V jaké řeči probíhala výuka na stáži v Holandsku?
Baroko se zpívá v různých řečech. Výběr, v jaké řeči chci zpívat, byl na mně. Baroko, to máte Bacha, Händla... Lze ho zpívat latinsky, německy, anglicky... Měla jsem tam několik věcí, které jsem přijela studovat; Bachovy árie, anglické árie od Händla - v angličtině.
Přeložili Händelovy árie do angličtiny?
Händel je psal za svého pobytu v Anglii. Vše se dělá v originále. Takže když jsem tam měla k nastudování dvě verze árie Dido od Henry Purcella z opery Dido a Aeneas, která měla dvě různá vydání, tak tehdy mi učitel přesně řekl, které vydání je správné. Tím, že tam mají celé oddělení barokní hudby, tak mají přehled, co všechno vychází. Nechci tím tvrdit, že u nás není nikdo, kdo by to mohl také říci - je to například pan J. Kotouč, ke kterému jsem měla to štěstí se dostat na pěveckých kurzech v Karlových Varech. Je to vynikající odborník na baroko a výborný učitel zpěvu. Jeho lekce mi hodně pomohly.
Jak se může stát, že vyjde nepravé vydání?
Jsou různí vydavatelé, někteří vytisknou tóny, které tam nepatří. Někteří vydavatelé to upravovali; každopádně jen jedno z toho bylo správné.
Například árie Dido a Aeneas měla dvě vydání, jedno pro zpěv a klavír, druhé vydání už je partitura pro zpěv a smyčcový kvartet. Vydání té partitury je správné nejenom v té doprovodné lince, ale i v té pěvecké. Vydání pro zpěv a klavír bylo vydáno a upraveno pouze pro klavír, aby se to mohlo zpívat s klavírním doprovodem, avšak byly tam i odlišnosti ve zpěvu. A v Haagu mi řekli, co z toho je správné. Ta stáž a vědomosti o barokní hudbě mi daly mnoho.
Tam jsem si vlastně hudbu baroka zamilovala. Bylo to jistě také tím, že jsem měla možnost slyšet různé skladby s originálními barokními nástroji téměř denně a repertoár mně v té době neznámý. Škola v Haagu je velká a pořádaly se tam kromě těch večerních i „lunchpause koncerty“ v poledne.
Začala jsem se baroku věnovat víc než předtím. Ale barokní hudba není celý můj repertoár. Mám i duchovní hudbu, Stravinského, pastorale například. Klasicismus mne také hodně naplňuje - Mozart, Haydn, Gluck. Od Glucka mám mimo jiné koloraturní árii z opery Orfeus a Eurydika, která není v každém klavírním výtahu a příliš se nezpívá. Také mám ráda Čajkovského.
Mahler romantický
Velice ráda zpívám Mahlera. Právě od Mahlera chystám cyklus písní na Rückerta na listopad. Mahler čerpá inspiraci ze života. V životě zažil hodně negativních okamžiků, což se odráží v jeho hudbě. Jeho symfonie jsou jak pochmurné, tak i pozitivní.
Mahlerovy symfonie obsahují i modernější prvky. Ale například písně jsou novoromantické a některé mají tam v tom doprovodu zvláštní až džezové harmonie.
Ta melodie sama o sobě je téměř romantická. Například u písně Liebst du um Schonheit s doprovodem tvoří takový nádherný celek, že když ho člověk bude poslouchat víckrát, stále tam bude objevovat něco nového. Mahlerovy písně zařazuji velice často do koncertů, mají vždy velký úspěch, protože jsou to velice pozitivní písně, téměř celé v durové tónině. „Dýchal jsem vůni lip“ je už podle názvu velice pozitivní píseň.
Ráda ukazuji, že Mahler nejsou jenom ponuré symfonie. Lidé jsou překvapeni, že jim chci přiblížit Mahlera takto. Ostatní písně Potulného tovaryše jsou taky pozitivní, například koloraturní píseň.
