Všední realita vězeňského života, zachycená na autentických kresbách výtvarníka Otmara Olivy. Obrázky vznikaly ve vězení, kde autor pobýval jako oběť komunistické represe. Reprodukováno s laskavým svolením autora.
Bývalí političtí vězňové a oběti komunismu z úctyhodných 16 postkomunistických států: (Albánie, Bosna-Hercegovina, Bulharsko, ČR, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Moldavie, Německo, Polsko Rumunsko, Slovinsko, Slovensko a Ukrajina) se sejdou tento pátek 22. 6. v Praze. Slavnostní ceremoniál, kterým se 15. kongres sdružení obětí komunistické represe otevře, proběhne ve 20.00 na Pražském hradě pod záštitou prezidenta Václava Klause. V sobotu se delegáti sejdou na pracovním zasedání, jehož hlavním tématem bude projednání nucených a otrockých prací v komunistických totalitních režimech. Na neděli si naplánovali návštěvu pietních míst na Jáchymovsku, včetně tzv. Věže smrti.
Právě jáchymovské uranové doly vstoupily do historie jako symbol tuhé vězeňské represe, krutostí, utajovaných za zdmi vězeňských zařízení a otrocké práce. Uran byl vrcholnou strategickou surovinou a smlouvu o jeho dodávkách do Sovětského svazu podepsalo Československo již v roce 1945. Komunistický režim po roce 1948 bez skrupulí využil desetitisíce „nepřátel lidu“ k těžbě radioaktivní rudy.
„V době největšího rozvoje těžby na Příbramsku, Jáchymovsku a Slavkovsku v první polovině 50. let bylo v tamních koncentračních táborech drženo cca 32 000 vězňů. Pracovali v trojsměnném provozu převážně v podzemí a ihned po příchodu do tábora fárali bez jakéhokoli zaškolení. Ochranné pomůcky, snižující účinky radioaktivního záření, neměli k dispozici vůbec žádné, také nástroje, které ke své práci používali, byly velmi primitivní. Bezpečnosti práce věnovalo vedení dolů minimální pozornost. Je příznačné, že ještě v roce 1965 například v koncentračním táboře Bitýz z každých pěti úrazů čtyři připadaly na vězně. Ovšem i ti vězni, kteří pracovali na povrchu, se museli pohybovat ve smrtících podmínkách. Například při nasazení ve mlýně vytěžené uranové rudy nebyli vězňové proti jejím účinkům chráněni žádným způsobem; prach vznikající při mletí je pokrýval od hlavy k patě, vdechovali jej a polykali se všemi zdravotními dopady, jež z toho vyplývaly. (...) Život politického vězně neměl cenu, byli týráni nejen těžkou prací, ale rovněž hladem, zimou a brutálním násilím,” popisuje pracovní podmínky československých komunistických táborů publicista Jiří Pernes.
Celkem československými „nápravnými” tábory prošlo 248 000 osob, přičemž cílem režimu nebylo je „převychovat”, ale zničit. Život politického vězně neměl žádnou cenu, ne mnoho lidí dnes ví, že mukl (vězeň), znamená Muž Určený K Likvidaci.
Pořadatelem pražského kongresu obětí komunistické ideologie je humanitární organizace Inter-Asso, která na mezinárodní úrovni zastupuje národní organizace, sdružující bývalé politické vězně a občany, pronásledované komunistickým režimem. Zabývá se zejména prohlubováním porozumění a tolerance mezi národy, soustřeďováním objektivních informací o zločinech proti lidskosti a porušování demokratických svobod, páchaných komunistickými režimy v Evropě v průběhu 20. století, podporou dokumentace protikomunistického odboje v Evropě, morální i právní rehabilitací bývalých politických vězňů a obětí komunismu a uznáním jejich podílu na boji o osvobození jednotlivců i národů od totality.
