Potkáváme je v parcích i v ulicích měst, ráno i pozdě večer. Běhají pro radost, či aby shodili nějaké kilo navíc, jejich motivace jsou různé.
S jedním ze známých běžců, kteří se amatérsky věnují běhu už třicet let, Pavlem Hotařem z Jihlavy, jsme se sešli na pár otázek. Pavel Hotař se - stále s vášní - běhu věnuje už přes třicet let. V letech 2003, 2004 a 2005 byl vyhlášen Běžcem Vysočiny. Roku 2004 vyhrál soutěž Jihlavských listů Sportovec roku. Ve své sbírce má např. pohár z Rakouska a cennou medaili z běhu na 100 kilometrů v Jižní Koreji z r. 2006.
Nejvíce si Pavel Hotař považuje letošního poháru z Thajska, z exotické země, kdy na trati 10,5 km, při teplotě 30 °C a vysoké vlhkosti zvítězil i v tréninkových teniskách. Zajímavé je i datum na poháru: 25. 3. 2550. "V Thajsku mají jiný kalendář. Počítají roky od smrti historického Buddhy," vysvětluje zvláštnost své trofeje.
Velká Epocha: Jaký byl tvůj prvotní impuls k tomu, aby ses dal na běhání?
Ing. Pavel Hotař: Můj prvotní důvod, proč jsem začal běhat, byl, že jsem chtěl zhubnout. Tělocvik ve škole byl pro mne nejhorším předmětem. To bylo asi v sedmé osmé třídě základní školy. Vypadal jsem jako kulička. Začal jsem jezdit na kole a k tomu běhat. Dal jsem si závazek, že každý den uběhnu pět kilometrů.
VE: Hned od začátku?
P. H.: Ano, snažil jsem se rozcvičit a splnit běh, a když jsem jeden den vynechal, tak jsem pak následně běžel deset kilometrů. Později těch pět km byla otázka tak půlhodinky, a k běhání přibylo i protahovací cvičení a jóga. To obnáší rozcvičku před během a protažení před nebo po běhu. Pět deset minut stačí.
VE: Jak se dařilo hubnout?
P. H.: Dařilo se postupně, jezdil jsem na kole a k tomu běhal.
Asi po roce běhání jsem se přihlásil na závody. Byl to přespolní běh v Jemnici. Běželo se asi čtyři a půl kilometru. Zpočátku se běželo dobře, dejme tomu do půlky trasy. Následoval kopec, takový stoupák, a tam mi došel dech. Musel jsem zastavit a přejít do chůze. No a doběhl jsem poslední.
VE: Úplně poslední?
P. H.: Šedesátiletí dědové mne tam porazili. To mě naštvalo... Přál jsem si vyhrát, nebo alespoň stát na stupních vítězů. To byla pro mne největší motivace. Začal jsem se běhu věnovat víc a závodně. V sedmnácti letech jsem vstoupil do atletického oddílu a začal jsem trénovat s atlety. To byl Spartak Jihlava. Tam jsem poznal, že jestliže chce člověk jít na závody, není to jen o tom se proběhnout, ale tvrdě trénovat.
VE: Ovlivnili ti atleti nějakým způsobem tvůj styl nebo techniku běhání?
P.H.: Nějakým způsobem taky, ale ta technika tam není to nejdůležitější. Tam je důležitá ta schopnost výkonu, unést zátěž. Vydržet zátěž na vyšší a nejvyšší úrovni... Trénink, to není jenom se proběhnout, ale obnáší to rozklusání asi 15 minut, rozcvičku, protažení, rovinky, a třeba intervalový trénink - je to mnohem složitější Ale když chce člověk uspět na závodech, musí držet tempo, rychlost a zátěž.
VE: Během tréninku chodíš raději na stadion, nebo do přírody, čemu dáváš přednost?
P.H.: V těch začátcích v sedmnácti letech, jsem chodil na stadion a běhal 1 500 m nebo pět kilometrů. V současnosti dávám přednost terénu v přírodě. Tehdy jsem cvičil tempo, nyní vytrvalost. Teď dávám přednost závodům na dlouhé tratě a ultraběhům - tzn. maratonu
a běhu na sto kilometrů. Můj nejlepší čas na sto kilometrů je osm hodin patnáct minut.
VE: Čím konkrétně je běhání přínosné pro zdraví člověka?
P. H.: Běh má pozitivní vliv na psychiku a na oběhový, srdeční aparát. Je zde také očistný vliv - organismus se čistí pocením a také se zvyšuje otužilost. Přináší odolnost vůči nachlazení.
Běhám i při teplotě minus dvacet pod nulou. Běh je tehdy pomalejší, dýchá se hůř. Je důležité dýchat nosem, při mrazu zásadně pouze nosem. Při běhu jsou také masírovány vnitřní orgány, skákavý pohyb posiluje např. žaludek, játra, plíce. Tento druh pohybu se dá nahradit pouze skákáním na trampolíně.
VE: Může mít běh na člověka nějaký negativní vliv?
P. H.: Klouby a šlachy mohou trpět. Je třeba je pomalu zvykat a zvyšovat zátěž. Důležitá je taky vhodná obuv a terén. Není dobré běhat pouze po asfaltu. Při běhu je síla dopadu asi trojnásobná hmotnosti, takže i trojnásobná zátěž na nohy. Vrcholoví sportovci mají problémy s koleny, achilovkami nebo s úrazy. Čím lehčí je běžec, tím menší je námaha kloubů. Lidem nad sto kilogramů bych nedoporučil běh, pro ně je lepší cyklistika nebo plavání.
Běh ale působí na člověka i jinými způsoby. Ovlivňuje například psychiku, při běhu dochází k vyplavení endorfinů (endorfiny jsou také nazývány "hormony štěstí", protože člověku navozují dobrou a radostnou náladu, pozn. red.). Asi po 10-15 minutách běhu se krev ze své zásobárny, sleziny, dostává do oběhu a svaly se zahřejí. Někteří běžci se při závodě neobejdou bez zvukových doprovodů. Někdo heká nahlas, jako by mlel z posledního, někdo jen tiše lapá po dechu.
