Dobrá komunikace se psem je pri výcviku nepostradatelná. (foto: Lindsey Higgins)
Přednáška ing. Viktora Dostála s názvem „Přirozená komunikace se psy“ se konala ve středu 29. listopadu 2006 v malé posluchárně brněnského planetária na Kraví hoře. Přednášky se zúčastnili především studenti Veterinární a farmaceutické univerzity a jejich kolegové – veterinární lékaři z praxe, kteří si tak mohli doplnit své znalosti z výuky, nebo zkonfrontovat vlastní poznatky z výcviku, chovu nebo kontaktu se psem v ordinaci.
Ing. Dostál zde ukazoval odlišný úhel pohledu na chování lidí a psů právě očima a chápáním psů. V teorii i praxi nabízel názor, že znalost psích pravidel může člověku (chovateli, veterináři …) pomoci nejen zlepšit vzájemnou kvalitu spolužití člověka se psem, ale může také poskytnout možnost zabránit krizovým situacím nebo se jim vyhnout.
Z pohledu etologa zazněla doporučení jak v obecné rovině, tak i na některých konkrétních příkladech. Především o důležitosti neagresivního, ale dominantního postoje člověka vůči psu a také některé důvody odlišného pohledu psa na náš lidský svět s dopadem na chování psa.
Jako zkušený znalec psí komunikace a pravidel psí smečky vede již několik let výcvikové a relaxační soustředění. Zde se chovatelé snaží svého psa nejprve pochopit a postupně s využitím přirozených vzorců chování zvládnout tak, aby si této výchovy pes nebyl vědom, ale aby chovatele respektoval.
U problémových psů je to v 80% o změně chyb u člověka a jen v 20% o změně nesprávných vzorců chování u psa, tvrdí ze zkušenosti ing. Dostál. Na svých soustředěních mívá i 50 psů současně a až na výjimky (se psy s poruchou socializace, majitel, nerespektující rady) se skutečné a závažné problémy se psy nevyskytují. Příčiny problémů v chování psů jsou tak ve většině případů v lidech.
Ing. Dostál upozornil i na další zjednodušující pohled na některé tzv. „agresivní“ psy, kdy chovatel např. zvýšenou dominanci zaměňuje za agresivitu a jako nápravu stavu chce psa nechat kastrovat. To je ve většině případů zbytečné a psa to výrazně ovlivňuje. Např. kontraindikací preventivní kastrace (sterilizace) fen je potvrzena jejich následná zvýšená agresivita.
Zmíněna byla i problematika tzv. bojových plemen. To je podle něj označení zavádějí a nepřesné, ale je pravdou, že některá plemena byla šlechtěna pro boj se zvířaty, což při jejich nevhodné socializaci přináší určité problémy, v dospělosti obtížně řešitelné.
Na závěr zazněly dotazy, řešící některé chovatelské problémy, problémy výchovy, nebo problematiku léčebného a veterinárního ošetření, kdy kolegové z praxe dokládali své připomínky cennými zkušenosti z každodenní praxe ve veterinární ordinaci. I my jsme požádali ing. Dostála o odpovědi na tři otázky:
Jak vnímáte současnou legislativu vztahující se k chovu či výcviku psů – měl by jste např. návrhy na její doplnění?
Myslím, že všechno záleží právě na člověku. Lidi, než si pořídí pejska, by měli vědět, co si pořizují, jak se k tomu pejskovi chovat, jak by s ním měli komunikovat. Zákony by mohly být i daleko mírnější. Předpisy řeší daleko více důsledky než příčiny problémů.
Dalo by se tedy s určitou nadsázkou říci, že tak jak potřebujeme poučení k zacházení s elektrospotřebiči, měli by podobně projít „výcvikem“ spíše než psi jejich majitelé?
S tím bych naprosto souhlasil. Nemyslím tedy doslova výcvik jako takový, ale pochopení chování psa, pochopení zásad vzájemného bezproblémového soužití.
Jaké jsou podle vás tři největší chyby, kterých se začínající či nepoučení chovatelé psů dopouští?
Tak ta první chyba je ta, že se pes pořizuje často podle toho, jak vypadá v atlase, tj. jde o neznalost specifik daného plemene, povahových specifik.
Druhá chyba je podle mého ta, že lidé nevědí, že výcvik je jedna záležitost, nicméně výchova je další záležitost. Vědí něco o výcviku, chodí třeba i na cvičák, ale ta výchova psů je jim vzdálená a cizí.
Třetí chybou je to, že ve chvíli, když chovateli pejsek přeroste přes hlavu, není většinou schopen hledat chybu sám u sebe.
