Vznik Charty 77-  vyvolalo zatčení členů undergroundové hudební skupiny Plastic People of the Universe

V roce 1976 byli zatčeni hudebníci skupiny Plastic People of the Universe. Václav Havel spolu s filosofem J. Němcem žádal podporu u významných zahraničních představitelů. Tento mezník, který mohl prolomit bariéru mezi narůstající vlnou odporu intelektuální části české veřejnosti a obyčejnými občany, byl možná spouštěčem vzniku Charty 77. Její zakladatelé, mezi které patřil V. Havel, J. Patočka, Z. Mlynář, J. Hájek a P. Kohout, P. Landovský a L. Vaculík, se 6.1. 1977 snažili předat prohlášení Charty 77 Národnímu shromáždění, ale byli zatčeni po divoké honičce Prahou příslušníky StB. Ani to však nezabránilo tomu, aby o den později vyšlo prohlášení Charty 77 v zahraničních sdělovacích prostředcích. A následně se v samizdatu začalo šířit po Československu.

Zakázaný dokument

Co bylo trnem v oku tehdejšího režimu? Odpověd‘ je jednoduchá. Signatáři Charty 77 žádali komunistickou vládu o dodržování občanského práva a  svobody, ke kterému se ČSSR zavázala v Helsinských dohodách,  Ústavě ČSSR a v úmluvách  OSN. „My se svých práv pokojnou cestou dožadujeme“ tato slova Charty připomněl V. Havel při vzpomínkách na 30. výročí Charty 77 v New Yorku. Dodává: „Cílem bylo vzít vládu komunistického režimu za slovo.“

Podpora Charty 77

Původně Chartu 77 podepsalo 243 československých občanů různých profesí, politických i náboženských postojů. Do poloviny 80. let k ní připojilo svůj podpis 1200 lidí. V roce 1978 založila skupina lidí kolem švédských časopisů Bild a Folked Nadaci Charty 77, která byla v listopadu 1989 přestěhována do Československa.

Reakce komunistických mocipánů

Tehdejší oficiální tisk označil Chartu 77 za „protistátní, protisocialistické, demagogické a hanlivé psaní. Jeho signatáři okamžitě upadli v nemilost coby vlastizrádci a ti, kteří se podepsali, byli vystaveni represím režimu od ztráty zaměstnání, zákazu studia, veřejné činnosti, k emigraci, soudům nebo vězení. Václav Havel a jeho spolupracovníci byli posláni za protistátní činnost až na 5 let do vězení.

Anticharta

Koncem ledna 1977 byly významné osobnosti kulturního a společenského života v Československu pozváni do Národního divadla, kde velká část z nich podepsala tzv. Antichartu, ve které se distancovala od prohlášení chartistů. Na svou obranu pak mnozí podepsaní tvrdili, že nevěděli, co podepsali a nebo že byli k podepsání donuceni násilím či zákazem veřejné činnosti. Některé známé osobnosti však Antichartu odmítly (O. Neff, B. Hrabal,…)

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných

Na odpor proti zacházení se zatčenými chartisty a odpůrci režimu vznikl VONS- Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, kteří byli postihováni za své politické postoje.

Pád komunismu a zánik Charty 77

Když se koncem 80 let minulého století začal hroutit komunistický režim v zemích Východního bloku, začala být činnost Charty 77 zbytečná. Při prvních dnech Sametové revoluce chartisté jednali s komunistickou vládou, aby došlo ke klidnému předání moci. Část signatářů se zapojila do politiky a založili Občanské Forum, Václav Havel se stal prezidentem ČSFR. I když Charta 77 ztratila svůj význam, Nadace Charty 77 zůstala a podílela se na společenském dění (Cena J. Seiferta, Cena J. Kriegla, konto Bariéry,…)

Charta 77 byla nejvýznamnějším důkazem odporu proti komunistické zvůli v období normalizace. I přestože se masově nerozšířila tak jako polská Solidarnos’č , která stála u pádu komunismu v Polsku, dokázala být jiskrou naděje pro ty, kteří doufali v pád komunismu nejen v Československu.

Zdroj informací“
Wikipedie, Charta 77, . Havel ,  New York, 1. 1. 2007, při příležitosti 30. výročí zveřejnění Charty 77