(foto: CSOP KOSENKA)
Kdo někdy navštívil Bílé Karpaty a valašskou přírodu, určitě si tento kout naší země zamiloval. Není to sice nejnavštěvovanější turistická lokalita, ale možná právě proto si Bílé Karpaty dokázaly uchovat zvláštní půvab a kouzlo netušené romantiky. Již dvacet sedm let se v oblasti Valašských Klobouk scházejí dobrovolníci, kteří se pod hlavičkou Českého svazu ochránců přírody KOSENKA snaží této krásné krajině pomoci. A pokud je počasí alespoň trochu příznivé, vyrážejí brzy ráno na karpatské louky s kosou a hráběmi…I takto se dá pomoci loukám plným chráněných orchidejí...
O valašské přírodě, její ochraně a lidech jsme si povídali s předsedou ČSOP KOSENKA panem Miroslavem Janíkem
Od 30. června probíhá 27. ročník kosení bělokarpatských luk, co si od toho letošního ročníku slibujete?
Že nás ještě zcela nepostihnou klimatické změny a problémy s počasím. Nevíme ještě, jak na ně budeme moci v ochraně biodiverzity a krajiny reagovat tak, abychom udrželi tradiční společenství lidí a přírody Bílých Karpat.
Jakou účast očekáváte letošní rok na kosení?
Budeme spokojeni, když se za 14 dní vystřídá jako loni kolem 180 účastníků s průměrnou dobou pobytu 3 dnů na akci.Velmi záleží na účasti domácích.
Preferujete kosení luk klasickou kosou, má to nějaký hlubší význam? Asi jednodušší by bylo zapojit do práce sekačku. Je to proto, že se louky kosí v přírodních rezervacích?
Důvodů pro požívání kos je více. Skutečně na některých místech rezervací, na mokřadech, v prameništích a v obtížném svažitém terénu jsou nenahraditelné a šetrné k přírodě. Ukazuje se také, že kosy výrazně přispívají k souhře lidí, k jejich zdravému rozvoji. V pokročilejším použití se stávají dokonce nástroji relaxace, meditace a celkového rozvoje společenství lidí a přírody. Sekačky odosobňují tento vztah na pouhou technologii, bez rozvoje vztahů lidí.
Všimla jsem si, že součástí akce je i jiný program než jenom práce na loukách, můžete to nějak blíže rozvést?
Pokud čas sklizně sena dovolí, zařazujeme i besedy, přednášky, návštěvy programu valašského kumštování ve městě, zajišťujeme i vycházky a exkurze do širší krajiny jižního Valašska, spolupracujeme se školou ochrany přírody a krajiny z nedalekého Hostětína.
Jací lidé k Vám na kosení luk jezdívají?
Na začátku, před 27 lety, to byli kromě ochranářů především trampové se vztahem k ochraně přírody, později začali přibývat studenti přírodovědných oborů, dnes je to společenství ještě mnohem pestřejší. Jezdí i lidé, kteří mají k přírodě ve svých povoláních velmi daleko a přesto vědí, že je to potřebné a že zde mohou nalézt mnohem více. Společná práce v přírodě ve skromných podmínkách je k tomu velmi cenným klíčem. Také jezdí stále více lidí z měst, kteří tak kompenzují svůj životní styl. Vždy s napětím sledujeme účast domácích, kteří ne vždy tuší, o jaké domácí hodnoty zde jde, jak na nás, domácích, záleží organizace těchto akcí, že jsme to především my domácí, co máme ze zdravější, bohatší a krásné krajiny Bílých Karpat prospěch.
Můžete jen tak pro zajímavost říct věk nejmladšího a nejstaršího účastníka?
Nejmladší jsou děti, co přicházejí s rodiči na den či dva, letos to byly 2 a 3leté cérečky Káji Vincenecové, ale i začínající školáci Janek a Vítek s rodiči z Ostravy. Rodiče byli na kosení už před 10 lety. Ríša Žilák /12 let/ už pomáhá otci při práci v polní kuchyni. A nejstarší s kosou byl pan Jiří Mana /76/, ale na besedu přišel i strýček Beňo /79/. Nejvíce je ale mladých, střední generace to má nabité mnoha různými povinnostmi, tím více cením, když si najdou aspoň víkend na pomoc zdejším rezervacím.
Máte nějakou zpětnou vazbu na vaši práci?
Nejlepší zpětnou vazbou je vždy účast příštího roku a opakované účasti, protože se snažíme nezatěžovat příchozí byrokracií, přihláškami a formuláři. Ale vždy si najdeme i čas na společný rozhovor při práci i večer v kruhu v tee pee, kde vystoupí závažnější otázky, jak dál.
Kdy se vlastně zrodila myšlenka začít něco dělat pro valašskou přírodu, pro ty nádherné louky a spojit ji do akce, která propojuje lidi s přírodou?
Myslím, že ten základ si neseme už z dob rozvoje a vrcholu valašskoklobouckého trampingu z předchozího režimu. Vztah skutečných trampů k přírodě byl vždy hlubší, i když často jen intuitivní, ale o to bohatší. Jejich praktičnost je dnes stále vzácnější schopnost. Další silná inspirace vzešla z první ochranářské organizace TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny a nakonec vidíme dnes všude kolem sebe, že odtrhování člověka od přírody a rizika a problémy které z toho plynou, jsou stále větší výzvou pro to, něco s tím dělat, umět se i vracet, ale i hledat společnou budoucnost člověka a přírody.
Jak se lidé o vašich akcích dozvídají?
Běžnými přátelskými kontakty dřívějších účastníků, ale i pozvánkami, také internetem a webovými informacemi /www.kosenka.cz , www.zachranles.cz/
Co je hlavním cílem této akce?
Ochrana přírodního dědictví a tradice péče o květnaté louky a krajinu Bílých Karpat. Rozvoj společenství a vztahů místních lidí s lidmi, kteří přijíždějí pomoci Valašskokloboucku z blízka i zdaleka.
Realizace dieteticky hodnotné produkce sena v ekonomice místních ekologických zemědělců i malých chovatelů a využití všech těchto hodnot dohromady při místních valašských mikulášských jarmarcích.
Děkujeme za rozhovor.
Kosení bělokarpatských luk, které letos ČSOP KOSENKA pořádá již po sedmadvacáté, se koná od 30.6. – 14.7. 2007 v oblasti přírodních rezervací Bílé potoky a Javorůvky - Dobšena, které se nacházejí v blízkém okolí Valašských Klobouk. Účastníci akce se podle pořadatelů kromě práce na loukách mohou seznámit s karpatskou krajinou, ukázkami tradičních řemesel i zajímavými lidmi. Jedinou nevýhodou je počasí, které zatím příliš nepřeje…
