Aixin-Juelo Xuanye (1654-1722) vešel ve známost jako císař Kangxi. Tento titul v překladu znamená mír pro všechen lid a prosperitu pro všechny země. Kangxi byl v čínské historii respektován jako vznešený, velkorysý a soucitný vládce. Za 61 let jeho vlády se Čína stala největším a nejsilnějším národem, disponovala nejpočetnější populací, nejbohatším hospodářstvím a nejkrásnější kulturou. Císař Kangxi byl tvůrcem období známého jako "Éra prosperity Kangxi a Qianlong", které trvalo ještě celé generace po jeho smrti. Kangxi byl výjimečně moudrý vládce. Ozvěna jeho příkladných skutků k nám zaznívá přes propast věků.
Čína sjednocená pomocí dobroty a tolerance
Když císař Kangxi usedl na trůn, byla Čína stravována vnitřními boji a invazemi z okolních států. Lidé trpěli a mnozí si stěžovali na císařský dvůr.
Velká císařovna Xiao Zhuang, vdova po posledním císaři, se ptala císaře Kangxiho, co si myslí o situaci čínského národa. On odpověděl: "Dobrotiví lidé nemají nepřátele." Svému ministrovi řekl, "Řešení otázky, jak ukončit nepokoje, spočívá v tom být milosrdný, velkorysý a vznešený. Lidská srdce lze získat pomocí shovívavosti. Aby vladař mohl vládnout národu, musí být snášenlivý."
Již ve věku 16 let proslul císař Kangxi neobyčejnou moudrostí a odvahou. Sesadil arogantního a autoritářského regenta Oboie, porazil rebely v jižní Číně, usmířil Taiwan, dvakrát pokořil džungarské Mongoly a zastavil invazi Rusů na severní hranici. Sjednotil Čínu a přinesl celému národu mír.
Při vyjednávání s rebely v jižní Číně Kangxi pevně trval na tom, že celistvost čínského území je nedotknutelná. Požádal je, aby zvážili zájmy národa a ukončili povstání. Na oplátku jim daroval milost. Poté, co úspěšně potlačil povstání, zacházel s každým včetně povstalců mírně a shovívavě, aby snížil ztráty na minimum.
Jeden z rebelů z jihu - pingxijský princ Wu Sangui - tehdy podplatil vrchního velitele provincie Shanxi, Wang Fuchena. Ten shromáždil vojenské jednotky a zosnoval povstání. Wang Fuschenův syn Wang Jizhen, členové jeho rodiny žijící v Pekingu a císařští ministři: ti všichni Kangxiovi radili, aby rebely okamžitě nechal zatknout. Císař i přes vážné obavy zachoval klid. Poslal Wang Jizhena, aby tlumočil svému otci, že císařský dvůr je přesvědčen, že vzpoura nebyla jeho původním záměrem, že císař čeká na jeho návrat a že nebude trestán. Wang Fuchen byl velmi dojatý a poklonil se směrem k císařskému dvoru. Protože se obával trestu a odmítl se vzdát.
Císař Kangxi jmenoval generálem svých vojsk Tu Haie, ten měl bojovat s Wang Fuchenem. Tu Hai řekl svým vojákům, "Jeho Veličenstvo je ctnosté a váží si života, benevolentní a čestné vojsko jej tedy bude mít v úctě. Nejprve bychom se měli pokusit s nepřítelem usmířit, útočení je až na druhém místě. Nikdo nesmí neúprosně zabíjet." Jednotky Tu Haie byly neporazitelné a Wang Fuchen musel kapitulovat. Císař Kangxi poté nabídl Wang Fuchenovi titul "Generál usmíření" a požádal ho, zda by pomohl Tu Haiovi při obraně oblasti Hanzhong. Wang Fuchen byl hluboce zahanben a litoval svých činů. Aby ho povzbudil, Kangxi jej žádal o pomoc ještě mnohokrát.
Při vládnutí Mongolsku na severu Číny si Kangxi osvojil taktiku sjednávání míru. Jeden z kmenových vůdců khalkhaských Mongolů (z oblasti Vnějšího Mongolska), chán Tosheetu, započal válku. Dal tak Galdanovi, vládci džungarských Mongolů, možnost napadnout a obsadit zem Khalkhů a donutil jej posunout se na jih do Číny. Císař Kangxi cestoval za Velkou čínskou zeď, aby předsedal jednání mongolského svazu. Během jednání Kangxi ostře pokáral chána Tosheetu za jeho útok a řekl: "Nemám srdce na to, abych na tak velkém shromáždění chána Tosheetu trestal." V přítomnosti všech mu odpustil jeho hrubé chyby.
Kangxi rozřešil spory mezi mongolskými kmeny svými shovívavými pokyny a radami. Úspěšně znovu sjednotil khalkhaiské Mongoly. Na oplátku se Mongolové Kangximu ochotně podvolili a prokázali mu úctu při prastarém čínském rituálu, kdy před ním třikrát poklekli a devětkrát padli na zem. Císař Kangxi formálně přijal khalkhaiské Mongoly za příslušníky svojí říše.
Na podporu Galdana řekl Kangxi jeho ministrovi, "Chce-li vladař dobře vládnout národu, měl by s lidmi zacházet se shovívavostí namísto násilí. Galdan je tvrdý a násilnický, ale ty s ním jednej s tolerancí a soucitem. Galdan je úskočný a lstivý, ale já vůči němu projevil upřímnost a důvěru."
Čtěte také:
Nejkrásnější příběhy z Číny: Císař Kangxi, moudrý a dobrotivý vládce (II)
Nejkrásnější příběhy z Číny: Císař Kangxi, moudrý a dobrotivý vládce (III)
