Tři hlavní kanadské tabákové společnosti a federální vláda se znovu střetly tentokrát před nejvyšším soudem, aby se přely o restrikce v oblasti reklamy propagující tabákové výrobky.

Tabákové společnosti, které před dvanácti lety vyhrály spor, ve kterém Nejvyšší soud uznal absolutní zákaz reklamy na cigarety za protiústavní, nyní opět prohlašují federální zákony za příliš tvrdé a omezující jejich ústavní právo na propagaci svých výrobků.

Federální legislativa týkající se tabákových výrobků přijatá v Ottawě v roce 1997 po tabákových koncernech požaduje umístění velkých etiket varujících před riziky spojenými s kouřením na každou krabičku cigaret. Mezi dalšími požadavky je i striktní vymezení způsobů propagace tabákových výrobků. Zákon také zakazuje tabákovým společnostem sponzoring.

Při slyšení proti sobě stáli federální vláda a Imperial Tobacco Canada Ltd., Rothmans, Benson & Hedges Inc. a JTI-Macdonald Corp. Právní zástupci šesti provincií spolu s Kanadskou společností pro léčbu rakoviny vystupovali v jednání jako třetí strana podporující omezení reklamy.

 „Myslím, že to šlo dobře a slyšení bylo férové,“ řekl po jednání soudu Rob Cunningham, jeden z právníků zastupujících Kanadskou společnost pro léčbu rakoviny (CCS).

Cunningham dodal, že kontrola reklamy a velké etikety s obrázky na krabičkách cigaret společně se vzděláváním, zvýšením tabákové daně a zákazem kouření na veřejných místech mají v Kanadě na omezování kouření „nesmírný“ vliv.

 „Když tento spor [před více než deseti lety] začal, bylo v zemi kolem 30% kuřáků. V současné době je to kolem 18%,“ říká Cunningham.

Čísla z Kanadského zdravotního centra říkají, že kouření je na ústupu i mezi mladými dospělými ve věku mezi 20 – 24 lety, kde je tradičně kuřáků nejvíce. V roce 2005 kouřilo 26% populace, což je bezkonkurenčně nejnižší číslo ve srovnání s rekordními 43% v roce 1985. Zprávy z první poloviny roku 2006 pak mluví o čísle ještě nižším.

Catherine Doyle, mluvčí společnosti Imperial Tobacco Canada nicméně v rozhovoru pro Canadian Press sdělila, že se firma nebude snažit oslovovat děti, ani nebude prezentovat reklamy, které kouření idealizují.

 „To, co skutečně chceme je, aby omezení tabákové reklamy, která i my považujeme za nezbytná, byla přehledná, jednoznačná a přiměřená,“ řekla pro CP Doyleová.

Podle Cunninghama z CCS ale současná legislativa stále ještě nejde dostatečně do hloubky.

 “Zákony, které nyní v Kanadě máme nejsou ani tak přísné, jako v okolních zemích,” řekl. V mnoha státech po celém světě, včetně Velké Británie, Indie, Austrálie a Nového Zélandu je reklama na tabákové výrobky zcela zakázána.”

V Kanadě byl zákon zcela zakazující tabákovou reklamu přijat v roce 1988; tabákové koncerny se ale proti němu ostře postavily a v roce 1995 byl z rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolán.

Podle očekávání své rozhodnutí týkající se posledního slyšení Nejvyšší soud vynese v následujících měsících.

Soudní proces přichází v době, kdy kanadské provincie a samosprávní oblasti i další země na celém světě přitvrzují v restrikcích týkajících se kouření na veřejných místech.

Podle výsledků průzkumu Kanadského zdravotního centra z roku 2006 je 68% Kanaďanů starších patnácti let pro úplný zákaz kouření v restauracích, 48% je pro úplný zákaz kouření v barech a hospodách a 41% je pro zákaz kouření na pracovišti. Ve srovnání s předchozím rokem se procento zastánců úplného zákazu kouření ve všech sledovaných oblastech zvýšilo.

Řada kanadských provincií zahrnujících Saskatchewan, Ontario a Nové Skotsko už do legislativy zavedla zákaz kouření na veřejných místech a provincie Manitoba a Nový Brunswick už zakázaly kouření na pracovišti.

Zákaz kouření na veřejných prostranstvích platí i v Itálii a Francii a mnoho dalších zemí uzákonilo přísná omezení, nebo úplný zákaz reklamy na všechny druhy tabákových výrobků.