Noční střelba, ohně v ulicích, zakrvácené tváře, zranění mladí lidé, těžce zranění, umírající, mrtví ... v noci z 3. na 4. června 1989 zavraždila komunistická Lidově osvobozenecká armáda stovky či tisíce nevinných Číňanů, kteří žádali demokratické reformy v zemi. Režim na udržení moci povolal armádu s tanky. O víkendu si po boku Amnesty International několik dalších lidskoprávních organizací připomene toto smutné výročí.
Několik filmových útržků o událostech ze 4. června roku 1989, které se údajně nikdy nestaly - nikdy k nim nedošlo - obíhají po sítích internetu, občas se objeví pořad ve svobodném vysílání...
Sanitka, která přijela poskytnout první pomoc raněným, zřetelně označená červeným křížem, byla rozstřílena i s lékařskou posádkou. Nemilosrdně. Před očima lidí. Aby jakékoliv hnutí bylo zastrašeno a vymazáno z historie.
Pekingské jaro 1989
Počátkem 80. let začalo uvnitř ČKS růst reformní hnutí, které bývá srovnáváno s ruskou Perestrojkou, avšak nebylo to totéž. Snahy o reformu a diskusi o správnosti marxismu, jeho myšlenek, probudily kolem roku 1986 první demonstrace s podporou inteligence. Byly však potlačeny, účastníci byli perzekvováni, sympatizanti vyloučeni ze Strany.
V r. 1988 se prohloubila inflace a rozdíly mezi jednotlivými oblastmi začaly narůstat. Na počátku bylo úmrtí bývalého předsedy ÚV KS Číny, Chu Jao-Janga 15. dubna 1989, který byl považován za naději pro reformní proud. O dva dny později dorazily na nám. Tchien-an-Men stovky studentů, aby uctily jeho památku.Od 22. dubna tato shromáždění přerostla v poklidné demonstrace požadující naplnění reforem. Objevily se požadavky na uplatnění svobody projevu a tisku.
13. května demonstrující studenti zahájili hladovku a žádali, aby s nimi vedení země vedlo dialog.
V interpretaci jednoho z dokumentárních filmů je řečeno: „Nejprve klečeli na venkovních schodech sídla vlády s požadavky sepsanými na velkém papíře, žádali svobodu slova a tisku. Tři tam klečeli a ruce jednoho z nich třímaly v tu chvíli nejdůležitější dokument v miliardové Číně. Poníženě jako před bohy prosili o vyslyšení – několik minut jako sochy. Ale nikdo jejich listinu nepřišel převzít. Brečeli...Jejich vlastní vůdci, kterým oni (ač se nám to zdá být divné) věřili, se na ně vykašlali.“
15. května navštívil zemi sovětský reformní vůdce Michail Gorbačov, od něhož demonstranti očekávali podporu.
O dva dny později se na náměstí sešly až dva miliony lidí.
Uvnitř vedení strany tehdy došlo k rozkolu. Generální tajemník Cao C´-Jang navrhoval smířlivý postup. Premiér Li Pcheng žádal tvrdý postup.Toto řešení tehdy zvítězilo... Byla nastolena tvrdá ideologická linie a vyhlášeno stanné právo.
V noci na 19. května, po vítězství silového řešení, Cao C´-Jang navštívil demonstranty a omluvil se jim, že nedosáhl naplnění reformních představ a požádal je o pokojný rozchod. Za tento projev byl stranou odvolán a na jeho místo nastoupil konzervativně smýšlející Ťiang Ce-Min, dosavadní starosta Šanghaje.
V noci ze 3. na 4. června 1989 na náměstí Tian-an-Men vstoupila komunistická „Lidově-osvobozenecká armáda“ a zavraždila stovky, možná tisíce studentů, dělníků a dalších nevinných Číňanů, kteří pokojně požadovali reformy.
Není přesně známo, co se na Náměstí Nebeského Klidu odehrávalo. Nezávislé zdroje uvádí, že armáda celé náměstí obklíčila, snad i vyzvala demonstrující k odchodu, část protestujících mohla odejít a zbytek byl pobit.
Dle oficiálních čínských zdrojů přišlo o život jen 12 lidí.
Odhaduje se, že bylo tehdy rozdrceno pod pásy tanků či zastřeleno kulkami svých spoluobčanů až tři tisíce lidí, dalších asi 15 tisíc bylo uvězněno, z nichž asi tři sta se nacházejí ve vězení dodnes.Dodnes, navzdory snahám účastníků nebo pozůstalých po zavražděných, nebyly tyto události řádně vyšetřeny a objasněny.
Svrchovaná vláda, která je zodpovědná za hrůzný masakr studentů, si dovoluje tvrdit: „Žádný normální stát si nenechá rozvracet republiku čí království jakýmisi anarchisty a chuligány. V Číně alespoň policisté dbají na to, aby byl na ulicích klid.“ Čína také tvrdí: „Bylo to správné!“
Po celém světě se v tento den budou konat vzpomínkové akce, které apelují na svědomí komunistické vlády Číny. Také v Praze se sejdou, v neděli 3. 6. 2007 na Václavském náměstí u sochy sv. Václava, demokraticky smýšlející lidé, aby si připomněli tento smutný masakr. Večer v 18 hodin se každý může připojit k průvodu, organizovaném Amnesty International, který začíná na Václavském náměstí a míří k čínskému velvyslanectví v Peléově ulici.
S využitím zdroje: www.svetbezkomunismu.cz, Navajo – Otevřená encyklopedia
