(Kamil Rakyta/Velká Epocha)
Chlouba města Ostravy, Slezskoostravský hrad, který prošel v minulých letech rozsáhlou rekonstrukcí, o víkendu 19. – 20. 5. oslavil už třetí výročí svého otevření. Oslavy hradních „narozenin“ probíhaly vskutku způsobem, jakým se na takový středověký hrad sluší a patří.
Zatímco při prvním výročí historickou budovu obléhala švédská vojska a při druhém se husité „mydlili“ s křižáky, letos Ostravanům zaléhalo v uších při salvách z děl slavné bitvy Tří císařů. Pro toho, kdo již pozapomněl školní dějepis, připomeňme, že oněmi třemi císaři nebyl nikdo jiný než francouzský císař Napoleon, rakouský panovník František a ruský car Alexandr I., kteří se roku 1806 sešli u Slavkova. Nebyli ovšem sami, spolu s nimi na bojišti bylo také mnoho desítek tisíc vojáků. Bitva to byla urputná a také přelomová, protože po ní následoval rozpad Svaté říše římské národa německého a Napoleon oslavoval své drtivé (i když, jak víme, dočasné) vítězství.
Ten letošní „Slavkov“ byl z hlediska ztrát na životech opravdu pohodový. Nezemřel totiž nikdo. Nicméně co do realističnosti si ostravská bitva jistě nezadala se svou jihomoravskou předchůdkyní. Diváci ani nedutali, když stateční francouzští, rakouští a ruští vojáci sváděli boj o vítězství, přehlídka uniforem, artilerií a kavalerií zúčastněných armád zase poskytovala námět k zamyšlení nad absolutní nemožností současných bojových úborů amerických ozbrojenců v Iráku. Kolem hradu se po celý víkend rozkládala stanová ležení vojáků spojeneckých (ruských a rakouských) i francouzských. Inu, jako ve středověku. Jen kdyby ta parkoviště s auty nestála tak blízko…
Oslavy však probíhaly i uvnitř hradních zdí. Nechyběl dobový jarmark s ukázkou tradičních řemesel ani laskominy k zakousnutí. Jemnější povahy si po vysilující bitvě mohly zklidnit nervy u poklidných a vznešených barokních tanců, které předvedla pražská formace Lucretia, naopak ti otrlejší mohli nechat doznívat zážitky z bitvy při vystoupení šermířů. Nutno dodat, že bojovníci kořenili své výstupy notnou dávkou vtipu a ironie, čímž se i ty nejdrastičtější scény proměňovaly v zábavnou komedii přístupnou mládeži pod dvanáct let. A že tam té omladiny bylo požehnaně! I pro ně nabídl hrad kulturní vyžití, mohli si zkusit metat sekyrky na cíl nebo vystřelit z luku, či si zašermovat zakoupenými dřevěnými mečíky. Kolik zraněných dětí si víkendové oslavy vyžádaly, se autorům článku nepodařilo zjistit. Mnoho jich však dozajista nebylo, protože mezi všemi návštěvníky převládal jen spokojený úsměv. A tak to má být – vždyť se slavily narozeniny!
Nezbývá než blahopřát hradu k jeho zdraví a síle a těšíme se, co přinese další rok.
