(Foto: C. Meyer/Sxc)
Úloha holuba v historii...
Holub poštovní plnil důležitou a nepostradatelnou službu z hlediska doručování zpráv. Nebyl internet, telefon, telegraf, a tak tento pohledný a mírný pták z řádu měkkozobých sloužil lidem podobně jako koně, psi či jiná domácí zvířata. Holub divoký byl vítaným hostem na polích, protože dobří hospodáři věděli, že chrání jejich pole od plevelů a jejich semen, kterým sezobáváním bránil v rozmnožení.
Nelze se nezmínit, že holub – holoubek se dostal do lidových písní, lidových malůvek a vzorů na modrotisku. Dokonce – holubice se stala symbolem míru. František Nepil, spisovatel, v jednom ze svých literárních děl sice mínil, že symbolem míru se měla stát kravka, protože holubi se perou o potravu, kdežto kráva jen přežvykuje a je stále mírná, nicméně pro svůj něžný vzhled symbolem míru zůstávala holubice...
...a současnost?
V současné době se bohužel holub stal ve městech nežádoucím tvorem téměř na úrovni potkanů a krys...
Přitom si ještě nedávno lidé zejména poštovních holubů dost vážili.. Ještě do počátku 70. let rukovali do tehdejší Československé lidové armády ročně dva branci jako oficiální poštovní holubáři.
Kdopak dnes ví, že holub má z býložravých ptáků vynikající zrak podobný jako jestřáb, orel či ostříž. Z výšky jednoho kilometru dokáže holub dohlédnout do vzdálenosti 80 km. Již staří Egypťané využívali skvělé orientační schopnosti holubů k doručování zpráv.
Za druhé světové války, v době invaze do Normandie, tato doručovatelská schopnost holubů sehrála klíčovou roli, kdy francouzské hnutí odporu prostřednictvím holubů informovalo spojence o postavení německých vojsk.
Stoprocentní úspěšnost těchto ptáků nalézt vždy svůj domov, a to i na vzdálenost několika stovek kilometrů, byla základním principem doručování zpráv. Jedním z mýtů je však názor, že holub trefí, kamkoliv je vypuštěn. Tento pták prostě vždy trefí jenom domů. Proto chceme-li někomu doručit vzkaz, musíme nejprve holuba z místa doručení odvézt a potom po něm poslat zprávu. On jen letí domů, majíc na nožce připevněnou očekávanou zprávu.
Mýty o holubech
O holubech koluje několik mýtů.
Jedním z mýtů je, že holub je přenašeč chorob a že přenáší různé parazity. Snad nejznámějším parazitem je údajně klíšťák holubí, který se má ukrývat v blízkosti holubích hnízd a v noci se stěhuje do obydlí a napadá spící lidi. Odborník Petr Havel říká, že tento parazit je velmi vzácný. Další skutečností je, že s různým množstvím parazitů se můžeme skutečně setkat, ale u jiných domácích zvířat.
Podstatné je, že žádná z holubích chorob není na člověka přenosná. Navíc, nemocný holub ve městě nepřežije den a noc, protože bývá uloven dravcem nebo jiným predátorem.
Obrázek holuba, narušujícího střechy domů, také bere za své. Holub při hledání potravy svými nožkami rozhrabuje hlínu usazenou ve spárech jednotlivých dílů střech, což jsou tašky, došky nebo eternit, a tím vlastně brání růstu mechů a lišejníků, které dokáží střechy postupně poškodit. Holub tedy prodlužuje jejich životnost.
Co se týče alergie na holubí peří, není horší než u jakýchkoliv jiných ptáků. Podle odborníka Petra Havla hraje určitou roli barva holubího peří. Na tmavých pruzích v opeření se může nacházet tzv. perní pudr, který může způsobit alergii.
Skutečnost...
Po mýtech zůstává skutečným problémem holubí trus a vyzobávání omítek, které obsahují vápno. Holubí trus není žádoucí, jestliže pokrývá historické památky a sochy. Další problém je, že holub si doplňuje vápník do své potravy vyzobáváním omítek domů.
Toto jsou nosné prvky všech protiholubích kampaní. Bohužel, tyto příčiny kampaní se příliš zveličují.
Zato v některých zemích, kde holuby cíleně chovají, je holubí trus obchodním artiklem, neboť poznali, že je dobrým hnojivem pro okrasné květiny.
Určitá regulace počtu divokých holubů ve městech je patrně vhodná. Na místě je určitě hlavně prevence. Může to být apel na zvýšenou odpovědnost majitelů domů, aby zabezpečili půdní prostory, které by se tak neměly stát útočištěm pro hnízdění ptáků.
Regulérní odchyt
Humánní a sympatický způsob redukce městských holubů proběhl v Jihlavě, v době od 20. února do konce dubna 2007.
Tato akce, proběhla na zakázku jihlavského magistrátu, se ukazuje jako dílčí řešení otázky přemnožení těchto ptáků ve městě. Do sklopců bylo odchyceno celkem 119 kusů, posledním odchyceným bylo holoubě z již letošní líhně. Jak řekl „ptáčník“ pan Koudelka z Třebíče, nyní akce skončila, ostatní holubi se rozlétli po střechách a půdách domů a v nejbližší době budou vyvádět svá mláďata. Pokračovat v odchytu lze tedy opět až na podzim. Z celkového počtu bylo osm ptáků nemocných a ti byli utraceni. Podle nánožních kroužků čtyři byli holubi poštovní, ti byli předáni Spolku poštovních holubů v Třebíči, aby pomocí internetu mohli být vyhledáni jejich původní majitelé. Ostatní zdraví holubi byli nabídnuti různým zájemcům o volierový chov za účelem odchování holoubat. Zbývajících 30 – 20 holoubků si rozebírají poslední zájemci.
Lze předpokládat, že takto byl stav holubů ve městě zredukován přibližně o jednu třetinu.
