Čistota a prostota dětí do scény Svaté rodiny zcela přirozeně zapadla. (Bohumil Bartošek/VE)
Stále častěji lidé navazují na staré tradice svých předků, tradice, které zdánlivě odumřely a zapadly do minulosti. Jednou z dlouhých tradic, různě rozvíjenou, jsou i Vánoce a zvyky k nim patřící. Na několika místech republiky byl tento svátek využit k milému společnému setkání i mimo rodinný kruh. Takováto setkávání jsou zvláště přátelská a blízká na vesnicích či ve společenstvích, kde se lidé navzájem znají a společně takto udržují sousedské vztahy.
Tak i ve Valašské Polance na vsetínsku se lidé setkali u živého betléma, tvořeného na kraji stojícími Třemi králi, zvěstujícími tajemství narození Spasitele. Samotný Ježíšek, představovaný skutečným živým miminkem, spolu s Marií a Josefem ve středu pódia se stali obdivovaným objektem, u kterého mnozí s radostí fotili své děti.
Na hřiště, kde se vlastní představení odehrávalo, se došlo od kostela průvodem s lucernami jak kupovanými, tak s veselými, nabarvenými a podomácku vyrobenými lucerničkami ze zavařovacích sklenic, vyzařujícími kromě tlumeného teplého světla i pohodu. Nebo že by se ta pohoda šířila odjinud? Nejspíš si ji každý kousek donesl, protože dobrá nálada byla všude a lidé byli více než jindy vlídní a přátelsky naladění.
K vánoční atmosféře přispěly i děti, které vystoupily a zahrály na flétny, nebo místní dechovka Polančanka, která kousek opodál od svaté rodiny, s čelovkami svítícími si na noty, hrála koledy a vánoční písně jako „Narodil se Kristus Pán“ nebo „Tichá noc, svatá noc“.
K zahřátí byl zdarma podáván teplý čaj a dospělí, jak to bývá na valašsku zvykem, rozehřívali sebe si svou náladu i něčím ostřejším a družně nabízeli slivovici všem v okolí, sousedům i neznámým příchozím. Na plechovém podstavci pozvolna dohoříval oheň a když po dvou hodinách program skončil, lidé, vánočně naladění, se pomalu rozcházeli do svých domovů očekávajíce poselství vánoc doma.
