Na Velký pátek velikonoční se datuje výročí třetí tzv. „živé pochodně“, která vzplála po Janu Palachovi a Janu Zajícovi, na náměstí v Jihlavě.
Ve středu, 4. dubna, na který tentokrát připadá výročí, primátor města Jihlavy Jaroslav Vymazal doprovázen svými tajemníky položil květiny k pomníku u morového sloupu na horním náměstí. Píše se rok 2007.
Evžen Plocek se narodil 29.10.1929 v katolické dělnické rodině. Vyučil se nástrojařem a po válce pracoval v jihlavském Motorpalu, cvičil s Orly a byl členem skautského oddílu. V r. 1955 vstoupil do KSČ a angažoval se jako reformní komunista pro změny, které přineslo Pražské jaro. Reprezentoval jihomoravský kraj na tzv. vysočanském sjezdu KSČ, který se postavil proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího ČSSR v srpnu 1968. Po dubnovém plénu r. 1969 si však uvědomil neuskutečnitelnost svých snů.
Na Velký pátek 1969 navštívil cestou ze zaměstnání svoje rodiče. Potom odešel na jihlavské náměstí, kde se okolo 18. hodiny polil ředidlem. Před sídlem okresního výboru KSČ škrtl sirkou. Ředidlo se vznítilo. Předtím, než se vzňal, odhodil dva složené papíry s texty:
„Pravda je revoluční – napsal Antonio Gramsci“ a „Jsem pro lidskou tvář – nesnáším necit – Evžen.“
Přes mnohé překážky se pracovníkům Motorpalu podařilo uspořádat v Jihlavě veřejný pohřeb. V tisku se o sebeupálení E. Plocka neobjevilo ani slovo, kromě dvouřádkového oznámení.
Sebeupálení jako způsob ukončení života nemá u nás ani v Evropě téměř žádnou tradici. Tento velmi bolestivý způsob dobrovolné smrti je známý z Asie, kde podobný krok páchaly vdovy po smrti svých mužů.
Jan Palach s Janem Zajícem mají od ledna 2000 před Národním muzeem památník. Nevelký, ale symbolický a působivý - dvě nízké kruhové mohyly s křížem, které vyrůstají z roviny chodníku.
Jejich mučednický následovník Evžen Plocek zůstává v jejich stínu.
