Irsko, 2006, 85 min.
Režie: John Carney
Hrají: Glen Hansard, Markéta Irglová ad.
Bývá jaksi zvykem, že u filmů s hudební tematikou je předem zajištěna popularita či divácký ohlas už jen na základě faktu, že hlavní protagonista je oblíben jako muzikantská osobnost. Je to někdo, kdo vstupuje nejen do děje filmu, ale svou hudbou ho již známe ze svého všedního a reálného života, pouštíme si jeho hudbu z MP3 přehrávačů cestou po městě nebo známe jeho tvář z koncertů.
Pak se tento náš oblíbený hudebník objeví na plátně a realita je duplikována, čímž se smazávají její zřejmé kontury, vzniká fikce a posiluje se mýtus. Tento fenomén se v rockové hudbě objevuje už od samotného vzniku rock´n´rollu, počínaje např. Elvisem Presleym zpívajícím ve filmu píseň Love Me Tender.
U filmu Once však nejde pouze o laciný kalkul. Je to sice film, který se odvíjí ve scenáristicky nenáročné poloze - což mohou někteří považovat za nedostatek -, tímto však snímek dostává punc reálnosti, opravdovosti a místy až dokumentaristické věrohodnosti.
Příběh je prostý. Pouliční muzikant (Glen Hansard, ve skutečném životě člen kapely The Frames) potkává v ulicích Irska českou emigrantku (Markéta Irglová), je okouzlen jejími půvaby a ona jeho náklonnost vcelku opětuje. Situace se komplikuje "pouze" tím, že má dítě a někde v dalekém Česku na ni čeká muž, o jehož kvalitách pochybuje. Je ale také hudebnicí, společně dají dohromady kapelu složenou z pouličních "looserů", ze kterých se ovšem brzy vyklubou schopní a živelní muzikanti, a povedená nahrávka je na světě.
Žádný Hollywood
Film, který sází na neefektnost a který si původně nekladl velké ambice co se týče návštěvnosti, nicméně zakrátko po svém uvedení rozpoutal po světě hotovou diváckou mánii. Once navíc neopěvují jen náctileté romantické duše, jak by se na první pohled dalo usuzovat, nýbrž i filmové kapacity, jako herec Jim Carrey či režisér Steven Spielberg. Snad je to tím, že pojetí filmu se v mnoha věcech vymyká standardnímu žánru "romantického filmu pro zamilované" hollywoodského střihu. Jednou z nich je například to, že oba hlavní hrdinové se ve filmu fyzicky nesblíží, dokonce ani nepolíbí - ve výsledku to však dodává snímku větší napětí a opravdovost (Glen Hansard k tomu v rozhovoru pro časopis Týden uvedl: "Ve scénáři jeden polibek byl, ale vyškrtli jsme ho. Myslím, že právě ta nepřítomnost polibku dělá film daleko erotičtějším, dává mu silnější náboj.").
Druhým důležitým prvkem, který filmové publikum, ostatně jako všechny konzumenty umění, odedávna fascinuje, je nápadná oscilace mezi skutečností a fikcí. Film, který místy skutečně připomíná dokument, tak v divácích neodbytně vzbuzuje otázky, zda příběh, který se před nimi rozvíjí, je pravda. Někteří pak sugestivnímu vyprávění podlehnou a skutečně jej považují za dokumentární zachycení života dvou hudebníků. Napomáhá tomu fakt, že Glen Hansard a Markéta Irglová jsou partnery i ve skutečném životě, a romantické duše tak dostanou svůj díl hned ve dvou variantách, které mohou mezi sebou libovolně propojovat.
Za Oscarem...
Nízkorozpočtový film Once, který poprvé zabodoval na největším festivalu nezávislých filmů Sundance v americkém Utahu, teď možná dosáhne i na nejvyšší filmařskou metu - Oscara. Vyhlášení užších nominací v soutěži proběhne už za sedm týdnů a odborníci odhadují, že snímek by mohl bojovat o tuto cenu v kategoriích nejlepší režie, film, původní scénář, píseň a možná i v kategorii nejlepší herečka v hlavní či vedlejší roli.
Pro ty, kteří se začínají obávat neodvratného konce opravdovosti, můžeme na závěr přidat dobrou zprávu: Markéta Irglová do budoucna nechce být herečkou. Plánuje se věnovat jen hudbě a obyčejnému životu. Držme jim tedy s Glenem palce.
