Je mnoho pobídek, které mohou lidi přimět, aby viděli čínský režim v tom nejpříznivějším světle. Na čínském průmyslu závisí naše levné spotřební zboží a většina našich investic je provázaná s ekonomickým úspěchem Číny. Jste-li akademik, novinář nebo obchodník, možná jste si s Čínou založil vztahy, které byste nerad narušil či ukončil. V důsledku toho může být hlavní úloha Čínské komunistické strany - její povaha všechno ovládat a neschopnost se reformovat - přehlédnuta lidmi zvenčí, kteří by velmi rádi vnímali Číňany jako všechny ostatní.

Potíže s objektivitou ve vztahu k Číně a zde vládnoucí komunistické straně byly zřejmé na konferenci 2. května v Petersonově institutu mezinárodní ekonomiky (IIE) ve Washingtonu, D. C., kterou spolufinancovalo Centrum pro strategické a mezinárodní studie (CSIS). Konference se soustředila kolem publikace Rozvaha Číny v roce 2007 a dále.

Přestože byl důraz kladen na otázky ekonomiky a obchodu, jedno sezení bylo věnováno "sociální a politické scéně", která leží pod ekonomickým systémem. Přednášející se zaměřili na začínající právní systém v Číně s nadějí, že se Čína rozvine ve stát pod vládou zákona.

Carl Minzner z Rady pro zahraniční záležitosti zahájil diskusi popisem rostoucích sociálních nepokojů v Číně a jejich příčin. Oficiální statistiky samotného režimu uvádějí, že vzpoury, stávky, demonstrace, protesty apod. narostly z 8 700 v roce 1993 na 87 000 v roce 2005. Dramaticky také přibylo žádostí skupin občanů, aby se křivdám na nich spáchaných věnovali vysocí funkcionáři. Tyto žádosti a protesty většinou míří proti rozhodnutím na místní úrovni a doufají v intervenci vysokých funkcionářů, aby se jejich stížnosti vyřešily.

Co způsobuje všudypřítomné sociální nepokoje a podávání petic v Číně? Minzner považuje za nejdůležitější korupci funkcionářů, nadměrnou daňovou zátěž, zpětné nevyplácení mezd a nepřiměřené náhrady pro odstavené dělníky. "Od konce devadesátých let nabývá na důležitosti zabavování půdy na venkově a přesídlování ve městech kvůli projektům výstavby, jako důvod ke stížnostem a peticím občanů." Minzner cituje zdroje, které uvádějí, že největším zdrojem nepokojů na venkově je nyní zabavování půdy vládou, přičemž množství těchto případů překonalo počet protestů ohledně daní.  

Co mohou čínští mocipáni dělat tváří v tvář rostoucím sociálním nepokojům? Minzner uvádí, že větší politická angažovanost ze strany občanů by tlak trochu uvolnila a nezávislý právní a soudní systém by poskytl poklidný způsob, jak vyřešit stížnosti proti místním funkcionářům. Existují však pramalé známky toho, že by se čínské komunistické úřady pohybovaly vstříc politické liberalizaci. Místo toho se ji pokoušejí potlačovat, například tzv. "systémem zodpovědnosti", který "přijímá stále tvrdší disciplinární opatření proti místním funkcionářům, kteří zaznamenají větší nebo častější protesty".

"Čínští funkcionáři skutečně povolují určitý stupeň politické účasti občanů, ale jen v rámci kanálů, které místní stranické instituce mohou ovládat a sledovat," říká Minzner a popisuje, jak strana ovládá volební proces do místních stranických institucí.

Ani nezávislý soudní systém není nikde na dohled. A získat v Číně nezávislou právní poradu je problematické:

"Právníci, kteří se pokoušejí zastupovat klienty v citlivých případech, čelí profesním sankcím...," sděluje Minzner. Čínští funkcionáři zavřeli advokátní firmy a odsoudili do vězení právníky, "jako je Kao Č'-šeng a Čeng En-čong, poté, co poskytli právní pomoc protestům občanů proti místním úředníkům v Kuang-tungu a Šanghaji". Jamie Horsley z Čínského právního centra yaleské právnické fakulty a další mluvčí na tomto sezení, zmínila ve svém příspěvku, jak byl Kao, na něhož se neodkazovala jménem, ale označením "význačný právník", odsouzen za rozvrat kvůli tomu, že přijal několik pro režim ožehavých případů, včetně zastupování praktikujících Falun Gongu. Citovala Kaova slova: "...v téhle zemi nemůžete být právník a chránit práva lidí, aniž byste se sám stal člověkem, který takovou ochranu potřebuje".

Horsley otevřeně říká, že dnešní Čína "vládu zákona" příliš nepřipomíná a cituje podobnou litanii protizákonného jednání jako Minzner a navíc k němu dodává "tvrdý a svévolný trestněprávní systém", který je "stále zamořen používáním mučení".

Minzner cituje některé experimenty s reformními kroky, ale uznává, že tyto "zůstávají pevně zavázané principu centralizované stranické kontroly, což podkopává snahy o vypořádání se se základními příčinami sociálního nepokoje". Stěžejní princip centralizované stranické kontroly se nesmí zpochybnit. Povoluje místní volby do obecního výboru, ale zarazily místní experimenty demokracie na vyšších úrovních a "udržovaly těsnou kontrolu nominace a výběru kandidátů, aby vyřadily jedince, kteří by se mohli postavit stranické kontrole".

