Dana Dubová zazpívá tuto sobotu (19. 4.) v Oblastní galerii Vysočina na charitativním koncertu pro jihlavský Tyfloservis.
Koncertně se za doprovodu loutny a theorby (renesanční loutny) věnuje interpretaci barokní a renesanční hudby, ale také skladeb 20. století. Zpívá árie za doprovodu obligátních nástrojů, kvarteta či harfy, občas vystupuje s komorním nebo velkým symfonickým orchestrem. Má za sebou spolupráci s Českým nonetem, s Virtuosi di Praga či s Karlovarským symfonickým orchestrem.
Odkdy vlastně zpíváte? Zpívali Vaši rodiče nebo provozovali hudbu?
Ne ne, rodiče nezpívali ani na nic nehráli. Ale babička mne učila zpívat, většinou sokolské písničky, se kterými jsem ve škole příliš neuspěla. Kdykoliv jsem je začala zpívat, okamžitě mě "usadili" (... v době totalitního režimu). Můj pradědeček zpíval v opeře.
Já chtěla zpívat odjakživa. Ještě, než jsem šla do školy, jsem chtěla být zpěvačkou. Zpěv, to byla moje spontánní a nakonec ta nejlepší volba. Šla jsem za tím, co jsem chtěla dělat.
Kdy jste se rozhodovala o studiu a následném vstupu na dráhu pěvkyně?
Před dokončením základní školy - v osmé třídě - jsem měla na vybranou mezi konzervatoří a studiem přírodních věd. Konečný verdikt jsem nechala na osudu s tím, že pokud se dostanu na konzervatoř, budu pěstovat přírodní vědy jako koníček. Dnes se můj zájem o ně odráží doma, v mé sbírce mušlí a zkamenělin...
Babička mne učila písničky, především sokolské, se kterými jsem ve škole příliš neuspěla. Kdykoliv jsem je začala zpívat, okamžitě mě "usadili".
Jak dlouho jste studovala?
Celkově to zabralo jedenáct let. Na šest let na konzervatoři v Brně navázalo pět let na HAMU v Praze.
Jakým směrem jste se vydala po ukončení studia?
Po zkušenostech z akademie, ze stáže v Holandsku a z vystupování v opeře, jsem se rozhodla živit na volné noze. Účinkovala jsem na koncertech, přitom jsem ale odmítala vzít stálé angažmá v divadle nebo místo pedagoga. Za pár let se tomu už myslím bránit nebudu.
Jak se vám podařilo prosadit se v této oblasti a co je třeba, aby se člověk mohl stát umělcem na volné noze?
To se nedá říci jednou větou. Je to dost složité. V uměleckých oborech člověk potřebuje velkou dávku štěstí. V pěvecké činnosti se snažím stále zdokonalovat, např. na mezinárodních pěveckých kurzech, kde se pracuje s orchestrem. Také jsem brala soukromé lekce u zahraničních pěvců, jako je kubánská sopranistka Eglise Guttieréz. Člověk by se měl stále zdokonalovat a ve zpěvu je pořád čemu se učit. Nabyté zkušenosti mohu následně předávat svým žákům.
Co považujete za svůj pedagogický úspěch?
Vloni ke mně na soukromé studium přestoupila jedna žačka základní umělecké školy. Během pěti měsíců jsem ji připravila ke zkouškám na konzervatoř, které úspěšně absolvovala.
Pedagogická činnost mě naplňuje téměř tolik, jako samotný zpěv. Ještě více mne těší, když mohu pomoci lidem, kteří mají logopedické problémy, trápí se při hlasovém projevu, při zpěvu mají bolesti v krku a podobně. Je to dobrý pocit, když jsou tyto problémy během lekcí odstraněny. Takové chvíle jsou pro mě velkou satisfakcí.
Na jaké bázi probíhá takové učení?
Snažím se udržet si svůj přirozený hlas, aby byl schopen zazpívat duchovní hudbu.
Učím všechny styly zpěvu, protože základy jsou pro všechny stejné, psychologické i technické. Když se lidé naučí správně vyslovovat, jde i hlas správně ven. Logopedicky učím pomocí jazykolamů, jednak těch dobře známých, jednak těch, které jsem sama vytvořila, aby pomohly odstranit konkrétní vady.
Učím na bázi přirozenosti hlasu. Své žáky nenabádám ke změně hlasu. Sama jsem se snažila udržet si svůj přirozený hlas, aby byl schopen zazpívat duchovní hudbu, tak jako písně nebo árie. Pokud je duchovní hudba zpívána příliš "operním" hlasem, postrádá niternost. Tu totiž umožňuje jen přirozený hlas, tedy ten, který je pružný a u kterého je vibrato pouze přirozené, ne silnější.
Když žáci vidí, že lekce ubíhá rychleji, než čekali, sami žádají, abych k šedesáti minutám ještě přidala. Hodina je ale optimální doba vhodná k tomu, aby se soustředili na výuku. Na začátku každé lekce, po psychickém uvolnění, dochází u mých žáků k naprosto svobodnému vycházení hlasu ven. Žáci se dozví, kde ve skladbě (na jakých tónech) mají vynaložit určitou míru energie, aby tón byl pružný, barevně přirozený, text zůstal srozumitelný a byl slyšet v jakémkoliv prostoru bez použití sebemenšího tlaku. Všechno je to o energii, při zpívání spolupracuje celé tělo.
Učím také rockový a popový zpěv a pomáhala jsem i s rapem, kde je třeba energičtěji vyslovovat, protože je rychlejší - když to nestihnete říct, posluchač se nedozví, o čem skladba je.
Co děláte, abyste si zachovala stále zdravý hlas?
Nepoužívám ani vejce, ani Vincentku. Piji tekutou kozí syrovátku, která slouží k ozdravění celého organismu.
Děkujeme za rozhovor.
MgA. Dana Dubová se narodila v Jihlavě (*1976). Je absolventkou brněnské konzervatoře (Dr. Jarmila Janíčková, 1990-1996), v letech 1996 až 2001 studovala na HAMU v Praze (prof. Jana Jonášová), v květnu 2000 se stala laureátkou Mezinárodní pěvecké soutěže Emy Destinnové.
Studium na HAMU ukončila s vyznamenáním, diplomovou prací na téma "Koloratura v pěveckém partu" a absolventským koncertem z 1. 6. 2001.
Roku 2001 absolvovala čtvrtletní studijní pobyt v Holandsku na oddělení barokní hudby haagské Royal Conservatory. V dubnu 2001 aktivně absolvovala mezinárodní pěvecké kurzy v Haagu (Jill Feldman).
Během studií na HAMU účinkovala ve Státní opeře (2000 - 2001), kde byla ve spolupráci s HAMU uvedena opera Benjamina Brittena "The Turn of the Screw". V ní ztvárnila hlavní roli - Milese.
