Na rozdíl od lidí nejsou výbuchy a záblesky ohňostrojů pro mnohé psy zábavou (foto: Daniel Morris)
Blížící se konec roku sledují někteří chovatelé psů s obavami. Jak bude na výbuchy, zvukové a světelné efekty reagovat jejich pes? Nevyděsí a neublíží mu tato populární oslava příchodu nového roku? A jak psa připravit a ochránit jej před stresem z těchto neobvyklých podnětů? Hlasité výbuchy a světelné efekty se vzhledem k současné dostupnosti zábavní pyrotechniky (včetně dostupnosti finanční) objevují navíc již od začátku prosince, nebo ještě dříve.
Psy si můžeme podle jejich reakce na zvukové efekty rozdělit do dvou hlavních kategorií. Do první skupiny lze zařadit jedince reagující buď výjimečně pozitivně, neutrálně, s nejistotou nebo se slabým a zvládnutelným neklidem. Do této kategorie patří také psi, které výbuchy nechávají klidnými spíš v případě, kdy jsou slabší a vzdálené. Pokud intenzita hluku roste, dají se ještě uklidnit majitelem, nejlépe v prostředí, které znají a bez lékařského ošetření.
Pozitivně reagující psi prošli v některých případech loveckým výcvikem a petardy jim připomínají pro ně přitažlivý lov. Některým psům výbuchy prostě nevadí a jsou zvědaví, co se děje. Pouze u části z nich byl prováděn výcvik se střelbou buď pro služební, nebo pro lovecké účely.
S takovými psy chovatel většinou nemá problém – až na výjimky, kdy někdo hodí petardu přímo za záda nepřipraveného, nic netušícího chovatele, vedoucího psa na procházku. Určitý šok pak prožívá nejen pes, jehož uši jsou citlivější než lidské, ale také majitel psa. Zde by se už dalo uvažovat o porušení zákona na ochranu zvířat a o úmyslném týrání zvířete.
Při určitém zjednodušení lze říci, že více než padesát procent psů spadá do druhé kategorie. Jsou to jedinci, pro něž jsou světelné a hlavně zvukové efekty vysloveným stresem, na který reagují větším rozrušením, chovatelem více či hůře zvládnutelným. Psi mají strach, demolují výběh, snaží se dostat k rodině, nebo jsou agresivní a brání si prostor apod. V některých případech se vylekají natolik, že jsou majitelem nezvladatelní, dezorientovaní, mají snahu bezhlavě utéci a ukrýt se.
Po silvestrovské oslavě je také daleko více ztracených psů, kteří v panice majiteli uprchli několik kilometrů a ztratili cestu domů. Při extrémní citlivosti a oslabeném srdci může dojít i k úhynu psa vlivem silného stresu z nezvládnutého strachu. Reakce psa závisí spíše na individualitě psa a jeho výchově, než na plemeni. Samotný výcvik se na reakci psa podílí jen do jisté míry; i v této kategorii jsou psi, kteří výcvik se střelbou prodělali, ale nezvládli jej. Počet psů, kteří prošli výcvikem se střelbou, je v této rizikové kategorii výrazně menší než u skupiny předchozí.
Prevence silvestrovského ohňostrojového stresu
U první kategorie nám tedy stačí obecná prevence v závislosti na tom, jak pes reagoval v předchozích letech: v případě rizikových období psa venčíme mimo dům jen krátce, na pevném vodítku s přiměřeně staženým obojkem proti vyvlečení psa. Vysloveně rizikovým obdobím minimálně od 20,00 do 1,00 hod. se prostě vyhneme a psa necháme doma. Nechodíme slavit Silvestr ven před dům o půlnoci se svým psem. Ten má zcela jiné pojetí radosti a takovýto nápad skutečně neocení.
Pokud pes není označen čipem nebo tetováním, přilepíme mu na obojek adresu a telefon (dočasně stačí i průhlednou lepicí páskou), kam může případný nálezce zatoulaného psa zavolat.
Pokud nás výbuchy petard zastihnou na procházce, problematické místo raději obejdeme, vodítko si dáme nakrátko, zaměřujeme a odvádíme jeho pozornost jinam, např. povely poslušnosti, pamlskem, a klidným hovorem.
