Libanon zažil tento týden chmurný den nezávislosti stále otřesen zavražděním již dalšího politického vůdce –  křesťanského vládního ministra Pierra Gamayela.

Se svou směsicí křesťanů, šíitských a sunnitských muslimů je Libanon mikrokosmem arabského světa v celé jeho různorodosti. Díky tomu se tento malý národ stává kolbištěm pro soupeření mezi různými arabskými zeměmi a některými západními státy.

Křehká rovnováha mezi náboženstvími v Libanonu – zemi, která se stále zotavuje z dlouhé ničivé občanské války, která skončila v roce 1990 – dostala úterní vraždou Pierra Gemayela další ránu. Gemayel maronitský křesťan, byl ministrem průmyslu ve vládě premiéra Fouada Sinioura, sunnitského muslima.

Gemayel, syn bývalého libanonského presidenta Amina Gemayela, byl jedním z mladých a slibných vůdčích osobností. Byl členem Skupiny 14 března, která se opakovaně stavěla proti syrskému vlivu v Libanonu ať už přímému, nebo prostřednictvím Hisbaláhu.

V pozadí jeho vraždy leží rozhodnutí Organizace spojených národů o svolání mezinárodního tribunálu k prošetření jiné politické vraždy – zabití bývalého Libanonského premiéra Rafíka al-Haririho v únoru 2005.

Reakce Hizblaláhu na rozhodnutí Organizace spojených národů

10. listopadu OSN doporučila libanonské vládě svolání mezinárodního tribunálu, který by soudil osoby, které se účastnily na plánování Haririho vraždy.

Předběžná zpráva OSN, publikovaná již dříve v tomto roce, vznesla podezření o očasti předních politiků blízkých prezidentu Basharu al-Assadovi na plánování vraždy.  Návrh OSN k sestavení tribunálu se proto Sýrie pochopitelně  dotýká.

Jako odpověď na dopuručení OSN, Amal a Hizbaláh – největší libanonské strany podporující syrské šíity - oznámily svůj odchod ze Siniorovy,  Sunnity vedené vlády.

Libanonská ústava, vycházející ze snahy citlivě vyvážit napětí mezi náboženstvími požaduje, aby ve vládě byli zastoupeni reprezentanti Šíitů. Po oznámení těchto dvou stran, začali hlavní představitelé Šíitů žádat vypsání voleb, aby bylo možné sestavit novou vládu. V tom samém čase někteří vůdcové nepřímo vyhrožovali možným převzetím moci ve státě Šíity.

,,Mohli bychom v Libanonu vyvolat revoluci a chopit se moci”, řekl jeden z hlavních představitelů Hisbaláhu. ,,Ale nechceme to udělat.”

Hlava Hisbaláhu Hassan Nassrallah řekl tisícům stoupenců, že rezignace Šíitských ministrů by vedla k pádu Siniorovy vlády a vytvoření “čistší vlády”. Hisbaláh a Sýrie zřejmě doufají, že by nové volby mohly překlonit jazýček vah moci ve vládě v jejich prospěch, což by jim umožnilo zabránit svolání soudního tribunálu.

Vražda Pierra Gemayela byla varovným znamením

Když se bezpečtnostní rada OSN připravovala na další kolo rozhovorů o sestavení tribunálu, Sýrie a Hisbaláh cítili, že jim ujíždí půda pod nohama navzdory jejich snahám zastavit celý proces.

Po vraždě Haririho v únoru 2005 následovala série dalších vražd libanonských politiků, novinářů a náboženských vůdců známých svým opozičním postojem vůči Sýrii. Co dělá Gemayelův případ vyjímečným je fakt, že byl zabit ozbrojeným banditou  a nikoli bombou uloženou pod autem, nebo v blízkosti na ulici.

Okamžitě po zabití se k odpovědnosti přihlásila skupina ,,Bojovníci za sjednocení a osvobození Al-Sham (velké Sýrie).”

,,Alláh nám dnes přál úspěch stejně jako při zavraždění Pierra Gemayela,  jednoho z těch, kteří neustále bez jakéhokoli strachu a studu vypouštějí jedovatá slova proti Sýrii a Odboji (t.j. Hisbaláhu).” řekla skupina v  prohlášení pro libanonská média podle Middle East Research Institute. ,,Tohoto představitele (Pierra Gemayela) jsme si odškrtli ze seznamu našich cílů a dříve nebo později zaplatí svůj dluh i ostatní…”

Reakce na Gemayelovu vraždu

Vražda šlokovala mnoho Libanonců a stejně tak i západní vlády. Sa´d al-Hariri, syn bývalého premiéra, řekl CNN, že věří, kvůli načasování akce do průběhu rozhovorů OSN o soudním tribunálu, že za vraždou stojí Sýrie.

,,(Syřané) chtějí zabít každého svobodného člověka a obnovit série vražd, které slíbili.”

Francie také naznačuje, že Sýrie je v pozadí vraždy.  Britský premiér Tony Blair řekl, že vražda ukazuje na nezbytnou potřebu komplexní politické strategie pro Střední východ, která by podporovala ty, kteří usilují o demokracii a mírová řešení konfliktů.

Nebezpečí vedle naděje

Gemayelova vražda ukazuje, že Libanon je vydán napospas odstředivým silám, které hrozí rozdělit zemi na jednotlivé náboženské části, z nichž některé spolu po desetiletí bojovaly. Vedle nebezpečí, že se těžce vydobitá stabilita země rozpadne, je zde ale i naděje na sjednocení. To je totiž to, co nastalo po zavraždění Haririho, kdy tisíce lidí poklidně demonstrovaly proti Sýrii a urychlily tak téměř po dvaceti letech odchod syrských vojenských jednotek z Libanonu.

Vražda byla šokem pro křehký systém, ale je zde stále šance, že Libanon s mezinárodní podporou demokratických sil země, úspěšně vyjde z této krize  k normální politické situaci.