Co je to koloraturní píseň?
Jsou to zdobené písně.
Jaký je zájem publika u nás?
Když jsem zde v Jihlavě dělala koncert, zčásti renesančních písní, zčásti barokních, tak bylo přeplněno.
Jaký máte ještě repertoár?
Je tu klasicismus, konec 19. století až začátek 20. století. Například písně Ottorina Respighiho desetiminutová skladba Il Tramonto - Západ slunce. Ráda zpívám i skladby žijících autorů. Vedle barokní hudby mám druhý nejoblíbenější styl, a to je interpretace skladeb konce 20. století a žijících autorů. Minulý týden (9. června 2008) jsem měla možnost zpívat v pražském Rudolfinu zajímavou skladbu Jana Fily „Vigilie“ pro mezzosoprán, violoncello a klavír. Zajímavá je tím, že se mi postupně líbila na každé zkoušce stále víc a vždycky se v ní dá nalézt něco nového, co člověk na první zkoušce nejprve nepostřehne v tom množství zajímavých frází plných emocí. Tato skladba některými místy připomněla Leoše Janáčka a měla na koncertě veliký úspěch.
Hudební poklady v antikvariátech
Nedělám pouze známé věci. Baví mne objevovat méně známé skladby v antikvariátech, zajímavé, takové, které nikdo ještě neslyšel. To mne baví.
Proto jsem byla ráda, že v Holandsku byl přímo ve škole antikvariát, kde se daly koupit věci, které se u nás neseženou, například Bachova árie s obligátními nástroji, úžasné věci.
Takže tyto skladby zařazuji do svého repertoáru. Některé jsem už zpívala na jaře na koncertě v Jihlavě.
Ta stáž mne vším obohatila. Chtěla jsem dělat barokní hudbu ve větším měřítku, pestřeji. Jako doprovod jsem měla buď fagot nebo violoncello a k tomu primární nástroj.
Přístup k hudbě je jako přístup k životu
Jaký pocit skladba zanechá v posluchači je ovlivněno tím, jak posluchač přistupuje ke skladbě. Buď ji bere takovou, jaká je, i s těmi negativními nebo smutnějšími částmi. Když se pozastaví hlouběji nad tou negativní částí, potom se už nevěnuje tolik té pozitivní, tak může mít dojem, že Mahler je pochmurný. Nebo tu negativnější část přijme s tím, že se bude moci pak věnovat té pozitivnější části. Nezanechá v sobě příliš tu negativní a může potom tu pozitivní více poslouchat a může si ji nechat jako celkový dojem. Je to o tom, jak přijmout tu negativní část a ponechat si v sobě dost místa i pro tu pozitivní. Pokud člověk si vybere jen to ponuré, tak nebude vnímat to pozitivní. Je to o celkovém přístupu k životu.
MgA. Dana Dubová se narodila v Jihlavě v roce 1976. Je absolventkou brněnské konzervatoře (Dr. Jarmila Janíčková, 1990-1996), v letech 1996 až 2001 studovala na HAMU v Praze (prof. Jana Jonášová), v květnu 2000 se stala laureátkou Mezinárodní pěvecké soutěže Emy Destinnové.
Studium na HAMU ukončila s vyznamenáním, diplomovou prací na téma „Koloratura v pěveckém partu“ a absolventským koncertem z 1.6.2001.
V roce 2001 absolvovala čtvrtletní studijní pobyt v Holandsku na oddělení barokní hudby haagské Royal Conservatory. V dubnu roku 2001 aktivně absolvovala mezinárodní pěvecké kurzy v Haagu (Jill Feldman).
Během studií na HAMU účinkovala ve Státní opeře (2000-2001), kde byla ve spolupráci s HAMU uvedena opera Benjamina Brittena „The Turn of the Screw“. V ní ztvárnila hlavní roli - Milese.
