Pandy velké sedí a jedí a...jedí a občas také jedí... (Všechny fotografie: Simon Cansick)
S'-čchuan je provincií na západě Číny. Je místem nebývalé přírodní krásy a horečnaté činnosti stovky milionů lidí a jejich každodenních životů. Většina obývá úrodné nížiny na východě, kde je příznivé podnebí a země dává bohatou úrodu po celý rok.
Celá oblast je obklopena horami. Na severu je bujná vegetace se světově proslulými přírodními rezervacemi a na západě je Tibet a jeho velehory, ledovce a nekonečné stepi. Hory vůbec pokrývají většinu provincie, což znamená vysokohorské životní podmínky, špatné silnice a žádnou železnici.
Tato nepřístupnost S'-čchuanu pomohla zachovat si bohatou kulturu minulosti a naleznete zde mnoho různých menšin včetně dost velké komunity Tibeťanů. Vzácných druhů flóry i fauny je zde nepřeberně a S´-čchuan je znám jako poslední místo přirozeného výskytu pandy velké. Žije tu však také třeba sněžný leopard nebo zlatá opice. Zvážíme-li hustotu zalidnění a relativní chudobu většiny obyvatel, je zde velmi nízká zločinnost. Tresty za zločiny spáchané na cizincích jsou tvrdé a Číňané mají k cizincům obecně úctu. Angličtina je na školách povinná, takže když dojde na nezbytnou komunikaci, obvykle se najde někdo, kdo pomůže. A když přemohou svůj ostych, zjistíte, že jste našli přítele na celý život.
Čcheng-tu
Čchneg-tu je hlavní město a zřejmě první zastávka při cestě kamkoli v S'-čchuanu. Snadno se sem dostanete vlakem nebo letadlem. Nevypadá tak chaoticky, jako jiná čínská města, zčásti proto, že je celkem nerozvinuté a roztroušené. Ale panorama se mění a kancelářské a bytové bloky dohánějí ohromnou sochu Předsedy Maa, která ční nad městem.
Není zde zas tak mnoho co dělat, ale přece je zajímavé zde pár dní strávit, buď zkoumáním některých tradičnějších uliček v pozadí, nebo jen tak poleháváním v parku. Noční život v klasickém duchu dnešní Číny s pozápadněnými bary, karaoke a nočními kluby, kde je radno být neustále ve střehu. Přesto je to zábavné a místní se nebudou stydět vás vyzpovídat z každého detailu vašeho života.
V rostoucím Výzkumném centru pandy velké pěknou řádku pand chovají a zařízení je prvotřídní, takže se můžete dostat opravdu blízko. Pandy jsou hodně pohodlné a vlastně jen sedí a krmí se bambusem. Zajímavé je, že jedí i maso, je ale těžké je zachytit, když skutečně chytají něco, co se hýbe.
S'-čchuan je domovem posledních volně žijících pand na světě, přestože jich ubývá a jejich budoucnost je nejistá. Vláda vyvíjí znatelné úsilí na zlepšení jejich situace, i když občas zachází trochu moc daleko. V roce 1990 byli dva muži chycení s pandí kůží popraveni.
Venkovská příroda kolem Sung-panu, vyzdobená buddhistickými modlitebními vlajkami
S'-čchuan má fantastickou kuchyni a žádná výprava by se neobešla bez tradičního horkého kotlíku. Tohle jídlo typu "udělej si sám" zahrnuje sezení kolem kotlíku horkého vývaru, ve kterém si můžete uvařit své vlastní potraviny a jít. Přísady se liší, ale zřejmě tam bude nadrobno nakrájené maso, dary moře a zelenina.
Ve vývaru bývají jisté silné druhy koření a pro prvně příchozí může být lehce bolestivou zkušeností. Udělat ho správně zabere několik hodin a může to stát vypití velkého množství levného piva, ale nakonec to tak akorát stojí za to. Samozřejmě, chcete-li jen rychlý kořeněný kopanec, pak se zastavte u některého z horkých kotlíku na kraji ulice na špíz či dva.
Okolí Čcheng-tu
Pro mě S'-čchuan skutečně ožívá, když opustíte města a pustíte se do drsného hornatého venkova. Za nějakými zajímavými místy nemusíte z Čcheng-tu ani moc daleko. Kousek je například svatá buddhistická hora Emei Šan, pokrytá kláštery. Je to místo poměrně rozsáhlé a vydá na několik dní objevování. Může zde být i dost rušno a nikdy nebudete moc daleko od nějakého prodejce památečních triček nebo lahví coca-coly, ale stále je možné se vyplést z davu a být jen sám s přírodou. V některých klášterech se dá přenocovat a podél cest je spousta hostelů. Celou oblast mají pod palcem velmi neodbytné opice; jsou velmi zručné v kradení vašich věcí a žebrání o almužnu; zřejmě stojí za to jich několik podplatit, jinak by se mohly začít chovat opravdu ošklivě.
Budoucí buddhisté v Li-tchangu
Poblíž je místo zvané Le-šan, kde se nachází největší socha Buddhy na světě. Veliký Buddha je vytesán z úbočí hory a působí velmi impozantně, jak sleduje řeku pod sebou ze svých jedenasedmdesáti metrů.
