Francouzská předvolební kampaň směřuje k vrcholu. V neděli 22. dubna bude v prvním kole hlasování vyřazeno deset z dvanácti kandidátů. Zbývající dva se 7. května utkají o post šestého prezidenta 5. Francouzské Republiky.

Pouze čtyři z kandidátů jsou v tomto utkání skutečnými hráči: Seřazeno z leva do prava jsou to Segolene Royal (socialistická strana, levice), která by v současné době obdržela 20 – 22% hlasů. Francois Bayrou (UDF, strana středu) by dosáhnul přibližně stejného výsledku; Nicolas Sarkosy (UMP, pravé křídlo současného prezidenta Chiraca) by ostatní s 30% nechal daleko za sebou. Jean-Marie Le Pen (FN, extrémní pravice) by skončil s 15%. Dalších osm kandidátů skončilo pod hranicí 5%.

Nicholas Sarkosy má postup do druhého kola téměř jistý. V průzkumech veřejného mínění jasně vede už měsíce. Předvolební kampaň ostatních kandidátů jakoby pouze reagovala na témata, která Sarkosy stanovuje. Sám sebe tento muž, který byl v letech 2002 – 2007 ministrem vnitra, charakterizuje jako energického bojovníka, který bude usilovat o obnovu francouzské národní identity, bezpečnosti a ceny lidské práce; jeho protivníci v něm ovšem vidí člověka, který pouze prahne po moci. Francouzská média v posledních dnech často citují jeho prohlášení, že pedofilové a homosexuálové jsou k tomu, čím jsou, geneticky naprogramováni.

Ačkoli je Sarkosy velmi pragmatickou osobou a beze sporu velice chytrým politikem, nepodařilo se mu zabránit šíření určitých podezření mezi voliči. Několik dalších kandidátů prohlašuje, že Sarkosy bude presidentem postrádajícím morální hodnoty a lidskost, který bude ve společnosti rozsévat nesoulad a disharmonii.

Ve svých prohlášeních jasně sdělil, že bude například usilovat o zrušení embarga na dovoz zbraní, které Evropa uvalila na Čínu po krvavém masakru studentů v roce 1989.

Ve Francii se rozmáhá fenomén Sarkosyho: muže, který na jedné straně vítězí v průzkumech veřejného mínění a na druhé vzbuzuje vlnu ostrého odporu, který je natolik silný, že se pro mnohé francouzské voliče stalo mottem: „ volte kohokoli, jen ne Sarkosyho!“

Řada dotázaných francouzských občanů říká, že se bude rozhodovat nikoli podle toho, koho by rádi viděli na postu prezidenta země, ale dají hlas kandidátovi, který podle nich bude schopen v druhém kole porazit Sarkosyho. Tato situace ve Francii není ojedinělá – v roce 2002 byl Chirac podruhé zvolen prezidentem nikoli proto, že by měl tak širokou podporu a důvěru veřejnosti, ale díky tomu, že byl jako jediný schopen čelit Jean-Marie Le Penovi, kterého Francouzi pokládají za neofašistu.

Průzkumy ovšem vyznívají ve prospěch protikandidátů Sarkosyho velmi pesimisticky. Nejnadějnější Segolene Royal by ve druhém kole získala i při nejoptimističtějším odhadu pouze 48% hlasů. V roce 2005 byla podle veřejného mínění žhavou kandidátkou, ale v posledních měsících prožívá těžké chvíle, když musí prokazovat, že je na pro post prezidentky dostatečné kompetentní. Ve svém programu se zaměřuje na růst nízkých platů a důchodů, nabídku účinné pomoci sociálně slabým a nábor nových učitelů do škol. Jsou jí ale vytýkány nedostatky v oblasti zahraniční politiky.

Preference třetího kandidáta, Francoise Bayroua se před dvěma měsíci pohybovaly kolem 10%. V současnosti se stává vážným soupeřem Segolene Royal o postup do druhého kola. V oblasti mezinárodní politiky je silně proti rozvoji nukleárních zbraní v Iránu a v případě svého zvolení by také podpořil neúčast Francie na olympijských hrách v Pekingu v roce 2008, aby tak země upozornila na zločiny, které v Číně páchá komunistická strana. Podle průzkumů je Francois Bayrou jediným člověkem, který by ve druhém kole mohl porazit Sarkozyho.

U posledního kandidáta Jean-Marie Le Pena se nepředpokládá, že by do druhého kola mohl postoupit.

Jaký význam tedy bude mít volba nové hlavy státu pro Francii? Nový prezident bude muset dát odpověď na otázky stagnujícího ekonomického růstu, imigrační politiky a klesajícího vlivu Francie na mezinárodní scéně. Francouzi také očekávají zlepšení bezpečnosti, zaměstnanosti a chtějí být znovu hrdí na svou zem. V pondělí se dozvíme, které dvě vize budoucího směru sociálního vývoje se ve Francii utkají o vedoucí vliv.