Uprchlíci ze Súdánského Dárfúru odpočívají u Čadského uprchlického tábora. Ze Súdánu již před genocidou uprchlo více než 230 tisíc lidí a toto číslo nadále stoupá. (AP/SITA)
Západní komentátoři se zamýšlí nad tím, jakou má Čína novou zahraniční politiku, vzhledem k nedávné návštěvě vůdce tamní komunistické strany Chu Ťin-tchaa v osmi afrických zemích.
Willy Lam, který je nyní komentátorem čínských otázek na CNN, řekl, že návštěva Chu Ťin-tchaa v Africe naznačuje, že opustil postoj Maova nástupce Teng Siao-pchinga "vyčkávat na svou příležitost a soustředit se na vlastní rozvoj". Místo toho chce být vůdcem rostoucí velmoci. Podle Linova názoru bylo zničení satelitu Lidově osvobozeneckou armádou minulý měsíc náznakem této změny v politice.
V poslední době přijala Čínská komunistická strana (ČKS) velmi agresivní politiku vůči africkým zemím. Chu navštívil Afriku dvakrát za jediný rok. Jsou tomu jen tři měsíce, co Čína pozvala vůdce 48 afrických zemí do Pekingu na fórum o čínsko-afrických vztazích a velkoryse odepsala dluhy 33 afrických zemí vůči Číně, aby si získala jejich přízeň.
Než se Chu do Afriky odebral, ministerstvo zahraničních věcí ČKS na tiskové konferenci zdůrazňovalo, že hlavním účelem jeho cesty je podpořit mírový rozvoj Afriky. V té době chovala americká média velké naděje, že Chuova návštěva by mohla zastavit genocidu v Súdánu. Reportér New York Times Howard French publikoval článek s titulkem "Čínský vůdce navštíví Súdán kvůli rozhovorům o konfliktu v Dárfúru".
Jenže Chu ve skutečnosti přijel do Súdánu, aby tamního prezidenta, který prosazuje genocidu, odměnil a slíbil mu, že mu pomůže postavit prezidentský palác.
Publicista Washington Post Sebastian Mallaby nazval svůj sloupek z 5. února "Palác pro Súdán - bezpodmínečná podpora Číny podkopává Západ". Mallaby v článku zvažuje, že nebylo náhodou, když Chu souhlasil s financováním paláce pro súdánského prezidenta, jelikož v posledních letech se Čína nikdy s žádnou jinou zemí nedohodla, že by jí postavila prezidentský palác. Rozhodnutí, že bude palác postaven právě v Súdánu, je tedy úmyslný tah proti západnímu světu.
Súdánská vláda byla v nedávných letech podrobena četné kritice od západních společností za její potlačování nezávislých hnutí v oblasti Dárfúru.
Podle organizací, které se zabývají lidskými právy, bylo za poslední čtyři roky v genocidě zabito více než 200 tisíc lidí. Západní země včetně USA přerušily přísun pomoci do Súdánu a požadovali po OSN, aby na zemi uvalila ekonomické sankce. Peking se tomuto rozhodnutí bránil a dokonce vyhrožoval, že ho bude vetovat. Když byl Chu na návštěvě v Súdánu, nejenže vládu nekritizoval za genocidu, ale místo toho souhlasil s tím, že dá brutálnímu diktátorovi 140 milionů jüanů (asi 392 mil. korun) na pomoc při výstavbě prezidentského paláce, čímž súdánského diktátora omlouval a odměňoval.
Čína dokonce plánuje, že v příštích třech letech zdvojnásobí svou pomoc africkým zemím a nabídne jim 3 miliardy dolarů v nízkoúrokových půjčkách a 2 miliardy půjčku na import z Číny. Kritici na Západě říkají, že Čína hází své stříbrné dolary Africe s úplnou bezohledností k 600 milionů Číňanů, kteří nadále vydělávají méně než 2 dolary denně, a pěti procentům čínské populace (60 milionů lidí), která stále žije pod hranicí chudoby stanovenou OSN. Politika ČKS vůči Africe je tedy nelidská. Přehlíží 200 tisíc mrtvých v súdánské genocidě a nestará se, jestli lidé v Číně umírají hlady. Jde jí jen o ideologii, ne o lidské životy.
Dalším důvodem, proč Západ kritizuje násilí v Súdánu, je ten, že zatímco Afrika jako celek směřuje k systému dvou politických stran, tato příšerná genocida jde opačným směrem. V minulém století v Africe vládli diktátoři a ozbrojenci. Paul Johnson, britský historik, zahrnul do své knihy Moderní doba (Modern Times) kapitolu o Africe nazvanou "Surovcovo království". Do konce šedesátých let bylo v Africe 64 ozbrojených povstání. Do roku 1975 bylo 20 ze 45 zemí v Africe pod nadvládou vojenské diktatury. V šedesátých letech byly jen ve čtyřech afrických zemích povoleny volby. S rozpadem Sovětského svazu a koncem Studené války přišla do Afriky demokracie.
Podle Světové banky má 42 ze 48 afrických zemí svobodné volby. Země jako Tanzánie, Zambie, Mozambik, Nairobi, Zimbabwe a další, které Číňané považovali za zaostalé, v devadesátých letech úspěšně pořádaly svobodné volby. V takovém horizontu Súdán nejenže nezastával demokracii, ale místo toho propagoval násilí a genocidu, čímž vyvolal pobouření mezinárodního společenství.
Když se Chu setkal s kritikou a požadavky Západu na ekonomické sankce pro Súdán, "žádal státy, aby ‚respektovaly suverenitu Súdánu'", uvádí Mallaby ve Washington Post. "Od konce Studené války je pohled Západu na suverenitu stále více relativní. Když země vraždí své civilní obyvatelstvo (příklad Rwandy, Kosova), ukrývá teroristy (Afghánistán) nebo odmítá spolupracovat se zbrojními inspektory OSN (Irák), přichází o své právo na suverenitu. Nemusí na ni být veden útok, ale určitě může očekávat, že na ni budou uvaleny sankce." USA například svrhly režim Talibanu a vládu Sadáma Hussajna. Dalším příkladem byli němečtí nacisté, když začali napadat jiné země. Mezinárodní společenství mělo právo sáhnout po vojenské intervenci, aby zastavilo Hitlerův postup. Nacistické Německo nemohlo použít suverenitu jako výmluvu, aby zastavilo kritiku a zákazy mezinárodního společenství, namířené proti jeho násilí.
Liou Kin-ming, publicista Washington Post a bývalý předseda Hongkongské novinářské asociace, ve svém článku "Suverenita je pro Čínu vším" napsal: "Peking brání hlavní princip suverenity z jediného očividného důvodu: nechce, aby mu kdokoli zvenčí říkal, co má dělat. Takže masakr na Tchien-an-menu ‚není vaše věc - je to domácí záležitost a my uděláme, co budeme chtít' - takže by nikdo neměl nic říkat, když nakonec Lidově osvobozenecká armáda překročí Tchajwanskou úžinu."
Nynější politika Pekingu, která podporuje súdánského diktátora, znovu dokazuje, že žádná z ideologií ČKS se nezmění jen proto, že Chu Ťin-tchao převezme vedení. O takovém režimu by si nikdo neměl dělat žádné iluze.
