Několik výstavních panelů v malé síni Krajského úřadu v Jihlavě dokumentuje zrod a zločinnost komunistického režimu a jeho nejtvrdší perzekuce lidí, kteří nesouhlasili s totalitou v bývalém Československu.
Na počátku stojí připomínka smutného výročí 60 let od voleb do národního shromáždění v roce 1946
„Rok 1946-poslední svobodné volby“, povzdechnou pamětníci.
Výmluvná čísla, z nichž člověka mrazí - např. 240 tisíc lidí uvězněných z politických důvodů, 247 osob popravených z politických důvodů v letech 1948-1960, 25 tisíc emigrujících a další. Jsou tu různé příběhy komunistického bezpráví. Nechybí vzpomínka na generála Heliodora Piku, popraveného r. 1949 v Plzni na Borech, (později rehabilitovaného).
Deklarace...
Deklarace lidských práv, r. 1948, čl. 12, tu hlásá: „Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života.“
Navzdory tomu, co stojí psáno v deklaraci, další tabule dokladují jak zahájení perzekuce, dosavadní bezpráví a zvůle přerostly od r.1949 v komunistický státní teror.
Koncentrační tábory, TNP, NVÚ, věznice pro politické vězně, ženy v třetím odboji,...
Co znamená zkratka MUKL? Muži určení k likvidaci.
Z motáku generála Kutlvašra z 18.8. 1949: ... během 8 měsíců jeho věznění proběhlo 10 poprav.
Následují tituly o zastrašení a ožebračení rolnického obyvatelstva a podlomení církve, proces Dr. Milady Horákové, o prokletí českého uranu, pomníčky dětí, narozených a zemřelých v koncentračních táborech...
Protože v této výstavě jde jen o letmý průřez touto krutou dobou, doporučujeme navštívit Muzeum třetího odboje v Příbrami, koncentrák Vojna u Příbrami, Louka u Znojma, Praha Ďáblice nebo rakouský Altnagelber.
Propaganda..?
Pokud by někdo pomyslil, že se může jednat o antikomunistickou propagandu, je nutno připomenout, že veškeré dokumentace byly vytaženy jen a pouze z totalitních archivů a jsou autentické. Žijící pamětníci to dosvědčují.
Vernisáž a hosté
22. února 2007 odpoledne se zde na Krajském úřadě v Jihlavě v malé výstavní síni konala vernisáž výstavy „Paměť národa“, kterou uváděl p. Kubíček, kulturní referent.
V plné síni byli přítomni čestní hosté – paní Naděžda Kavalírová- předsedkyně Konfederace politických vězňů, předseda jihlavské KPV p. J. Rys, radní p. Vondráček, zastupující hejtmana kraje, senátor V. Jonáš, pamětníci totalitních zločinů p. Gracián Tejral, skaut František Zahrádka, p. Štěpánková z Jihlavy, dva zástupci duchovenstva v bílých sutanách a další.
Autoři
V neposlední řadě promluvili autoři výstavy : p. Kamila Poláchová, p. Mokrý a Ing. Schotner.
Jak vůbec tato výstava vznikla?
Nápad založit „Spolek pro obnovu tradic“ se zrodil původně v Moravském Krumlově. Pod záštitou tohoto spolku byla vytvořena výstava „Paměť národa“ a po předvolební dobu umístěna na magistrátu Moravského Krumlova.
A výsledek?
Toto připomenutí minulosti ovlivnilo výsledky voleb natolik, že zde poprvé nevyhráli volby komunisté.
Pan Mokrý, jeden z autorů výstavy, poukázal na to, že v líbivých volebních kampaních komunistické strany z roku 1946 a z roku 2006 není rozdílu! A jako memento uvádí:
„Kdo se neseznámí s historií, nezbývá mu, než aby ji znovu prožil.“
Probouzení paměti...
Naděžda Kavalírová promluvila o tom, že národ se musí znovu probouzet, protože jak to často vypadá: „... to, co se tu přes 40 let dělo, jako kdyby nebylo. Paměť národa je nutno stále oživovat, lidé snadno zapomínají.“
Vyjádřila potěšení nad tím, že mladí lidé a zejména nejmladší, mají velký zájem o tuto část historie, která se dosud ve školách téměř nevyučuje. Ano, většina dějepisných osnov končí druhou světovou válkou! Připomněla, že v současné době, kdy se blíží výročí komunistického únorového puče, probíhá v Praze v malém sále Městské knihovny kolokvium nazvané Mene Tekel a zájem mladých lidí je opravdu značný – je tam neustále plno.
Závěrem vernisáže paní Kavalírová rozdala plnou náruč knih, které jsou svědectvím dosud žijících legend o hrůzách, které prožili během komunistického státního teroru, knihy např. od Dagmar Šimkové nebo „Krásná němá paní“ od B. Jíšové-Kuklové.
Tyto knihy jsou v současnosti téměř jedinou náhražkou za chybějící osnovy ve školách, týkající se tohoto období historie.
„Nemlčet k bezpráví je trvalý český postoj táhnoucí se staletími. Bez něho bychom už dávno z dějin zmizeli“, říká Jaroslav Drechschler v Amerických listech, New York 1997
