Plakát k filmu Pravidla Lži (www.ceskatelevize.cz)
„Jsme tu proto, protože už není žádné místo, kam bysme sami před sebou utekli.“ Tak by mohl znít podtitul filmu R. Sedláčka.
V českých kinech právě běží film Pravidla lži. Tento snímek z produkce dokumentaristy Roberta Sedláčka nabízí pohled do prostředí terapeutické komunity a nahlíží pod pokličku osudů lidí, kteří se dobrovolně rozhodli podstoupit léčbu svojí drogové závislosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že téma příběhu nemá běžnému konzumentovi kina co nabídnout. Ale opak je pravdou. Pravidla lži dovedou diváka vtáhnout do děje, pobavit a zároveň i konsternovat syrovostí celého děje.
Komunita na konci světa (zde spíše někde na samotě u lesa) přijímá nového člena-Romana, který po mrazivém křtu v ledovém rybníku vstupuje do neznámého a uzavřeného světa abstinujících ex narkomanů a jejich terapeutů. Divák tak může nahlédnout jednak do chodu komunity, jejích rituálů a zákonů a přitom poznávat jednotlivé postavy se svými leckdy drsnými životními osudy. Přes jistou uzavřenost prostředí však můžeme sledovat otevřenost lidí, kteří v běžném životě selhali a spadli až na dno společnosti a často i svých vlastních sil. Možná právě proto už nemají co ztratit…
Nováček Roman se však dostane do vnitřního konfliktu se silnou osobností Michala. Už od prvního okamžiku je patrné, že tyto dva spojuje více než vzájemná antipatie. Kriminální zápletku rozsekne jiný ze „závisláků“, který označí Romana za vraha jeho bývalé přítelkyně. Chod komunity naruší nález drog uvnitř domu a „žádost o vztah“, která je vážným porušením základních pravidel celého „společenství.“ Do děje se prolínají děsivé zážitky flashbacků , které dokreslují nelítostný život narkomanů, boj na život a na smrt, bolestné „absťáky“ nebo pokusy o sebevraždu. Nechybí však ani svérázný humor, i když zde je spíš pokusem o vyrovnání se s tvrdou realitou „normálního světa“.
Ve filmu se objevuje celá paleta nadějných mladých herců, počínaje Davidem Švehlíkem, Janem Budařem, Evou Vrbkovou, Igorem Chmelou, Jaromírem Dulavou nebo zkušeným Jiřím Langmajerem v roli drsňáka Michala.
Celým příběhem zní hudba z produkce Tomáše Kympla, dokreslující napjaté i uvolněné pasáže, která vyšla dokonce na soudtracku.
Autenticitu celého snímku podtrhuje vhodný výběr herců a dokumentaristické cítění režiséra Roberta Sedláčka.
Film: Pravidla lži, Česká republika 2006, 120 minut, režie : R. Sedláček