Na sever
Na sever od Čcheng-tu se rozkládá pohoří Čchin-ling a v něm Národní park Ťiou-čaj-kou. Je to čím dál oblíbenější turistická oblast známá po celé Číně. Místní odlehlost byla jakoby zkrocena a samotný park se pomalu mění ze stylu volného toulání po přírodě na seškatulkovaný turistický zážitek s vyjížďkami autobusem, hotely, chodníky a přednastavenými atrakcemi. Přesto je to strhující místo obklopené horami, jež střídají hustě zalesněná údolí, kterými se prohání horské řeky a vodopády, tišící se v jezerech. Voda zde má nadpřirozenou krásu. Díky vysoké koncentraci vápníku je zbarvena jakoby do tyrkysova a je průzračná.
Silnice na sever se proplétá alpskou přírodou, zjizvenou průmyslovým rozvojem. Musím si připomínat, že sem továrny přinesly pracovní místa a peníze. Sesuv půdy zablokoval silnici do Ťiou-čaj-kou, a tak jsme zastavili v Sung-panu. Městečko samotné je povahy nepopsatelné. Turisté se tu hlavně zabývají vyjížďkami na koních do okolní přírody. S místní vyjížďkovou mafií jsme vyjednali čtyřdenní výlet na Ledovou horu za 5 dolarů na den - byla to zlodějina. Dají vám koně, vezmou vám bagáž, postaví vám stan, uvaří vám jídlo a provedou vás nějakým ohromným terénem.
Buddhističtí mniši připravují pískovou mandalu, pomíjivý obraz vesmíru.
Je obtížné necítit se trochu poeticky na výletě koňmo do odlehlých údolí, kde se jen tu a tam objeví farma či buddhistický chrám. Ale pozor! Je to výlet bez záchranné sítě. Je možné, že budete na dny vzdálení jakékoli západní medicíně a hory těchto rozměrů skýtají jistá skutečná nebezpečí. I když je to skvělý pocit být mimo bezpečný, seškatulkovaný pocit exkurze pro západní turisty, musíte se ujistit, že jste na to opravdu dobře připravení.
Zastavili jsme se na náhorní plošině kolem 5000 metrů nad mořem, průvodce nám odvedl koně zpět do tábora a my jsme byli jen slabě nachystaní na prostředí. Když se nám nepodařilo dosáhnout vrcholu kolem 6500 m, o čemž nás průvodce ujišťoval, že určitě dokážeme, obklopil nás sníh, trocha utrpení z nadmořské výšky, bez mapy, bez jídla a jen s nejasnou představou, jak se vrátit do tábora. Naštěstí jsme cestu zpět našli a když se na to podívám zpět, byla to dobrá zkušenost a ponaučení.
Dálnice ze S'-čchuanu do Tibetu
Na západ od Čcheng-tu je dálnice do Tibetu, prastará silnice, která se zvedá na Tibetskou náhorní plošinu. Základní pravidlo je, že čím dál jdete, tím horší je stav silnice. Vydal jsem se po ní, ale místo do Tibetu jsem si to namířil do Jün-nanu.
Cesta trvá čtyři celé dny, a tak doporučuji si to rozkouskovat alespoň na týden, jinak to může být dost vyčerpávající. Silnice se zařezávají do úbočí soutěsek a někdy si budete přát, aby se zařezávaly o trochu víc.
Naštěstí jsou zde nějací ohleduplní řidiči a v těch obzvláště krkolomných úsecích vás vypustí ven, takže můžete jít pěšky, zatímco oni se pokouší kolem útesu protáhnout s autobusem. Není divu, že se někteří rádi napijí.
První zastávkou je Kang-ting, zajímavá směs buddhistických chrámů, katolických kostelů a tradiční čínské architektury roztroušené mezi ‚studenými krychlemi' obytných bloků. V noci to tu skutečně ožije myriádami pouličních stánků. Poprvé jsem ochutnal kořeněný jačí kebab levný jako hranolky (no, ve skutečnosti mnohem levnější).
Odtud silnice šplhá na Tibetskou plošinu; žijí tu hlavně Tibeťané a tak je vliv Buddhismu všudypřítomný. Má to také nádech divokého západu s kovboji v čínském stylu, kočovnými farmáři a nekonečnou stepí. Kovbojové jezdí kolem na motorkách nebo koních, žádné kolty, zato mnoho mečů. Když jsem se pokusil podívat blíž na meč jednoho chlápka, okamžitě ustoupil s rukou na jílci. Hádám, že to tady nebude nic nezvyklého.
Tibeťanský dům na silnici do Li-tchangu. Bydlí se v lépe izolovaném vyšším poschodí.
Li-tchang je malé městečko uprostřed luk asi 4000 metrů nad mořem. Kvůli nedostatku kyslíku je tady všechno obtížné. Může vám trvat pár dní, než se přizpůsobíte. Ubytování je dost prosté. Hostel, kde jsem byl já, se pyšnil svou koupelnou, jež se ukázala být hadicí s přívodem studené vody.
Místní hlavní klášter byl zbudován v patnáctém století. Je to úžasné místo plné uctívačů, kteří jakoby v transu točí modlitebními mlýnky a odříkávají mantry. Mají tu rušnou lámaistickou školku, kde se malí kluci učí recitovat prastará písma. Zachytil jsem také pohled na staveniště, kde asi tucet žen tahal kamení, kopal jámy, stavěl cihly a nepřekážel ve výhledu. Bylo to celé jako z jiného světa.
Když na to máte myšlenky, objevování S'-čchuanu může být opravdu přínosný zážitek. Jakmile se ocitnete mimo velká města, místní se o vás začnou zajímat, přijdou si za vámi procvičit angličtinu, pozvou vás k sobě domů a zkrátka se s vámi pokusí nějak navázat kontakt. Proto je S'-čchuan tak výjimečné místo.
