Je 26. dubna 1944. Krajina v hampshirském hrabství nedaleko rowlandského zámku sleduje tragický výjev. Z oblohy se nezadržitelně řítí k zemi spitfire, jehož pilot se snaží nouzově přistát. Letadlo škrtne o stráň a jeho pád je zpečetěn. Těžce zraněný pilot, který se snažil zachránit stroj, mluví česky. Cestu do nemocnice nepřežil. Těžkým zraněním podlehl F/lt Jan Laška, rodák z Havlíčkova Brodu v Československu.
Ten den byl nazván „černým dnem“ RAF, další dva čs. piloti z čs. perutě RAF se zřítili k zemi.
Pilot Fr. Fanta zachytil křídlem o Laškův stroj při cvičném letu, a tak došlo k následné kolizi strojů. František Fanta dopadl necelý kilometr od rowlandského zámku, našli jej mrtvého nedaleko trosek letounu, Fanta se zřejmě v panice pokoušel otevřít padák, avšak místo vytažení zajišťovacího lanka padáku omylem rozepnul padákovou vestu.
Téhož dne se zřítil zkušený pilot Vojtěch Lysický při cvičném letu, jehož stroj byl poškozen už ve vzduchu z ne zcela vyjasněných příčin.
Při vyslovení názvu stíhačky spitfire, na kterých zahynuli piloti, se vybaví snad každému letecké bitvy za 2. světové války. Ladné tvary letounů spitfire se staly pojmem a bezesporu patří do skupiny stíhacích letounů, jež se díky svým bojovým vlastnostem proslavily a dostaly se do povědomí široké veřejnosti. Spitferu získala popularitu především jeho úspěšná činnost při ochraně Velké Británie během letecké ofenzívy nacistické Luftwafe v létě a na podzim roku 1940.
„Vždy usměvavý a kamarádský, kam vkročil, všude byl oblíben pro své osobní kouzlo. Byl to krásný, slunný přítel, jehož upřímné srdce podarovalo každého, kdo s ním kdykoliv přišel do styku,“ vzpomíná na Jana Lašku spolužák Jan Mísař z Havlíčkova Brodu.
Jan Laška se narodil 22. 11. 1914 jako čtvrté, z celkem pěti dětí v rodině traťmistra ČSD Emiliána Lašky v tehdejším Německém Brodě (nyní Havlíčkově Brodě). Už od mládí ho letectvo neustále přitahovalo, modelařil a snil o tom, že bude letcem. Zároveň byl sokolem i skautem, hrál fotbal za AFK Německý Brod.
Nejšťastnější byl však u svých modelů letadel, i jako člen Masarykovy letecké ligy. Roku 1936 odmaturoval na Vyšší hospodářské škole v Čáslavi, po splnění vojenské služby byl odveden k 11. jezdeckému pluku v Bratislavě. Jako podporučík letectva dokončoval výcvik letce v Chebu, kde ho zastihla mobilizace v září 1938.
Okupace
Beze slůvka rozloučení s rodiči, snad aby jim nezpůsobil větší potíže, než bylo nutné, odjíždí vlakem 9. 7. 1939 a pomocí již tehdy fungujících organizací utíká do Polska, kde v leteckém táboře v Malých Bronowicích netrpělivě očekává, aby se mohl zúčastnit bojů s fašistickým Německem. Válečný zvrat jej přivedl do Cizinecké legie ve Francii, kde byl již 10. 10. 1939 jako pilot povýšen na adjutanta (rotmistra), následně 1. 5. 1940 na poručíka francouzského letectva. Po porážce Francie se Jan spolu s dalšími čs. letci doplavil 23. 6. 1940 do anglického přístavu Falmouth, kde ho přijala naše čs. 312. stihací peruť RAF. Je jmenován od 12. 9. 1940 P/O (podporučíkem).
„...nezapomenu na chvíle, kdy Jan přišel společně s anglickými kamarády pomoci mé letce ke společnému útoku na nepřátelské lodě. Ten den jsem poznal jeho odvahu a přednosti letce,“ vzpomíná po válce jeho krajan a kapitán letectva Karel Kuttelwascher.
Necelý další rok bojoval J. Laška u anglické 245. squadrony, od 13. 8. 1941 byl převelen k naší čs. 313. stíhací peruti RAF, která se zde zformovala jako čtvrtá čs. peruť během válečných let. Absolvoval četné bojové lety a po odlétání určených operačních hodin měl být zařazen do tzv. Ferry-Command (přelétávání strojů z USA do Anglie), to však odmítl a létal bojové operační lety dál.
Po 4-5 hodinách spánku drželi bojovou pohotovost nebo museli znovu vzlétnout do vzduchu.
