Přízrak Oleksy Dovbuše
Oblast Zakarpatské Ukrajiny byla odjakživa chudý kraj. Tamní obyvatelé trpěli pod nadvládou mocností, které si na tento kousek země dělali nárok, ať už to byli Maďaři, Rumuni nebo nově vzniklý Československý stát. Navíc oblast Zakarpatské Ukrajiny rozdělovaly náboženské a sociální konflikty, zvláště mezi bohatým židovským obyvatelstvem a chudými Rusíny.
Před mnoha lety tudy obcházela jako přízrak pověst o zbojníkovi Oleksovi Dovbušovi, který údajně bohatým bral a chudým dával. Lidé ho milovali, protože pro byl pro ně symbolem určité spravedlnosti, kterou ve své bídě a chudobě marně hledali. Podle prastarých pověstí měl přijít nový Oleksa a lidé stále jen čekali, možná právě proto vznikla legenda Nikoly Šuhaje…
Kdo to byl Nikola Šuhaj?
Nikola Šuhaj se narodil 3. 4. 1898 v Nižní Koločavě. Za první světové války byl odveden na frontu k 85. uherskému pluku. Z fronty několikrát zběhl a až do konce války se skrýval v lesích v okolí Koločavy. Nějakou dobu dokonce vedl spořádaný život s Eržikou Dračovou, jeho životní láskou, kterou si i přes nevoli její rodiny vzal za manželku. Podle historických pramenů byl Nikola Šuhaj: „mladík prostřední postavy, černých očí a černých knírků, s bledolící tváří, který jest odvážný a smělý, jsa podrážděn drzý do nejvyšší míry.“ Nikola Šuhaj však asi nebyl žádný velký lidumil a slávu mu spíše než jeho vlastní činy přivolal Ivan Olbracht svým románem.
Bída a nouze
Chudoba po staletí tento kraj neúprosně sužovala, a tak se Nikola Šuhaj dal se skupinou kamarádů na zbojnickou kariéru. Okrádali bohaté kupce a obchodníky, zvláště z řad majetných židů. Asi se už dnes nedozvíme, kde končily uloupené peníze, protože jedni tvrdí, že je Nikolovi druzi dávali potřebným. Českoslovenští četníci však byli jiného názoru. Podle nich se jednalo o násilnosti a krádeže. Šuhajovy jsou dokonce připisovány i některé vraždy, které se tehdy v okolí staly. Dodnes není jasné, jestli Nikola Šuhaj někoho skutečně zabil, protože mnoho lidí se na jeho pověsti přiživovalo a mrtví mohli zemřít rukou kohokoliv jiného.
Smrt plná otazníků
Šuhajovo řádění trvalo dva roky a mezi lidmi byl oblíbený, ale četníci ho nenáviděli a marně se ho snažili polapit. Proto velitel místního četnictva nechal vypsat odměnu na jeho dopadení. Tato odměna byla asi hlavní příčinou Nikolovy smrti. Dosud mlčícímu obyvatelstvu se najednou jakoby vrátila paměť. Přesto však jméno skutečného viníka smrti slavného zbojníka asi navždy zůstane tajemstvím. Podle části pamětníků Nikolu Šuhaje a jeho bratra Juru zabili jejich bývalí kamarádi, kteří se nechali zlákat vypsanou odměnou. Četníci zase zastávají verzi, že bratři Šuhajovi zemřeli po vyzrazení jejich úkrytu rukou četníků. Pravdou je, že odměna nebyla nikdy vyplacena...
Mýty a legendy za 25 korun…
Příběh Nikoly Šuhaje by asi zapadl prachem nebýt spisovatele Ivana Olbrachta. Ten se do Koločavy vypravil a sbíral střípky o Nikolovi Šuhajovi od obyvatel Koločavy a celého okolí. Příběhů bylo mnoho, místní se ve vyprávění doslova předháněli. A není divu, protože za každou informaci, Ivan Olbracht nabízel 25 korun, což bylo na tehdejší poměry dost peněz. Když v roce 1933 vyšla kniha Nikola Šuhaj loupežník, stala se v Československu hitem a získala četná ocenění, včetně státní ceny za literaturu. V okruhu četnictva však vyvolala doslova bouři. „Podle zpráv některých listů jsou četníci velmi rozhořčeni nad tím, že státní cena 28. října byla udělena Ivanu Olbrachtovi za knihu Nikola Šuhaj. Četnická korespondence zdůrazňuje, že přiznání ceny v době, kdy čtyřicet osm četníků bylo ,těmito individui´ sprovozeno ze světa, vzbudilo v řadách četnictva hluboké politování a má za to, že se udělení ceny stalo ,patrně omylem´.“ /Haló noviny, 7. listopadu 1933/
Nikola Šuhaj legendární…
Už za svého života se Nikola Šuhaj stal legendou a pro chudé Rusíny byl nadějí pro lepší život bez bídy a utlačování. Proto Nikola Šuhaj začal postupně získávat jakýsi nadpřirozený nádech. Pověsti tvrdily, že Nikoly Šuhaje se žádná kulka netkne, protože získal od čarodějnice vůči střelám ochranu. Tato pověst spíš vznikla díky Nikolově prohnanosti a znalosti tamní krajiny, než kvůli nadpřirozeným schopnostem. Nikola Šuhaj kolem sebe asi nikdy neměl velkou zbojnickou družinu. Velmi pravděpodobně měl asi desítku příležitostných kumpánů., kteří se občas podíleli na přepadech. Další mýtus pravděpodobně spočívá v lidovém pojetí Nikoly jako mstitele a bojovníka proti nespravedlnosti. Nikola Šuhaj ke svému jednání velmi pravděpodobně neměl žádné sociální nebo jiné pohnutky, a stal se jím zřejmě pouze v mysli lidí. Za jeho jednáním byly daleko prostší důvody- bída, nouze a hlad.
Tajemství a záhad kolem života, působení i smrti Nikoly Šuhaje neubývá a pravda se skrývá asi někde v hluboko v koločavských lesích. Ať už je to jakkoliv, nádherná krajina i romantický námět z pera Ivana Olbrachta se stal inspirací pro četná filmová a divadelní zpracování, a je asi příčinou invaze převážně českých a slovenských turistů. Pokud nevěříte, můžete se do Koločavy vypravit a jistě nebudete litovat. Krajina je tam skutečně půvabná, ale co tam dodnes bohužel zůstalo, je chudoba. Ať už to tehdy bylo jakkoliv, existuje pro příběh Nikoly Šuhaje nějaké ospravedlnění? Těžko říct, snad jen to, že krutosti a násilí se děly na obou stranách pomyslné barikády…
