Hourvash Pourkian, iniciátorka cesty „Switch“, se čtyřmi vítězkami za nejkrásnější cestopisy. Zleva doprava: Yasmin (Iran), Leonie (Německo), Farahnaz (Afganistan), Sophie-Marie (Rusko) (Foto: Eva-Helen Thoele)
Sobota odpoledne v jednom z hamburských hotelů. Děti různého původu – z Turecka, Afganistanu, Etiopie, Portugalska, Španělska, Německa, Japonska, Tchaj-wanu, Francie, Filipín, Keni, Azerbájdžánu, Iránu, Madagaskaru – téměř všichni mají na sobě bílé mikiny a placky se žlutým nápisem „Switch". Někteří se vesele plazí pod vypolštářovanými židlemi, jiní postávají trochu stydlivě u svých rodičů, kteří živě debatují s rodinami z jiných kulturních kruhů o tom, jak jejich děti o zimních prázdninách spolu „cestovaly".
Switch, to je zdarma „cesta kolem světa“ ve vlastním městě. Je to projekt spolku Kulturní most Hamburk. Děti ve věku od 9 do 14 let se mohou seznámit s rodinami jiných národů a kultur.
Dobrodružství bydlí hned vedle
Děti, existuje hudební nástroj - Valiha, který vypadá jako obrovská flétna, někdy i jako fajfka, jen se do něho nefouká, ale drnká se na něj. Jak se s ním dá muzicírovat, to se učí Switsch děti na Madagaskaru, když jsou u rodiny 13tiletého Andyho Andrianavalona. Mládež však necestuje doopravdy do cizích zemí, nýbrž se vzájemně navštěvují. Každá rodina představí zemi svého původu. A z každé země se uvaří něco typického pro tuto zemi a cizokrajné jídlo chutná překvapivě všem.
„Co všechno jsme jeden o druhém nevěděli !"
Sarah Marie by chtěla své Switch tričko v jiné velikosti a paní Pourkian se o to stará. V popředí: Zlatá uličnice, cena od německého Spolku podpůrné činnosti pro děti (Foto: Heike Soleinsky)
Děti to velmi baví, mnoho se naučí o cizích zemích a vykořeňují se předsudky dříve, než stačí pořádně zakořenit. Zde jsou jejich komentáře.
Dena z Afganistanu: „O Němcích jsme říkali, že jsou to nafoukaní šosáci, ale opravdu to tak není.“ Sena-Desdina z Turecka: „Ještě jsem nikdy neslavila vánoce a vůbec jsem nevěděla, že se o vánocích jí husa.“Jedna dívka z Ruska: „V Rusku je Silvestr důležitější než vánoce, tam si dávají dárky na Silvestra.“Kiawash, jedenáctiletý kluk z Iránu: „Dočetl jsem se, že ženy v Německu mají volební právo od roku 1918."
A všichni jsou v Hamburku
Nápad na projekt Switch měla paní Hourvash Pourkian, předsedkyně spolku Kulturní most Hamburk. Vyrůstala v Teheránu a jako 17letá přišla do Hamburku. „V Iránu jsem prožila klíčový zážitek, když jsem byla na návštěvě u jedné japonské rodiny. Udělalo to na mne takový dojem, to jejich zařízení, jejich jídlo, jednoduše všechno. Tady v Německu jsem si pak pomyslela: Můj bože, Hamburk má tolik co nabídnout, před našimi dveřmi se nachází 186 národností. Máme my to štěstí!“
Irán je mnohonárodnostní stát. Ve školních lavicích tam s paní Pourkianovou seděly děti z Turecka, Kurdistánu, ale byli tam i židé. „Všichni tito lidé mají doma úplně jinou kulturu. Byli jsme všichni kamarádi a současně jsme byli i Iránci.,“ vzpomíná paní Hourvash Pourkian, „a všechny děti, které se zúčastní projektu Switch, jsou Hamburčané.“
Před rokem běžel pilotní projekt Kulturního mostu. Na „cestu“ se vydalo 18 rodin z 10 národů. V následujících letních prázdninách už to bylo 50 rodin z 15 národů a na třetí „cestu kolem světa“ v následujících zimních prázdninách se již přihlásilo 80 rodin z 25 národů.
Dětské filmové týmy a Zlatá uličnice
Ke každé čtyřčlenné skupině přichází jedno dítě z Německa. Protože se ale přihlásilo více německých dětí, než bylo míst, vytvořily se ze zbylých dětí filmové týmy. Navštěvují „cestovatele po světě“, dělají s nimi rozhovory a koukají se svými kamerami pod pokličku. Jak se stříhá film a podkládá vhodnou hudbou? Také filmové týmy se toho hodně naučí a užijí si při tom legraci. S filmem, který natočily děti v létě, udělal projekt Switch velký dojem na porotu při udělování ceny „Zlatá uličnice“ od německého Spolku podpůrné činnosti pro děti. 8. prosince byl projekt Switch oceněn 2. místem.
Na rozloučenou zazpíval otec rodiny Lau jednu píseň od Franka Sinatry. (Foto: Heike Soleinsky)
Cizinci jsou přátele, které ještě neznáme
Nejkrásnější odměnou pro paní Pourkianovou jsou přátelství. která vznikla a to nejen mezi dětmi. Také dospělí navazují kontakty. Například rodiče od Japonce Kenryu Lau, který již potřetí reprezentuje Japonsko. Jeho rodiče se domluvili také s rodinami, které nepatří do jejich skupiny. Na rozloučenou zazpíval otec zcela internacionálně jednu píseň od Franka Sinatry. Kdypak se bude konat Switch pro dospělé?
„Já jsem pevně přesvědčena o tom, že ty děti si za ty 4 dny odnášejí více vzájemného porozumění než za několik let ve škole.“ (Alexandra Dinges-Dierig, senátorka Hamburku pro vzdělávání a sport a patronka projektu Switch )
