Podle legendy vymyslel čínské znaky úředník Cchang Ťie před 4.000 lety. Mezi čínským lidem se povídá následující historka: „Cchang Ťie vynalezl znaky a přitom padaly z nebe jáhly a zlí duchové v noci naříkali.“
Spisovatel a malíř Čang Jen-jüan vysvětlil za doby dynastie Tang (618-907 n. l.) výše zmíněnou historku takto: Nebe už nemůže před lidmi skrývat svá tajemství. Když se lidé znaky naučí, získají možnost poznat nebeská tajemství. Je to stejný pocit štěstí, jako kdyby z nebe jáhly padaly.
Zlí duchové se teď už nemohli skrývat, protože lidé díky znakům poznali zásady a principy světa. Proto už není duchům umožněno lidi klamat a obelhávat. Duchům tedy nezbývá nic jiného, než potají v noci naříkat.
Čínské znaky jsou pokladem všech pokladů v čínské kultuře. Číňané hovoří o „Sjednocení nebe a člověka“, které se právě odráží v čínských znacích. Čínské znaky obsahují učení z I-Ťing (Kniha proměn), z učení o pěti prvcích a o taoistickém Jinu a Jangu, nesou v sobě obsáhlé informace o nebi, zemi, lidech, událostech a předmětech, jejichž souvislosti se představují obrazně skládáním znaků. Tak vznikala i ve staré Číně proroctví na bázi znaků. Badatel čínských znaků Sü Šen analyzoval za vlády dynastie Tung - Chan (25-220 n. l.) na bázi učení I-Ťingu a pěti prvků strukturu čínských znaků, a tak vytvořil nejdůležitější knihu o čínských znacích „Objasnění písemností a analýza znaků“ [Šuo Wen Ťie C'].
Šest kategorií znaků dle knihy Sü Šena
Siang-sing, „obrazový znak“ – piktogramy, které zobrazují určenou věc v odpovídající formě (např. 山 pro horu);
Č'-š', „ukazovat na stav věci“ - symboly, ideogramy (grafické symboly); Chuej-i, „sloučení významů“ – znaky, které jsou složené ze dvou či více znaků s různými významy a jejichž obsah souvisí s novým celkovým obsahem;
Sing-šeng, „forma a tón“ – znaky, které jsou složené z jednoho znaku pro zvuk a jednoho znaku významového (fonogramy). Příkladem toho je znak 媽 (mā, „matka“). Pravá součást 馬 (mǎ, „kůň“) udává výslovnost, zatímco levá část 女 (nǚ, „žena“) dává odkaz na význam. Významová součást bývá také často radikálem, podle kterého se řadí slova do slovníku.
Ťia-ťie, „pod falešným jménem“ - znaky, který kvůli stejné hlásce bývají použity pro jiný význam;
Čuan-ču, „obrátit a nanést“ - synonyma. Asi 90% všech čínských znaků se nachází jako fonogramy ve skupině Sing-šeng „forma a tón".
Muž a žena
男 znamená muž. Tento znak se opět skládá ze dvou dalších znaků. Znak v horní části - 田 – znamená pole, spodní část - 力- znamená sílu. Muž se tedy chápe jako síla, která pracuje na poli, jak popisuje čínský slovník původu slov „Objasnění písemností a analýza znaků“ [Šuo Wen Ťie C'] čínský znak muž 男. Ve staré Číně to znamenalo: „Muži řídí záležitosti venku“ – proto záležitosti jako práce na poli, válčení, stát se úředníkem a obchodování byly věcí mužů. Muž je nejdříve synem svých rodičů; potom, když se ožení, je mužem své ženy a když ti dva mají děti, stane se otcem svého dítěte.
女 znamená žena. Všechny znaky, které jsou složeny z 女, mají něco společného se ženou, jako 妻 (manželka), 妇 (hospodyně) a 母 (matka). Přitom se 妻 (manželka) skládá v horní části z koštěte a ve spodní části ze znaku 女 (žena), tedy žena, která drží v ruce koště. Oproti mužům řídily ženy záležitosti uvnitř, tedy vaření, uklízení a šití.
義 Spravedlnost, počestnost, věrnost
義, má mnoho významů, jako spravedlnost, počestnost, věrnost, dodržení vlastního slibu. Tento znak se skládá z horního znaku 羊 (ovce) a spodního znaku 我 (já). Ovce je poddajná a dobrosrdečná, skopové maso je chutné, výživné a posilující. Ovce je tedy ve staré Číně symbolem štěstí a dobra. Lidé využívali skopové maso jako oběti, aby se poděkovali zemi, nebi a bohům.
我 (já) pochází původně z kosti s věštbou a znamenalo tam bojový nástroj se zubatým ostřím. „義“ - „我是羊 (Já jsem ovce)“, znamená, že se člověk umí obětovat pro spravedlnost, tak, jako když přináší bohům za oběť skopové maso. V čínském znaku 義 mají lidé poznat, jak mají být laskaví a ochotní a jak mají žít. 義 proto patří do kategorie čínských znaků „Č'-i“ – „sjednocení významů“ – znak, který se skládá z jednoho či více znaků s různými významy a jejichž obsah souvisí s celkovým obsahem z toho vyplývajícím.
Zdroj: http://www.epochtimes.de/articles/2007/09/03/161918.html
