Ryby na trhu v Bejrúte, Libanon. (AP/SITA)
Potravinářští chemici na Univerzitě Stuttgart-Hohenheim objevili v konzumních rybách zvýšené hodnoty potenciálních rakovinotvorných látek.
Jedná se přitom o takzvané poly-brómované organické látky, které jsou již známé jako umělé hmoty z výroby ochranných látek proti ohni, přístrojových desek nebo krytů na počítače a od roku 2004 jsou zakázané v celé EU. Látky objevené nyní, jsou však přírodního původu. Kromě toho se zdá, že právě ony vyvolávají, nyní tak ceněné, aroma u mořských plodů. To, že se často vyskytují ve vyšších koncentracích než je u škodlivin povoleno, souvisí zřejmě s přemírou ryb v mořích a z toho plynoucího neustálého nárůstu podniků s provozováním vodní kultury.
Vědecký tým z Institutu pro potravinářskou chemii na universitě v Hohenheimu, pod vedením profesora Dr. Waltera Vettera objevil v tuku mořských ryb ojediněle obsahy až do 1 mg/kg halogenačních přírodních látek, které se často značně podobají sloučeninám používaným při výrobě ochranných prostředků proti ohni.
Iniciátory tohoto sledování byly kontrolní orgány Bavorského zemského úřadu pro zdraví a bezpečné potraviny, které u vzorků konzumních ryb ze Středozemního moře narazily na záhadně vysoké hodnoty organických látek. Při hledání pomoci, se obrátil kontrolní úřad na potravinářského chemika na univerzitě v Hohenheimu, který mohl objevené látky po několika komplexních sledováních identifikovat jako poly-brómované látky přirozeného původu.
„Některé poly-brómované přírodní látky se liší jenom o několik atomů od chemikálií, které vyrobila lidská ruka“, řekl Vetter v tiskové zprávě university. Doposud ovšem nikdo nepočítal s tím, že se nashromáždí v mořských rybách a že tak mohou skončit na talíři spotřebitelů. Neboť tyto látky vlastně produkují nízké organismy jako jsou řasy, houby nebo červi, aby odpudily nepřátele.
To, že se nyní tyto látky nalézají v pozoruhodném množství v mořských rybách, „způsobil člověk chovem ryb“, říká profesor. Z historického hlediska zeměkoule se tyto sloučeniny vyvíjely evolučně v jemně sladěném ekosystému moře a doposud byly přirozenou cestou udržovány v rovnováze. Z důvodu vysokých koncentrací ryb v moři však stále více producentů ryb přechází k tomu, chovat ryby v oplocených vodních kulturách v blízkosti pobřeží – tedy přímo v životním prostoru mořských řas a hub, které produkují poly-brómované látky.
„Ryby, které se volně pohybují v moři, vykazují většinou značně nižší obsahy halogenačních přírodních látek“, říká profesor Dr. Vetter. Vodní kultura naproti tomu chová mořské plody na místech, kde jsou konstantně vystaveny poly-brómovaným látkám.
Jaká je cesta přenosu od řas, červů nebo hub k rybě, není ještě zcela vyzkoumáno. „Můžeme si být ale jistí, že stále intenzivnější chov ryb a tím i vysoká koncentrace ryb, je jedním z důvodů zvýšeného výskytu těchto látek u konzumních ryb.“
Hohenheimští vědci žasli také nad výsledky testu extraktů, jako je např. žraločí olej nebo tablety vodních řas. Kvůli svým vysokým koncentracím bílkovin, vitaminů a Omega3-mastných kyselin, bývají tyto produkty často vychvalovány jako zázračné prostředky. Přitom vykazují jednotlivé vzorky ještě vyšší hodnoty, než ty nejvýše zatížené konzumní ryby. Co tyto objevy znamenají pro člověka? „Jasné je, že brómované sloučeniny se hromadí v tukové tkáni“, vysvětluje Vetter. Že by existovalo akutní ohrožení pro spotřebitele, však nemůže být ještě řečeno: „K tomu musí být provedena teprve obšírná toxikologická sledování. My to nespustíme z očí“, tvrdí hohenheimský vědec.