Psům, kteří jsou z výbuchů nervózní, zajistíme klidné místo, kde se cítí bezpečně. Kromě předcházejících opatření bychom měli psu umožnit být s těmi, které považuje za součást své „smečky“(tedy s lidskými příslušníky rodiny) a to nejlépe v místě, kde „smečka“ pobývá. Zde se pes cítí na svém území a uprostřed „smečky“ bezpečněji a tedy i jistěji. Jestliže se ostatní členové „smečky“ a hlavně vůdce (hlava rodiny – tedy tzv. alfa jedinec) „smečky“ chová klidně, i trochu nervózní pes situaci zvládne. Napomoci mu můžeme ještě tím, že mu umožníme úkryt se v tmavém koutě, sloužící mu jako doupě. Pokud je to možné, respektujme místo, které si sám vybere. Hluk výbuchů můžeme zčásti zastřít určitým „hlukem“ uvnitř domu – např. puštěnou hudbou nebo televizí.
Pokusme se dostat psa na větší vzdálenost nebo jinak snížit hluk z petard (zavřít dveře). Pokud to pes snese, lze uvažovat i o "chráničích uší" - pěnových ucpávkách, které se používají u lidí (lze zčásti nahradit vatou). Chovatel musí zvážit velikost psa, jeho reakci na chrániče i na hluk petard. Pro snadnější vyjmutí předem propíchneme a přivážeme chránič na nit, za kterou ho pak můžeme vytáhnout. Jeho uvíznutí by bylo ne sice závažnou, ale spíš nepříjemnou komplikací.
Jestliže již došlo k odpalování ohňostrojů, odvádíme pozornost psa jednak rutinními povely poslušnosti, které dobře zná v kombinaci s odměňováním jeho oblíbeným pamlskem (nejlépe velikosti nehtu od palce, abychom psa nepřekrmili a udrželi v očekávání další odměny), hrou, očním, popř. fyzickým kontaktem, klidným hlasem zaměřeným na psa a klidným chováním.
Někteří psi reagují na petardy tak prudce, že se pravděpodobně bez uklidňujících léků neobejdou. Léky i s návodem a dávkováním bychom si měli obstarat u veterináře předem, víme-li, že náš pes oslavami na Silvestra silně trpí a minulý rok se nám nepovedlo jej vhodně a dostatečně zvládnout. Léky vydrží působit několik hodin, což je většinou dostatečná doba k překlenutí krizové situace. Je nutno se ovšem poradit a preparát podat s předstihem tak, aby účinek nastal včas, ale nevyprchal příliš brzy. Léky jsou na předpis, protože veterinář by měl posoudit zdravotní stav psa před jejich vydáním.
Pro psa je obecně a v této době zvláště velmi důležitou autoritou „vůdce smečky“, který je na nejvyšší pozici ve smečce a jednoznačně zde vládne. Pes pak veškeré problémy vkládá na tohoto vůdce, zcela na něj spoléhá a tak se uklidní téměř v jakékoliv situaci. Pokud pes neví, kdo ve „smečce“ vládne, nebo dokonce má dojem, že musí přebrat vedení smečky, tato zodpovědnost spolu se stresovou situací, se kterou se neumí vyrovnat, je velmi vyčerpávající a může přispět k poruchovému chování.
Z výše uvedeného také plyne, že můžeme zkusit psa podrobit výcviku se střelbou, kdy pes, který je v klidu a má jistotu a vedení člověka - „vůdce smečky“, nakonec rány dokáže zvládnout. Přesto část psů na takovéto podněty reaguje negativně po celý život a na výbuchy petard si nezvyknou, takže neočekávejme úspěch za každou cenu a přistupujme k výcviku s citlivostí a nenásilně.
Diskutabilním řešením je psa, který výbuchy petard trpí, nechat napospas novoročnímu veselí a jít slavit mimo dům, nebo psa dát ke známým. Pes má pocit, že jej jeho „smečka“ v neobvyklou dobu, v pro něj problematické situaci a z nepochopitelných důvodů opustila. A protože v přírodě je smečka pro psa největší prioritou, jeho stres se tímto odchodem rodiny ještě zvýší. Pokud máme psa, máme i určité závazky a tak takovéto „opuštění“ psa bychom měli dělat opravdu výjimečně. Zde ani chemické léky na zklidnění chování psa naši přítomnost nenahradí.
