(Zdroj: Wikipedia)
Dva bratři ze Soluně (dnešní Thessalonike) velkou měrou ovlivnili nejen tehdejší Velkou Moravu, ale také Rusko, Bulharsko, Srbsko, Bělorusko, Chorvatsko, Polsko. Jsou nazýváni apoštoly Slovanů. Dalo by se říci, že zde položili základy slovanského Pravoslaví. Na Moravu je povolal osvícený kníže Rostislav, jehož záměrem bylo šířit křesťanskou víru v zemi, v jazyce blízkém národům zdejším. Latinští kněží se snažili Moravskou říši ovlivňovat, neboť trvali na tom, že bohoslužby musí být vykonávány pouze v jazyce latinském nebo řeckém.
Osvícený panovník
Kníže Rostislav se ujal vlády na Velké Moravě kolem r. 846. Záhy si uvědomil, že pokud má být křesťanství plně přijato velmoži i lidem, nemůže být do země uváděno misionáři, kteří tu zneužívají poslání apoštolů pro politické cíle a kteří kážou v nesrozumitelném jazyce. Po neúspěšné žádosti o pravé učitele víry u římského papeže požádal kníže Rostislav v r. 862 o misionáře z Cařihradu.
Dva rodní bratři
Dva rodní bratři, Cyril (827-869) a Metoděj (815-885), se narodili v Soluni. Přestože patřili do hodnostářské rodiny, zřekli se světských poct a stali se knězi. Metoděj se údajně původně věnoval úřednickému povolání, náhle se však rozhodl stát se prostým mnichem. Jeho bratr Konstantin si zvolil duchovní stav hned po skončení studií a byl vysvěcen na kněze. Oba bratři se vzdělávali na řeckých školách a historikové se shodují v jedné věci – Konstantin byl dokonce jedním z nejlepších učenců tehdejší byzantské říše. Pro jejich výbornou znalost slovanského jazyka se usuzuje, že jejich matka byla slovanského původu. Nyní bulharští učenci dokazují, že též i jejich otec byl Slovan.
Vytvoření staroslověnštiny
Když přicházeli na Moravu, byl Konstantin pravděpodobně již v hodnosti biskupa, zatímco jeho starší bratr Metoděj byl v té době nejspíše diákonem. Dalo by se říci, že oba vzdělaní bratři plně pochopili záměry knížete Rostislava. K tomuto úkolu se napřed dobře připravili. Konstantin sestavil písmena pro slovanský jazyk, přeložil do něj části Písma svatého, které se čtou při bohoslužbách východního obřadu, a přeložili také všechny obřadní knihy, např. Svatou Liturgii, Osmihlasník aj. Spolu s Biblí přeložili liturgii s. Jana Zlatoústého i sv. Basila Velikého a další důležité bohoslužby. Toto písmo je nazýváno hlaholicí.
Mise
Jejich mise na Moravě měla veliký úspěch. Setkali se s velikou odezvou ze strany velkomoravského panovníka i slovanského lidu. Jejich duchovnost, osobní příklad křesťanského života, smýšlení a v neposlední řadě používání lidu srozumitelného slovanského jazyka při bohoslužbách získala podporu lidu v přijetí křesťanství a opuštění pohanských zvyků a pověr. Zatímco latinští kněží proti nim marně sočili, věrozvěstové Konstantin a Metoděj si vybrali z moravského lidu vhodné kandidáty pro duchovenský stav a vzdělávali je, aby národ měl co nejdříve kněžstvo z vlastní krve. Roku 867 podnikli bratři spolu se svými učedníky cestu do Cařihradu, aby tam byli tito čekatelé kněžství vysvěceni na kněze a biskupy. Protože doba byla politicky neklidná, zdrželi se na své cestě v Benátkách. Zde je zastihlo pozvání římského papeže Mikuláše I. Tomuto pozvání vyhověli o odcestovali do Říma, protože v setkání s římským patriarchou rozpoznávali možnost vhodné příležitosti přesvědčit ho o významu národních bohoslužeb. Pokud by se podařilo papeže o tom přesvědčit, zbavili by se s jeho pomocí neustálých intrik, které proti nim podnikalo latinské duchovenstvo. Avšak než došli do Říma, Mikuláš I. zemřel a jeho nástupcem se stal Hadrián II.