Každé ráno se podobá jinému, ale každý den nekončí stejně. Letadla odletí – vrátí se, nevrátí se... Bez konců nebe nad hlavou, bez konců moře pod nohama. Mnozí ze stovek čs. pilotů se nevrátili, padli, někteří zůstali missing - nezvěstní po zřícení svých strojů. Moře nevydalo všechna svědectví. Také oheň byl jedním z nepřátel pilotů. Někteří piloti přežili, těžce popáleni, někteří znetvořeni k nepoznání. Někteří se zabili hned při startu. Někteří během nouzových přistání. Někteří při výcviku...
Mezi 25. dubnem a 1. květnem r. 1944 nacvičovali letci na manévrech akce „Lambourne II“ spolupráci s pozemními jednotkami nálety na pozice „nepřítele“ a střemhlavé bombardování. Nácvik probíhal na moři. Přestože se 26. dubna počasí vyjasnilo, stal se tento den „černým dnem“ pro naše perutě.
Při návratu na výchozí letiště, když se piloti řadili do formace k návratu, spitfire sgt. Františka Fanty zachytil křídlem letoun, za jehož kniplem seděl nadpor. – v té chvíli F/LT – t.j. kapitán letky Jan Laška. Pilot sgt. František Fanta se zřítil a byl na místě mrtev.
Ačkoliv byla ambulance hned na místě, těžce zraněný Jan Laška převoz do coshamské nemocnice nepřežil.
Toho dne se při návratu na letiště v Appledramu zřítil a zabil třetí čs. pilot P/O Vojtěch Lysický.
Smutno bylo všem, kteří doprovázeli tyto tři letce. Některým tekly slzy, ani se je nesnažili skrýt. Čestnou salvou z pušek se loučili s padlými kamarády...
Hrob 150-30 na malém hřbitůvku v Chichestru, v hrabství Sussex, přijal ke spočinutí tělo npor. Jana Lašky.
„Tak odešel můj spolužák a krajan, jakých mezi námi není mnoho. ..A tak v daleké cizině, bez jakýchkoliv zpráv z domova se statečně bil za všechny u nás, blízké a drahé, které zde zanechal. Bojoval za nové štěstí své rodné domoviny, za celý náš národ,“ vzpomíná jeho bývalý spolužák Jan Mísař.
Rodiče Jana Lašky po válce obdrželi 6. června 1945 dopis z Inspektorátu Čs. letectva v Londýně:
„Vážený pane Laška,
s největším politováním Vám potvrzuji zprávu, kterou jste pravděpodobně již obdržel telegraficky. Nadporučík letectva Jan Laška..., byl od počátku války vynikajícím příslušníkem čs. zahraničního stíhacího letectva...Projevoval neobyčejné pilotní schopnosti a odvahu, získal vynikající úspěchy a přispěl nemálo k dobrému jménu československého letectva...Položil svůj život jako věrný syn své země a statečný obhájce našich společných ideálů a svobody...Cítím s Vámi, vážený pane, Vaši bolest a děkuji Vám......“
Pod tímto dopisem byl podepsán divizní generál Karel Janoušek, inspektor čs. letectva ve Velké Británii.
Nadporučíku letectva Janu Laškovi byly uděleny dvě čs. medaile „Za chrabrost“, dvě vojenské pamětní medaile se štítky „F-VB“, čs. Válečný kříž 1939 a posmrtně zlatý stupeň „Junáckého kříže Za vlast 1939-45“. V roce 1947 mu byla in memoriam udělena druhá medaile „Za chrabrost“ a byl povýšen na štábního kapitána letectva. Po listopadu 1989 mu byla udělena hodnost plukovníka letectva in memoriam.
Jméno Jana Lašky společně s jeho rodákem a rovněž padlým letcem Stanislavem Zimprichem bylo uvedeno na Památníku válečného odboje z 2. světové války v Havlíčkově Brodě v Havlíčkových sadech u pomníku K.H. Borovského.
„My dali život – vy dejte lásku!“ je možno číst motto na památníku.
Totalitní režim však nerozumí významu slov Život a Láska.
Na přelomu 70. a 80. let minulého století dal komunistický režim odstranit z desek památníku jmenné seznamy všech obětí fašismu, čímž se památník stal vlastně anonymním. Teprve koncem 90. let, po 50. výročí od konce 2. světové války, byly zásluhou dobrovolníků a města seznamy jmen opět obnoveny.
„My dali život – vy dejte lásku!“
Pokud máme upřímný zájem se blíže seznámit s osudy padlých bojovníků proti fašismu, pochopíme, že jejich oběti byly obrovské.
Nelze však pochopit ani omluvit, s jak absurdní perzekucí se váleční letci, navrátivší se ze západních bojišť, setkali v naší zemi, ovládané po válce komunistickou diktaturou.
Ti, kteří padli na dalekých válečných polích, spí svůj věčný sen. Navzdory mnohaletému neuznání jejich vlastní otčiny můžeme vidět jejich mladé tváře plné vlasteneckého odhodlání, jak se na nás usmívají z černobílých fotografií.
