Běžná vyučovací hodina ve škole, žáci poslouchají výklad učitele. Ale téměř v každé  třídě se najde minimálně jedno dítě, které vyrušuje, nedává pozor, stále mluví, šťouchá do spolužáků a za žádnou cenu nevydrží být v klidu. Toto je typická ukázka dítěte, které dnes označujeme jako hyperaktivní. V současnosti je toto slovo skloňováno snad ve všech pádech. Podle odborníků se „hyperaktivně“ projevuje 8-12 % dětí. Je možné tyto děti zvládnout nebo se s tím budou muset rodiče a učitelé vyrovnat sami?

Příčina hyperaktivity dětí je v mozku


Psychologové a odborníci, kteří se tímto jevem zabývají, došli k závěru, že hyperaktivita dětí je způsobena poruchou dozrávání nervové soustavy a mozkové tkáně ještě před narozením dítěte nebo vnějšími vlivy po porodu. Jedná se o poruchu přenosu vzruchů, inteligence nebývá postižena. Nové poznatky tvrdí, že na hyperaktivitě se podílí i některé přídatné látky v potravě. Důležitou roli hraje dědičnost. Jindy hyperaktivitu mohou způsobit úrazy, nemoci matky v těhotenství atd.

Jak poznáme hyperaktivní dítě?


Hyperaktivita není přesné označení malých nezbedů. Dnes se užívá anglický termín ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), což se může přeložit jako poruchy pozornosti provázené hyperaktivitou. Jak jsme už na začátku naznačili, projevuje se impulsivním chováním (skákání do řeči, vykřikování, netrpělivost,…), hyperaktivitou (mluví hodně a často, nevydrží sedět, je neklidné, vrtí se, hraje si, když nemá, nedokáže se v klidu věnovat hře, domácímu úkolu, atd.) nebo poruchami pozornosti (nepozorné v detailech, nedbalé, neposlouchá, neumí si zorganizovat činnosti, ruší ho vnější podněty, zapomíná, rychle se unaví, ztrácí věci do školy, neudrží pozornost dlouhodobě,…). Tyto příznaky jsou patrné již od čtyř let věku, ale nejvíce se projevují kolem 10. roku, kdy je na dítě kladen zvýšený nárok na pozornost. O ADHD se jedná, když projevy trvají déle než šest měsíců. Dítě začíná mít problémy s pozorností, zhoršuje se mu prospěch, nerozumí si s vrstevníky, potíže jsou patrné ve škole i doma.

Trpělivost růže přináší


Hyperaktivní děti potřebují více trpělivosti a zvýšenou péči než běžné děti. Důležité je chválit a povzbuzovat, pokud něco udělají správně, předcházet rizikovým situacím, zajistit dostatek pohybu (spíše individuálního než v kroužcích), společně spolupracovat v běžných úkolech a činnostech, pohybové i duševní úkony dělit na kratší úseky (několik minut) a dobře je vyvážit odpočinkem. Pro dosažení úspěchu je nutné, aby rodina dobře komunikovala a spolupracovala se školou.

Zákazy - cesta do zkázy


Dítě s ADHD skutečně potřebuje čas a laskavý přístup. Zákazy, nařízení a omezování působí velké škody. Bezradní učitelé ve školách často chybují, když tyto děti považují za rozmazlené a nevychované. Příčina je v biologickém podkladě nezralé nervové soustavy a tvrdost, striktní přístup, trestání nebo zesměšňování těchto dětí může naopak vyvolat a posílit jejich již tak negativně vnímané chování.

Jak zkrotit děti z „divokých vajec“?


Je to vůbec možné? Ptají se mnozí z vás. U hyperaktivních dětí by se měli rodiče spojit s dětským psychologem, který může být odrazovým můstkem pro zmírnění nebo odstranění nežádoucích projevů chování. Je to však dlouhodobá práce, při které je nezbytná dobrá spolupráce mezi dítětem, rodiči, školou a psychologem. Dobře se osvědčila kognitivně behavoriální terapie nebo skupinová psychoterapie, kde se dítě setkává se stejně „postiženými“ dětmi. Existují i občanská sdružení zabývající se tímto problémem, která dovedou velmi dobře poradit. Výborně se osvědčily letní tábory pro děti s ADHD. Odborníci v této oblasti nyní pořádají semináře, přednášky, v knihkupectvích naleznete na pultech mnoho knih s touto problematikou. U hůře zvládnutelných pacientů se používají léky- psychostimulancia, které sice ADHD neléčí, ale zmírňují její projevy.

Mýty a polopravdy o hyperaktivních dětech


Snad málokterá skupina dětí byla „ocejchována“ tak silnou vrstvou předsudků a omylů jako právě hyperaktivní děti. Tyto mýty leckdy vedou k problematickému vnímání dětí s ADHD.

Neinformovaní lidé říkají, že tyto děti jsou méně nebo naopak nadprůměrně inteligentní. Hyperaktivní děti dosahují normálního IQ, některé jsou inteligentnější více, jiné zase o trochu méně. Psychologové, kteří se po létech setkají se svými bývalými dětskými pacienty potvrdí, že řada z nich jsou úspěšní podnikatelé a manažeři.

Další mýtus tvrdí, že děti z toho vyrostou. U dvou třetin se hyperaktivita v dospělosti ztrácí nebo zmírní, u zbývající třetiny však zůstane, a tito lidé mohou mít potíže ve styku s druhými lidmi, trpí pocity neklidu, nedochvilností, únavou, nepozorností a nepřizpůsobivostí. Někteří často střídají povolání. U zlomku z nich se může projevit i určité kriminální chování. Toto číslo však je velmi nízké. Nesmyslné tvrzení, že přísnost tyto děti změní, netřeba nijak zvlášť vyvracet.

Einstein, Leonardo, Beethoven a ti druzí…


Rodiče nezoufejte, jestli vaše dítě je hyperaktivní. Včasnou diagnostikou a laskavostí ve spolupráci s odborníky můžete vaše dítě jaksepatří zvládnout a dobře ho připravit pro budoucnost. Možná vás uklidní, že Beethoven, Leonardo da Vinci nebo třeba Einstein patřili také mezi hyperaktivní děti…

Zdroj:
www.hyperaktivita.cz
bulletin Zdraví, ročník 9, číslo 9,  rok 2001