Dnes si čeští občané připomínají konec II. světové války. Je to právě 62 let co byla Česká republika osvobozena od německé fašistické nadvlády. Dosud ještě žijí pamětníci, kteří mají své osobní zážitky s událostmi okolo 8. května 1945.

Pietního aktu, který uspořádal Magistrát města Jihlavy, se zúčastnily různé složky veřejnosti. Zástupci města a kraje, primátor Jaroslav Vymazal se svým náměstkem, hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil se svým náměstkem, zástupce Českého svazu bojovníků za svobodu pan O.Zelený, zástupce armády mjr. Karel Čech, Sokolové, a v neposlední řadě pamětníci a aktivní občané města. Lidé se sešli na Ústředním hřbitově v Jihlavě a odebrali se k památníku nazvaném „Zaváté šlépěje“. Toto sousoší je unikátním dílem sochaře Jaroslava Šlezingera, který téměř upadl v zapomenutí...

Pomník „Zaváté šlépěje“ obstoupila  skupina tvořící pietní akt.

U pomníku zazněl zpěv jihlavského Foerstrova sboru, dirigovaný sbormistrem P. Bradou v sokolském kroji jako taktní hudební doprovod ke kladení květin a věnců k pomníku. Sbor uzavřel pietní akt zpěvem české národní hymny.

Bylo zde vzpomenuto jmenovitých i bezejmenných obětí války. Na zdi hřbitova pamětní deska připomíná tragédii, která se zde odehrála v ranních hodinách ještě 9. května 1945, kdy zahynulo 6 sovětských tankistů a dva lidé z Jihlavy.

Vzpomínka patří i obětem holocaustu

Představitelé města a kraje s doprovodem pokračovali v pietní cestě na další místa, což byl následně židovský hřbitov se svým památníkem obětem holocaustu a poté kostel Povýšení sv. Kříže, ve kterém jsou umístěny desky se jmény padlých. Nelze se nezmínit o tom, že z asi  1200 Židů, kteří byli za války z Jihlavy odsunuti do koncentračních táborů, se jich vrátilo 32.

Jak řekl primátor Jaroslav Vymazal: „Musíme si stále připomínat tyto oběti“.

Režimem těžce pronásledovaný nadaný sochař

Jaroslav Šlezinger, válečný sirotek 1. světové války, se nejprve vyučil tesařem. Později vystudoval sochařství a dokončil studia v Praze na AVU. Za války byl fašisty uvězněn v koncentračním táboře, odkud byl na přímluvu dr. Emila Háchy propuštěn. Avšak po válce, v 50. letech, se stal jednou z obětí zinscenovaného jihlavského procesu a odsouzen k těžkému žaláři. Stal se muklem (mužem určeným k likvidaci). Po pěti letech v táboře nucených prací  ve Věži smrti zemřel v komunistickém gulagu na Jáchymovsku. Před smrtí, těžce nemocen, byl přinucen vytvořit veliké sousoší na oslavu režimu, který ho zlikvidoval. Zároveň tajně vytvořil „Křížovou cestu“ v níž nese svůj kříž ponižování, bití, hladu, špíny a bolesti. Nesměl být připomínán ani jako věřící člověk a demokrat. Mělo být zničeno jeho dílo. Něco však zůstalo. Zásluhou paní Marie Bohuňovské vyšla nedávno kniha, mapující věrně jeho život a dílo.