Památník obětem komunismu u býv. soudního dvora v Jihlavě

Památník obětem komunismu v Jihlavě (Zdenka Danková/Velká Epocha)

27. červen se vztahuje k výročí popravy Dr. Milady Horákové, která byla v bývalém Československu popravena oběšením r. 1950. Milada Horáková se ve světě stala symbolem bojovnice proti komunistické zvůli. Spolu s ní byli popraveni O. Pecl a J. Buchal – šlo o první politické vraždy spáchané československou justicí, která byla podřízena vládě KSČ, jejímu stranickému aparátu, jejím služebným prokurátorům a StB. Tímto dnem byly spuštěny vražedné popravy odpůrců režimu.

Po příkladu hlavního pražského procesu měly následovat „okrajové“ procesy. 10. července 1950 byl schválen návrh 31 procesů v 11 krajích s předběžným  počtem 446 obžalovaných.

A výsledek?

V hlavním procesu bylo obžalováno 13 lidí, z toho byly 4 osoby odsouzeny k trestu smrti, 4  osoby k trestu doživotního žaláře a ostatních 5 obžalovaných bylo odsouzeno celkem na 110 let. Všem těmto obžalovaným byl zkonfiskován majetek a uloženy peněžité tresty ve výši jeden milion padesát tisíc Kčs. Dalších 639 osob zažalovala Státní prokuratura ve 35 okrajových procesech – bylo uděleno 6 trestů smrti, 48 trestů doživotního žaláře a další tresty vězení na celkem 7830 let. Byly uloženy rovněž peněžité tresty ve celkové výši 12 145 000 Kč, a téměř u všech odsouzených došlo ke konfiskaci veškerého majetku.

Soudci a prokurátoři, působící v tehdejší justici, kteří se podíleli na vykonstruovaných procesech, byli rekrutováni z řad mladých lidí, kteří prošli jednoletým či dvouročním kurzem o právu, pořádaném komunisty.

První oběti

Mezi první oběti komunistické vlády patřila česká inteligence. Profesoři, přední učitelé a studenti byli „vyakčňováni“ již od 26. února 1948. Ministr informatiky V. Kopecký ve svém dvouhodinovém projevu koncem r. 1947 prohlásil: „Vždyť protikomunimus je vlastně velezrada!“

Ještě před těmito procesy nelze nevzpomenout vraždu generála Heliodora Píky. Hreliodor Píka všude platil za vynikajícího vojáka a diplomata. Vždy jednal jako čestný muž a vlastenec, pro něhož svoboda a samostatnost vlasti byly tím nejdůležitějším. Stal se jednou z prvních obětí rozsáhlé destrukce důstojnického a poddůstojnického sboru po únorovém převratu r. 1948. Již v květnu toho roku byl zatčen, křivě obviněn a v noci z 20. na 21. června 1949 v Plzni popraven. K plné občanské rehabilitaci statečného generála došlo až po listopadu 1989.

Masová emigrace

Během jediného roku - 1948 opustilo republiku šedesát tisíc občanů. Více než 400 lidí zaplatilo životem za pokus ilegálně přejít hranice. V letech 1948–1967 opustilo republiku celkem 255 tisíc osob.

Později, v 70. letech dvacátého století, pod  tlakem ze zahraničí totalitní moc opustila svou zálibu v demonstrativních procesech a uchýlila se k méně okázalým způsobům likvidace domnělého třídního nepřítele.

Mnoho lidí našlo smrt v komunistických koncentračních táborech, později přejmenovaných na tábory nucených prací, ve kterých se mnozí ocitli bez soudů. Po dobu dvaačtyřicetiletého trvání komunistické zvůle bylo v Československu vězněno celkem 217 tisíc osob, které ve vězení strávily společně jeden milion let.

Další vlna emigrací nastala po  21. srpnu 1968, v letech normalizace. Rehabilitační rozsudky, kterými byli ospravedlněni někteří političtí vězni v první polovině roku 1968, byly nejvyšším soudem opět rušeny!

V zákoně o protiprávnosti komunistického režimu není řečeno nic o tom, co s těmi lidmi, kteří právo obětí na úctu nerespektují, a není v něm řečeno, kdo všechno obětí byl. Teprve novela trestního zákona z r. 1998 uvedla v platnost, že lze šetřit a postihovat nejtěžší zločiny komunismu. Avšak většina těch osob, které je spáchaly, již není naživu. Takže ani na základě tohoto zákona nelze z iniciativy exekutivy českého státu obětem nevyšetřených zločinů status oběti přiřknout, za situace, když se viník nemůže hájit, a nelze tudíž přiznat nějaké právo odškodnění a nápravu křivd.

Zájezdy na popravu

Také v Jihlavě se v 50. letech  konaly popravy. Jihlavská pamětnice, narozená r. 1920, vzpomíná, jak zde tehdy popravili jejího spolužáka, kněze Jana Bulu. „Z Třebíče bývaly vypraveny autobusy, aby se lidi mohli přijet na popravy dívat,“ vzpomíná. „Lidi jsou takoví…“
V tomto prostoru se dnes nachází studentská kolej. Pomník v malém parčíku jmenuje ty, kteří zde ztratili životy v době komunistické diktatury, nejmladšímu bylo 20 let. Každý rok sem pamětníci a zástupci města přicházejí klást květiny. Každý rok je stále méně těch, co pamatují…