Konstantin se stává Cyrilem
V Římě věrozvěstové opět obhájili svou misijní práci a slovanský bohoslužebný jazyk. Mezitím Konstantin, jehož vyčerpávaly zlobné útoky a obviňování latinského duchovenstva, těžce onemocněl. Tou dobou bydleli oba bratři se svými učedníky v Římě, pod střechou řeckého monastýru. Když nakonec Konstantin cítil, že se již neuzdraví, požádal představeného monastýru o udělení velkého mnišského postřihu. Představený monastýru vyhověl jeho žádosti a Konstantin přijal mnišské jméno Kyrillos (Cyril). Před svou smrtí prosil bratra Metoděje, aby neopouštěl misijní práci na Moravě, ale aby „dokončil brázdu, kterou dosud společně orali“, neboť měl oprávněnou obavu o vykonané dílo. Zemřel 14. února 869.
Během jeho nemoci byl Metoděj a někteří žáci vysvěceni na kněze. Po zesnutí Cyrilově byl Metoděj vysvěcen za biskupa a poslán zpět na Moravu s listem, kterým papež Hadrián II. schválil slovanskou bohoslužbu s jedinou výhradou, a to, že epištola a evangelium budou při ní čteny ve dvou jazycích, nejprve latinsky a potom slovansky.
Falešná obvinění
Slibně započatá práce bratří věrozvěstů byla však brzy zkomplikována misionáři z francké říše, kteří si uvědomili, že dílo Cyrila a Metoděje podporované zbožným knížetem Rostislavem klade základy velkomoravské nezávislosti!
A tak latinští a franští misionáři falešně obvinili oba bratry věrozvěsty z používání „neposvěceného“ jazyka a ze šíření novotářského učení. Tehdy Konstantin (Cyril) zvítězil svými argumenty nad „trojjazyčníky“, když se s nimi utkal při otevřené disputaci v Benátkách.
Smrt knížete Rostislava
Synovec knížete Rostislava Svatopluk z Nitry zradil svého strýce – panovníka, který bojoval proti franckým nepřátelům. Kníže Rostislav byl sesazen, zavlečen do ciziny a oslepen, zemřel po velkém utrpení v některém z bavorských vězení. Když se tedy Metoděj vrátil z Říma na Moravu, byl též zajat a bez ohledu na papežský list byl latinskými německými biskupy solnohradským, frizinským a pasovským, sesazen a uvržen do žaláře. Stejně bylo naloženo i s jeho učedníky. Ze žaláře byl Metoděj propuštěn až za dva roky, a to na rozkaz papežského stolce.
Pokračování mise
Metoděj potom pokračoval na Moravě s velkým úspěchem v práci; počet slovanských duchovních rostl. Lid přistupoval ke křesťanské víře nikoliv z donucení, ale s láskou. Domácích cyrilometodějských kněží bylo na Moravě již dvě stě, což svědčí o úspěchu Metodějovy systematické a neutuchající činnosti. Metoděj podnikl cestu i do Polska, čímž jeho dílo proniklo do Čech i k Polákům.
Protivenství
Latinští kněží však opět s netajenou nenávistí obžalovali Metoděje v Římě u Hadrianova nástupce, papeže Jana VIII., že mimo jiné slouží mši v barbarském slovanském jazyce. Nezbylo Metodějovi, než se opět vydat na cestu do Říma. Protože Metoděj byl ve své víře neoblomný, podařilo se papeže přimět, aby stejně jako jeho předchůdce schválil slovanskou bohoslužbu. Papež však vyhověl i žádosti zrádného Svatopluka a nechal vysvětit ještě jiného duchovního na biskupa - Vichinga, který byl nepřátelský vůči Metodějově praxi, a ustanovil Vichinga pro Nitru.
Pro tuto obojakost papežského stolce podnikl Metoděj cestu do Cařihradu, kde byl slavnostně přijat císařem Basilem I. a patriarchou sv. Fotijem. Císaři daroval opisy slovanských bohoslužebných knih a z učedníků, kteří ho doprovázeli, ponechal v Cařihradě jednoho kněze a jednoho jáhna. Ti byli pravděpodobně určeni, aby se odebrali do Bulharska nebo do Ruska.
Nástupci věrozvěstů
Když se Metoděj vrátil z Cařihradu na Moravu, zcela se věnoval překladu oněch částí Bible, které dosud nebyly přeloženy. Neustal, dokud práce nebyla hotova, neboť si přál, aby slovanská církev byla ještě před jeho smrtí vybavena vším, čeho bylo zapotřebí. Po dokončení díla se postaral o vhodného nástupce. Byla jím osoba kněze Gorazda, jednoho z jeho nejvěrnějších moravských učedníků. 6. dubna 885 Metoděj zemřel.
Pro jejich celoevropský význam byli oba bratři vyhlášeni v roce 1980 papežem Janem Pavlem II. za spolupatrony Evropy. Svatí Cyril a Metoděj získali široké lidové vrstvy láskou pro křesťanskou víru a zároveň učinili slovanský jazyk bohoslužebným a spisovným.
S využitím zdroje: wikipedia
