F5 Oklahoma City tornado. (pingnews.com/flickr)
F5 Oklahoma City tornado. (pingnews.com/flickr)
Kanaďan Goeorge Kourounis má neobvyklého koníčka – nic pro slabé povahy: je lovcem bouří.

Přes deset let chytá a filmuje hurikány, tornáda,  písečné i prašné bouře po celé Kanadě a Spojených státech.

Natáčel uprostřed tornáda v Oklahomě a na nejteplejším místě na světě v Erte Ale Volcano v Etiopii. A ano, byl také při tom, když v roce 2005 hurikán Katrina ničil americké pobřeží.

Filmové záběry a Korounisovy zkušenosti s divokostí počasí jsou tématem šestidílné série, kterou od 6. března vysílá televize OLN. Hněv planety je o bouřích a Korounisových dobrodružných cestách za nimi.

„Považuji se tak trochu za výzkumníka a podnikám náročné cesty do míst, kde zrovna na město útočí hurikán, nebo kde se probudila sopka,“ říká Kourounis, který nyní natáčí laviny v Selkirkských horách v Britské Kolumbii.

Jeho kameře neunikly ani lesní požáry a jiné děsivé projevy síly Země a v Hněvu planety se záběry z řady z nich objeví. Filmoval požáry v Kelowně v roce 2003 a během největšího požáru posledních dvaceti let v Tunder Bay loni v září.

Spolu s producentem Hněvu planety Peterem Rowem, létal Korounis v helikoptéře nad šlehajícími plameny a natáčel hasiče, kteří z druhého vrtulníku do lesa shazovali zapálené nálože benzínu.

„Někdy je třeba s ohněm bojovat zase ohněm, takže plánovitě vypalovali určité úseky lesa. Plameny musely šlehat snad sto metrů nad vrcholky stromů. Byl tam takový žár, že když jsem vytáhl kameru zpátky do vrtulníku byla horká, že se na ni skoro nedalo sáhnout.“

První díl Hněvu planety je o Georgově návštěvě Oklahoma City, centra nechvalně známé oblasti „Tornado alley“. Velká část z přibližně 1000 tornád, která každoročně zasáhnou Spojené státy, řádí právě zde. Korounis říká, že kroupy, které tady padají mohou být velké až jako baseballové míčky, ale mnohem nebezpečnější.

„Při takhle silném krupobití se snažíme co nejrychleji najít nějaký úkryt, protože může rozbít auto – a tedy i nás. Naštěstí jsou takhle velké kroupy spíš vzácností, jsou k vidění jednou, dvakrát do roka.“

Kourounis nevyjíždí do bouří nepřipravený. Má „protibouřkový transportér“ vybavený radiovysílačkou, zařízením pro měření síly větru, teploměrem a počítačem se satelitní navigací a aktuálními meteorologickými mapami.

Když Kourounis s kolegou Markem Robinsonem sledoval ničivou pobřežní cestu hurikánu Katrina, jel bez zastávky z Toronta až do Gulfportu v Mississipi. Sledoval bouři již několik dní a dopředu věděl, že udeří na pobřeží blízko New Orleans.

Lovci bouří zde zaparkovali v nadzemních garážích na pobřeží, jejichž masivní železobetonová konstrukce jim měla poskytnout dostatečnou ochranu. Ukázalo se, že se ocitli v jedné z nejvíce zasažených oblastí. Když přílivová vlna začala zaplavovat spodní patra garáží, museli vyjet o několik úrovní výš.

„Noc před tím jsme vůbec nespali, uvědomovali jsme si, jak hrozná ta bouře asi bude. Byl to určitě nejhorší hurikán, jaký jsem kdy zažil a když to pak ráno naplno propuklo, bylo to, jako strávit osm hodin v míchačce. Tolik vody, a tak silný vítr. Ve vzduchu létalo všechno možné.“

Pro Kourounisova přítele Robinsona, se lov bouří stal léčebným prostředkem. Dlouho trpěl silnou depresí, ale potom, co se dostal blíže k nejdivočejším stránkám přírody, jeho obtíže zmizely. Kourounise teď na cestách často doprovází.

Kourounis si vždycky dopředu plánuje únikovou cestu, proto s sebou vozí podrobné mapy a v autě má navigační systém GPS. Řídí se také pravidlem, že jakkoli je pozorování zajímavé, nebo bouře silná, pokud se objeví někdo, kdo potřebuje pomoc, lov okamžitě končí a mění se v záchrannou akci.

Aby se dostal do aktivní sopky Erte Alo volcano v Etiopii, musel jet 25 kilometrů přes nejteplejší poušť na světě. Pak se v žáruvzdorném hliníkovém obleku spustil 20 metrů po laně na ztuhlý povrch lávového jezera. Pár skutečně horkých chvilek nastalo, když v jednu chvíli pod jeho váhou láva povolila a začal se propadat.

„Bylo to tak nehostinné prostředí, že jsem si připadal jako na jiné planetě. Kolem se vznášely jedovaté výpary – jako na Venuši, nebo na Marsu.“ vzpomíná Kourounis.

Přes všechny riskantní situace, které zvládl, zůstává Kourounis pokorný a zachovává si zdravý respekt k síle matky přírody. „Podstupuji rizika, ale dobře propočítaná.“ říká.

Proto také většinu záběrů bouří pořizuje z auta.

„Když sledujete tornádo, vidíte směr, kterým se pohybuje a dokážete si představit, kudy se v příští chvíli vydá. S bouří je to ale něco úplně jiného. Stane se to tak rychle. Blesk přijde a vy už neuslyšíte hrom, který ho následoval.“

Kourounisovy pořady byly v programu mnoha televizních stanic a v posledních letech byl jako odborník hostem více než 65 severoamerických televizních zpravodajství.

Co začalo jako koníček, se pro zaníceného lovce bouří stalo zaměstnáním na plný úvazek. Žertuje, že díky postupu klimatických změn nebude mít nouzi o práci.

„Pro sledování bouří je skvělá doba, protože extrémních výkyvů počasí bude přibývat. Když lidé získají víc informací, dokáží lépe pochopit přírodu a žít s ní víc v souladu, budou možná lépe připraveni na budoucnost.“