Velikonoce jsou za dveřmi, ovšem jarní nálada a přípravy na tento velký svátek už dávno probíhají. Ten, kdo nelenil, mohl se jít o víkendu přesvědčit na vlastní oči do areálu Slezskoostravského hradu v Ostravě, kde probíhal velikonoční jarmark.
Sluncem zalité hradní nádvoří bylo o první dubnové neděli obsypáno stánky s drobným občerstvením i sladkými delikatesami, nechyběly ani typické symboly Velikonoc - pomlázky a ručně vyráběná vajíčka. Návštěvníci trhu, kteří byli zmoženi nakupováním, mohli usednout na lavičky, zaposlouchat se do tradiční lidové hudby a potěšit své oko ladnými tanci v krojích.
Milovníci historie mohli naopak v chládku hradních zdí rozjímat nad pohnutým osudem Slezskoostravského hradu, památky ze 13. století, jíž v dobách největšího rozkvětu obývaly takové kapacity, jako byl husistký hejtman Jan Čapek ze Sán či Jan Sedlnický z Choltic, za jehož pobytu se původně gotický hrad přebudoval na renesanční zámek. Ostravský klenot však v 18. století začal postupně chátrat, když bylo v Ostravě objeveno uhlí. Tehdejší majitel, hrabě Wilczek, zapomněl, že vlastní nejcennější a nejstarší světskou památku města, a s vidinou velkého zisku začal těžit. V důsledku důlní těžby se hrad propadl o několik metrů a pomalu se stával ruinou. Aby toho ještě nebylo málo, na konci 19. století stihl vyhořet, ve 20. století zažil takřka naprostou likvidaci za komunistického režimu (památkáři, stejně jako v mnoha případech dnes, si mohli nad neuvěřitelnými stavebními zákroky jen utírat slzy), aby na přelomu milénia, kdy jej odhodlaně odkoupilo město Ostrava, mohl podstoupit své vzkříšení a vítat své návštěvníky s obnovenou důstojností, třebaže v poněkud odlišné podobě, než jakou se honosil před staletími.
Velikonoce tak na tomto velkolepém hradním nádvoří nabývají dalšího symbolického rozměru - koneckonců, kdo z nás si někdy ve svém srdci kvůli chvilkovému zájmu nezboural nějakou tu mocnou zeď, aby ji pak pracně dával zpátky?
