"Jednou mi v Londýně přišel do práce kamarád v tričku s Che Guevarou. Povídám mu trochu nabroušeně: "Ty chlape, víš vůbec, kdo tohle je?" Bez mrknutí oka mi odpověděl: "No přece bojovník za lidská práva!" Těmito slovy popsal svou životní zkušenost s ikonou komunistické ideologie kuchař Robin Šindler. S Guevarou máme každý to svoje, ať chceme nebo ne. Během let prostoupil do všech odvětví kapitalismu a stal se obchodní značkou, která táhne docela slušný byznys. Sám Ernesto by byl asi překvapen, jak dobře dokázali "kapitalisté" zpeněžit jeho tvář. Autorem jeho nejslavnější fotografie byl Albert Korda, proslavil ji Ir Jim Fitzpatrick, který ji v duchu popartu přenesl do známé červenočerné varianty.
Guevara, tvář značky Sony Music?
Velkou roli v obnovení Guevarova kultu sehrála v 90. letech 20 století hudební skupina Rage Against the Machine (Vztek na stroj). Samotný název skupiny, která Guevaru použila jako obchodní značku na propagačních tričkách, vychází z principu "sociální nespravedlnosti", kdy "stroj bere lidem práci". Nepřipomíná vám to něco? Když mezi doporučenou literaturou na oficiálním webu skupiny objevíte Leninův "Stát a revoluci" a Marxův "Kapitál", kontury už nemohou být jasnější. Při procházení menu se navíc před vámi opakovaně rozevírá rudá pěticípá hvězda, což je snad jen důsledem toho, že kluci z kapely nezažili srpen 1968. Nutno přiznat, že Rage Against the Machine jsou také bojovníky proti korupci americké policie, okupaci Tibetu apod. Hrají živelně, Morellova kytara má velmi originální zvuk a v souladu se svým názvem kapela vůbec nepoužívá strojové samply. Jedné věci by se ale i sám Che podivil: veškeré výzvy k revoluci, k "znovuuchopení moci", k "procitnutí", které povede k zániku kapitalismu, tlačí k posluchačům produkční a distribuční síť Sony Music. Je paradoxem, že právě vydavatelství, které přímo symbolizuje kapitál, pomáhá "Rejčům" zasadit mezi mládež "rudá semínka" vzpoury.
Proč si vylepovat vraha?
Připomíná to staré Churchillovo: "Kdo nebyl ve dvaceti komunistou nemá srdce (kdo jím zůstal ve třiceti nemá mozek)." I já jsem měl v sedmnácti ve svém pokoji vyplakátováno Guevarou a četl anglickou edici Bolivijského deníku. Právě z tohoto mandátu teď píšu tento článek. I já byl oklamán a s povzneseným úsměvem přecházel otcův povzdech: "Proč si tu vylepuješ vraha?" Místopředsedkyně parlamentu Miroslava Němcová to vystihla v otázce na Stanislava Grosse jednoduše: "Má-li někdo tričko s portrétem Adolfa Hitlera a hákovým křížem, bezpochyby je to nositel nějakého typu extremismu a může za to být stíhán. Jsou stejným způsobem stíháni ti, kteří vyrazí do ulic a mají na prsou například portrét Che Guevary, rudou hvězdu či srp a kladivo?" Nejde jen o trička, samotný Che si zoufá, když na Vás pohlíží ze dna popelníku, z krabiček na marihuanu a z filtrů do jointů, ze zapalovačů. "Když radím lidem u nás v obchodě, raději jim "dohodím" krabičku s listem marihuany nebo růžovým vepříkem než s Guevarou. Snažím se je od toho odrazovat, což možná ani nemusím, protože Guevara se po pravdě moc neprodává," říká prodavačka nejmenovaného řetězce prodejen.
Snad raději Rembrandta
Nebylo by lepší, kdybychom na trička dávali slušné lidi? To koneckonců napadlo i módní návrhářku Vivienne Westwood: "Proč místo Che Guevary nedat na tričko Rembrandta - nosil baret a byl to také revolucionář." Stručně tak vyjádřila, že skutečná revolta nespočívá v tom, že se s kulometem a všeho schopnými kumpány potulujete džunglí a podněcujete rolníky k vraždění. Změnu k lepšímu může iniciovat jen sebezapření, tolerance a tvrdá práce.
Kdo byl Ernesto "Che" Guevara?
Ernesto Rafael Guevara de la Serna (14. 6. 1928 - 9. 10. 1967) se stal vzorem pro mnoho obyvatel Latinské Ameriky i pro levicově zaměřenou mládež po celém světě. Přezdívku "Che" ("Hej") získal, protože tímto slovem často oslovoval ostatní. Vystudoval lékařství, od mladých let byl ovlivněn ideologií marxismu-leninismu. Absolvoval řadu cest po Latinské Americe, přičemž v leprózních stanicích pomáhal nakaženým leprou. Jako přesvědčený komunista absolvoval partizánský výcvik v Sovětském svazu. Jako blízký přítel zprostředkoval Fidelu Castrovi setkání s marxistickou ideologií. Účastnil se s ním poté guerillového útoku na Kubu, který vyvrcholil v komunistický puč. Když počátkem roku 1959 Castro dobyl Havanu, obletěla svět fotografie, na níž společně s Guevarou vjíždějí na tanku do města. Dodnes je předmětem bouřlivých diskuzí, zda Guevara skutečně zabíjel zajatce. Každopádně stál za vytvořením prvních kubánských popravčích čet a také "pracovních táborů", v nichž ještě dnes živoří tisíce disidentů, kubánských homosexuálů a údajně i nemocných AIDS. Guevara byl také pověřen vedením internačního tábora pro příznivce svrženého diktátora Batisty. Za jeho působení bylo v táboře bez soudu popraveno mezi dvěma až sedmi sty lidí.
V šedesátých letech "Che" z Kuby odešel zklamán Fidelovou politikou, masivním znárodňováním i likvidací řemesel. Mezitím také zcela selhal ve svěřené úloze ministra financí a ředitele Národní banky. Krátce působil jako revolucionář v Kongu, v roce 1966 přesídlil do Bolívie. Jedenáct měsíců se zde snažil rozdmýchat revoluci, ale na svou stranu nepřetáhl ani jediného místního obyvatele. Skupinu partyzánů nakonec obklíčila bolivijská armáda, "Che" byl raněn, zajat a zastřelen.
