(Kamil Rakyta/Velká Epocha)
U příležitosti výročí masakru studentů na pekingském náměstí Tchien-an-men se v neděli 3. 6. v šest hodin večer u památníku obětí komunismu sešli zástupci Amnesty International, Olympic Watch i příznivci čínského duchovního hnutí Falun Gong, aby se společně vydali na cestu k čínské ambasádě. Na místo srazu dorazila i paní poslankyně Kateřina Jacques a socioložka Jiřina Šiklová.
Nedělní pošmourné počasí jako by truchlilo za všechny oběti komunistického zásahu. Tichá a poklidná atmosféra shromáždění, jehož se zúčastnilo asi třicet lidí, vnášela do osmnáctého výročí masakru pietní atmosféru. Na úvod pronesl řeč Petr Kutílek z Olympic Watch a Petra Lomozová z Amnesty International, která se ihned poté proměnila v tibetskou mnišku Nordzin jdoucí na „popravu“ konanou před čínskou ambasádou. Spolu s ní byli ze skupinky vybráni další političtí vězni současné Číny (představováni samozřejmě mladými Evropany), ujgurský muslim Alim, Li, vyznavačka duchovního hnutí Falun Gong, nezávislý novinář a bloger Chen a také obránkyně lidských práv Liang. Se svázanýma rukama a za doprovodu dvou dozorců se poté tito symboličtí političtí vězni ocitnuli v čele průvodu. Za necelou hodinu je čekala poprava.
Poté, co průvod dorazil k ambasádě, jeden z „dozorců“ vykonal symbolickou popravu pětice střelou do týla. Nutno dodat, že kdyby vězně ihned po popravě nevyzval ke „zmrtvýchvstání“, které celou popravu uvedlo na pravou, tedy pouze hranou míru, hrůzný zážitek by se z mysli smazával o hodně hůř. Takto se představení proměnilo jen v jakýsi studentský žertík, který vlastně nebyl míněn až tak vážně. Možná to bylo tím, že skupinka mladých, demokraticky smýšlejících lidí z Evropy, kteří nikdy neviděli skutečnou popravu, nemůže věrohodně napodobit hrůzu, která se patrně v největší komunistické zemi světa odehrává. Smíšené pocity diváka nicméně zůstaly.
Konec dobrý, všechno dobré. Po „popravě“ byla paní velvyslankyně Čínské lidové republiky Huo Yuzhen vyzvána prostřednictvím dopisu, aby se zasadila o dodržování lidských práv v Číně a propuštění politických vězňů. Účastníci také podepisovali petice. Paní poslankyně Jacques na shromáždění pro Českou televizi, která se zeptala na cíl demonstrace, uvedla: „Naše československá zkušenost s totalitou a s tím, že i my jsme měli v zahraničí podporu, že i hrstka lidí, která demonstrovala, ať už to bylo v Německu, v Londýně nebo New Yorku, měla pro nás tehdy velký symbolický význam. Ta informace, že někdo se o nás zajímal, že někdo nebyl lhostejný k tomu, co se zde dělo, byla nesmírně důležitá a věřím, že i dnes v tom informačním světě se do Číny tyto informace dostanou a že pro ty lidi je to nesmírně důležité a zároveň je to určitý tlak na čínskou vládu, na její vysoké představitele. A tím, že se to odehrává před čínskou ambasádou, určitě ty informace do Pekingu doputují.“
Nakonec došlo i na „sametové“ chřestění klíči a optimistické volání „Probuďte se!“ adresované postavám za záclonkami čínského konzulátu. „Tak letos snad konečně naposled…“ zadoufali někteří účastníci, „a kdyby přece jen ne, tak příští rok opět tady!“
