“ rozměřoval dál a začal být stále více rozzlobený. Mohla by to být „Dračí žíla“, o jejímž objevení snil již mnoho let? A jak to, že si toho tehdy nevšiml?
Mladý muž začal mistrovi vysvětlovat, co se stalo se před deseti lety po jeho odchodu: „Krátce poté, co jste odešel, toto místo zpustošil obrovský tajfun, z nebe padaly trakaře tři dny a noci. Pak náhle přišly rozsáhlé záplavy. Spláchly celý náš zchátralý dvůr. Když záplava ustoupila, naše rodina musela vystavět úplně nový dům. Jak vidíte, naše původně vetché stavení je nyní nejlepším domem v okolí.
Před deseti lety zde stálo jen pár domů a dnes, díky vám, se toto místo změnilo na hezké malebné městečko.
Zanedlouho, co má babička zemřela, dalo lidem dost práce, aby našli vámi vybrané pohřební místo. Řekla nám, že jestli chtějí naše rodiny dosáhnout prosperity, ona musí být pohřbena přesně na tomto místě.“
Jak se to tedy mohlo stát? Věštcovo původní vyměřování bylo správné, avšak záplava úplně změnila ráz krajiny a celého území a tím ho změnila na výjimečné místo - „Dračí žílu“.
Jak praví staré čínské rčení: „Požehnaní lidé žijí na požehnané zemi - a obráceně.“ Dobré skutky jsou spravedlivě odměněny.
Zdroj: Toto je tradiční příběh sestavený a přeložený Velkou Epochou.
[1] Feng Shui - doslovně znamená „vítr a voda", odkazuje na rozpoložení země, hor, údolí a vodních cest, jejichž tvar, šířka toku, směr a úrovně jsou nepřetržitě vytvářeny vzájemným ovlivňováním mezi těmito dvěma přírodními živly - větrem a vodou.
Je to čínská geomantie, která se vyvinula z mnoha praxí, které do sebe zakomponovaly mystické vědy, astrologii, folklór a zdravý rozum, která řídí prostorové uspořádání a orientaci za účelem dosáhnout harmonie člověka s životním prostředím.
[2] Dračí Žíla - podle teorie Feng Shui, se takto nazývají energetické dráhy v hornatých pásmech nebo energeticky příznivá místa ležící na konci horského pásma.