Čínské akademiky svádějí komunisté

Oba akademici, jak Minzner, tak Horsley, shrnují, že politická liberalizace a reforma je odpovědí na sociální nepokoj a cestou k dalšímu pokroku. Minzner říká, že za rostoucím sociálním nepokojem je "neexistence" nezávislého soudnictví, smysluplných způsobů voleb a kontrola médií. Zákonodárci USA by se podle Minznera měli pokusit přesvědčit komunistické funkcionáře, proč je reforma v jejich nejlepším zájmu. Horsley jde o krok dál a mluví o "přírůstkovém pokroku" v oblasti vlády zákona v Číně a poukazuje na nedávné rozšiřování administrativního práva, které může omezit svévolné používání státní moci.

Je zde však opravdu naděje na reformu a došlo k pokroku, o kterém tito dva odborníci mluví? Jiní pozorovatelé Číny nedávno napsali, že odborníci, podobní těmto dvěma, kteří se objevili minulý týden na IIE, stále klamou sami sebe, protože nechtějí vidět skutečnou povahu tohoto režimu. Vezměme například Carstena Holze, který píše pro Ekonomický magazín Dálného východu (duben 2007). Profesor Holz je ekonom a přednáší na katedře společenských věd Hongkongské univerzity vědy a techniky.

Holz varuje, aby se badatelé nenechali polapit do jazyka, který strana používá, aby o sobě vytvořila pozitivní obraz. Například, mluvíme o čínské "vládě", přičemž vedle vlády existuje [skutečně vládnoucí] struktura stranická atp. Obsazení ministerstva personalistiky je v podstatě totožné s obsazením organizačního oddělení strany atd.

"Vládne v Číně skutečně čínská vláda? Nebo je to jen pouhý orgán, který uskutečňuje rozhodnutí strany?" ptá se Holz, který tvrdí, že vhodnějším slovem než "vláda" je "mafie".

V diskusi nad sociálním nepokojem na venkově Minzner vůbec nezpochybnil stranickou terminologii ‚sociální stability'. "Je ale země se dvěma sty případy sociálních nepokojů denně sociálně stabilní? A je taková společnost harmonická? Nebo ‚sociálně stabilní' neznamená nic víc než přijetí vlády mafie?" ptá se Holz.

"Místní zastupitelství jsou špatná, ústřední vláda je dobrá," to je další otřepaná pravdička propagandy, kterou společnost zahraničních badatelů přijala za nespornou...," říká Holz. Minzner se ve své prezentaci omezil na scénář, kdy místní občané berou své stížnosti na místní kádry k těm vysokým, což umisťuje vinu tam, kde ji centrální úřady chtějí. Minzner mluvil o tom, že Spojené státy a komunisté mají společný zájem na vyřešení čínského "problému" sociálního nepokoje.

Podle Guye Sormana, který nedávno napsal do City Journal (jaro 2007) článek "Říše lží", má Západ tendenci špatně si vykládat úmysly Číny. Poukazuje na případ svého přítele, po světě velmi známého ekonoma Mao Jü-š'ho, který v roce 2004 poslal čínskému režimu zdvořilou petici, podepsanou stovkou jeho známých intelektuálů, kde požadoval, aby se režim omluvil za masakr na náměstí Tchien-an-men v roce 1989 a pomohl tak ulevit tragické minulosti. Následně ztratil své místo na univerzitě a byl umístěn do domácího vězení. Od masakru již uplynulo 18 let, a přesto jsou komunisté stále neschopni se s ním vyrovnat. Tohle nevěstí zrovna reformu a liberalizaci, o které mluví ti čínští badatelé, kteří se, možná ne úmyslně, vlády zastávají.

Badatel se může nechat svést zdáním větší otevřenosti čínských médií, ale vždycky, když se mluví o korupci nebo zhoršování životního prostředí, vina je daná "pevně na místní úroveň, a proti vysokým místům není námitek," říká profesor Perry Link z Východoasijských studií na Princetonské univerzitě a spolupřekladatel Tchienanmenských listů. Dr. Link mluvil 1. května na fóru v Rayburnově administrativní budově.

Zakázaná témata, o kterých se nedá otevřeně a čestně mluvit, jsou: Tchaj-wan, Tibet, Sin-ťiang, Falun Gong, pekingský masakr v roce 1989 a Čínská demokratická strana. Další zakázaná témata zahrnují kulturní revoluci a velký hladomor, který jí předcházel, a další věci, které udělal Mao, na které se smí pokazovat jen předepsaným způsobem. O protestech, včetně nepokojů a demonstrací zemědělců a dělníků, se nedá v současném smyslu psát čestně.

"V západním světě existují nějaké předpoklady, že se věci uvnitř [mocenského centra] Číny uvolňují; ty [předpoklady] jsou nesprávné, jsou prostě špatně, uvnitř je to sevřenější, dokonce ještě těsnější než před pěti lety," říká Dr. Link.