ptaci chripka v tisove
Drůbežárna v Tisové (okres Ústí nad Orlicí) (AP/SITA)

Výskyt po roce

Podle informací Státní veterinární zprávy byla v České republice 20. 6. 2007 potvrzena v chovu krůt virová nákaza ptačí chřipkou. Virus byl prokázán v chovu krůt v obci Tisová (okres Ústí nad Orlicí). Podezření na tuto nákazu bylo vysloveno v souvislosti s úhynem 1 600 krůt. Krajská veterinární správa (KVS) v Pardubicích okamžitě přijala nezbytná ochranná a zdolávací opatření, aby se zabránilo dalšímu šíření této nákazy. V současné době probíhá další šetření a jsou přijímána opatření v souladu s vyhláškou č. 36/2007 Sb., o opatřeních pro tlumení aviární influenzy.

Laboratorní vyšetření potvrdilo výskyt viru ptačí chřipky typu H5N1, který je přenosný i na savce včetně člověka a který již ve světě způsobil kolem 190 úmrtí.

Mimořádná veterinární opatření - mimořádný rozsah, mimořádné sankce

Jaká opatření se přijímají? Opatření jsou celkově poměrně rozsáhlá a podrobná v návaznosti na místní podmínky a přijímají se hlavně s cílem zlikvidovat původce a v rámci možností zabránit dalšímu šíření viru. Krajská veterinární správa může v principu přijmout jakékoliv další opatření mimořádná veterinární opatření, které odpovídá veterinárním požadavkům a poznatkům veterinární vědy.

Podle vyhlášky 36/2007 Sb. je jedním z opatření v chovu neprodlené utracení veškeré drůbeže a ptactva, chovaného v zajetí, což se nyní u zbylých krůt děje. Tato opatření se mohou vztahovat i na volně žijící ptactvo v hospodářství.  Odchylné postupy může Krajská veterinární správa (obec v tomto případě spadá pod KVS v Pardubicích, inspektorát Ústí nad Orlicí) povolit např. u nekomerčních chovů, v zoo, přírodní rezervaci apod., ovšem za zpřísněných podmínek pro takovýto chov.

Protože mezi nejvýznamnější způsob šíření mezi farmami je mechanický přenos kontaminovanými osobami, automobily, nářadím apod., vymezuje se okolo hospodářství také tzv. ochranné pásmo o poloměru minimálně 3km a pásmo dozoru o poloměru 10 km. V těchto pásmech se vyhledávají nemocné a nakažené kusy, zjišťují se jednotlivá hospodářství a vnímavá zvířata na nákazu, informují se chovatelé, je vydán zákaz pohybu  a přepravy drůbeže, vajec a masa, včetně uhynulých kusů apod.  V ochranném pásmu se nachází jedno hospodářství se 17 000 ks slepic a v pásmu dozoru je dalších devět hospodářství  s 350 000 kusy drůbeže, převážně se jedná o chovy slepic a krůt.

Za neuposlechnutí mimořádných veterinárních opatření hrozí poměrně vysoké sankce od KVS a šíření této nemoci (i neúmyslné) se považuje za trestný čin, kdy dotyčnému hrozí odnětí svobody.

Obliba masa a vajec

Maso drůbeže představuje 31 % světové spotřeby veškerého masa a jeho spotřeba (stejně jako spotřeba vepřové -  a na rozdíl od hovězího) se neustále rychle zvyšuje. Spotřeba drůbežího masa je např. v USA více než 50 kg na osobu, v České republice je to zhruba 24 kg na osobu. Spotřeba vajec jako dostupné a levné živočišné bílkoviny se v souladu se snahou omezit příjem cholesterolu v potravinách spíše snižuje. Rozšíření obliby drůbeže mezi velkochovateli i spotřebiteli přispívá to, že drůbeží brojleři se vykrmují velmi krátkou dobu (40-42 dnů), a proto se v drůbežím mase ukládá méně škodlivých látek. Maso si chválí také odborníci na výživu.  Je netučné, vhodné pro rychlou úpravu, a přitom jde o jedno z nejlevnějších mas.

Chov drůbeže

Drůbež se chová extenzivně - většinou v drobnochovech na dvorku, nebo intenzivně ve velkochovech. Proti velkochovům protestují laičtí ochránci zvířat a poukazují vysokou koncentraci zvířat, stereotyp, omezenou péči, nevhodné zacházení či zatížení okolí  pachem či odpady. Klecové chovy (výhledově se budou v rámci EU rušit), však nyní zdánlivě paradoxně poskytují pro svou větší uzavřenost drůbeži o něco vyšší ochranu právě před ptačí chřipkou (ale i před vnějšími či vnitřními parazity apod.).  

Ptačí chřipka (influenza drůbeže)

Onemocnění je známé od r. 1901. Přirozenými hostiteli nákazy je drůbež hrabavá i vodní, křepelky a bažanti. Mnoho volně žijících ptáků, zejména vodních je vnímavých, avšak infekce probíhá skrytě.

Většinou nákaza propukne u domácí drůbeže po kontaktu s infikovaným vodním ptactvem. Infikovaní ptáci vylučují virus ve vysokých koncentracích trusem a také nosním a očním sekretem.

Vnější příznaky nemoci jsou velmi variabilní, závislé na faktorech nakažlivosti viru, druhu postižených ptáků, věku, pohlaví. Projevují se především náhlými úhyny velkého množství zvířat bez výraznějších příznaků. U nosnic se objevuje pokles snášky a poruchy skořápek vajec. Lalůčky a hřebínky jsou namodralé s případnými krváceninami. Je zjišťován vodnatý průjem a vysoká žíznivost. Nemocní ptáci projevují nechuť k pohybu, v závěrečné fázi nemoci se hlava stáčí na záda. Úhyn se pohybuje mezi 50 - 100 %.

Přenos na lidi

V posledních letech došlo k průlomu - virus se modifikoval a tak došlo k mezidruhovému přenos z ptáků na savce (např. prasata) včetně lidí, většinou při jejich velmi těsném kontaktu. Z tohoto pohledu je nutné věnovat více pozornosti lidem v zemědělství a na jatkách. Odborníci však zvažovali i nejhorší variantu hromadného šíření a již dříve vydali varování před světovou pandémií  ptačí chřipky.  Následky onemocnění mohou být u  některých vysoce patogenních subtypů viru pro člověka smrtelné.