Kao Č'-šeng je právník v oblasti lidských práv. Nyní je v Číně vězněn za "podvratnou činnost" poté, co se otevřeně zastával obětí pronásledování svobody vyznání. 21. října 2006 se jeho dceři Keng Ke (přezdívané Keke) podařilo zavolat a říct okolnímu světu o posledních událostech, jež se kolem ní odehrávají. Aby předešli dalšímu nátlaku na 13letou dívku, lidskoprávní a demokratičtí aktivisté v Číně nás požádali, abychom o Keke nepřinášeli žádné další zprávy.
Avšak po dvou týdnech mlčení se situace pro paní Kao a její děti vůbec nezlepšila, spíše naopak. Cítíme, že není jiné východisko než publikovat tento telefonní rozhovor, abychom předali naléhavé volání Keke o pomoc. [pozn.: Keke je přezdívka Keng Ke. Používá matčino dívčí jméno.]
Volání o pomoc
Od 15. srpna 2006 je dcera Kao Č'-šenga pod neustálým dohledem čínského režimu.
20. října Keke nemohla déle snést domácí vězení a utekla ke svému spolužákovi domů. To byl její druhý útěk z domu od 26. srpna. Policie ji zadržela v bytě spolužáka a od té chvíle bylo sledování ještě přísnější.
Po dvou měsících neustálých slovních urážek od policistů, kteří se usadili u ní doma, a opakovaném volání o pomoc mezinárodního společenství je dívka nyní na pokraji zhroucení. Její tíživá situace se dotkla srdcí mnoha jejích spolužáků.
Od chvíle, kdy byl její otec Kao Č'-šeng 15. srpna 2006 ilegálně zatčen, ji do školy každý den doprovází čtyři policisté. Během hodiny ji sledují za oknem. Dokonce i během oběda se dva policisté střídají při sledování, aby jí zabránili někoho kontaktovat přes mobilní telefon některého ze spolužáků.
Po více než dvou měsících i spolužáci, kteří se od Keke dříve drželi dál, nesouhlasí se zacházením, jakého se jí dostává. Přestože policisté dětem řekli, že její otec je politický vězeň a odpůrce Čínské komunistické strany, a vystrašili je, aby se ke Keke nepřibližovali, jsou tito spolužáci nyní na její straně.
21. října se Keke konečně dostalo další pomoci a zavolala Chu Ťiovi, známému obhájci lidských práv a demokracie v Číně. Chu Ťia pořídil nahrávku rozhovoru, který trval jen 50 vteřin.
Nahrávka je ke stažení (v čínštině)
Chu Ťia: Ahoj.
Keng Ke: Strýčku Chu, některé děti mi pomohly, abych ti mohla zavolat. Kryjí mi záda; vzaly policisty (jednoho policistu a tři policistky) na prohlídku školy. Řekly, že se vyhnou místu, kde se schovávám.
Strýčku Chu, vážně se snažím jít na americkou ambasádu, jenže vím, že to tady není možné. Strýčku Chu, ti policisté mi říkají děvko. (pláče)
Chu Ťia: Hnusáci!
Keng Ke: Policisté každému říkají, aby se podíval, jak jsou "laskaví lidé a chrání čínské lidi". Řekli mým spolužákům, aby nevěřili tatínkovi. (pláče) Strýčku Chu! Strýčku Chu! Pořád mě obtěžují a nadávají mi! Nechci jít v pondělí zpátky do školy."
Chu Ťia: Vím, jak ti je. Keke, jak jsi se zbavila policistů? Jsi teď ve škole?
Keng Ke: Ano. Někteří spolužáci mi pomáhají. Asi šest z nich mi pomohlo utéct.
Chu Ťia: Na něco se tě teď zeptám. Haló? Haló? [hovor byl přerušen]
O dva týdny později Chu Ťia obdržel další hovor od Keke a tehdy jasně slyšel hlasy dalších dětí. Říkaly: "Rychle! Nebo nám policisté zase vezmou telefon."
Chu Ťia z toho vyvodil, že minule zřejmě policie zabavila dětem mobilní telefony.
Chu Ťia k tomu řekl: "Keke je jen třináct let. V současné době nemá žádné soukromí."
Paní Kao se chce zabít
Chu Ťia dostává od Keke stále méně telefonátů. Podle úsečných informací, které Keke poskytla, se její matka nachází pod extrémním tlakem a velice těžce snáší neustálou přítomnost policie, která je od 15. srpna v jejich domě. Opakovaně policii a své rodině řekla, že si možná sáhne na život.
Policie si podle Ťii postavila příbytek v přízemí domu, kde má nábytek a televizi. Rodina Kao Č-šenga je čtyřiadvacet hodin denně pod neustálým dohledem. V půlce října paní Kao policii řekla, že už to nemůže snést a jediné východisko je pro ni smrt.
Chu Ťia prosí o podporu
Chu Ťia je pod dohledem čínského komunistického režimu 110 dní. Přes nátlak, který je na jeho osobu vyvíjen, žádá o podporu ze světa: prosí všechny lidí dobré vůle, aby věnovali pozornost panu Kao Č'-šengovi a osudu jeho rodiny. Žádá všechny zahraniční funkcionáře, kteří sídlí v Pekingu, aby navštívili paní Kao a její děti.
"Rád bych požádal pana Rogge (Jacques Rogge je prezident Mezinárodního olympijského výboru), aby si prověřil realitu země, která pořádá olympijské hry v roce 2008," uvedl Ťia a žádá pana Rogge, aby při cestě po Číně navštívil byt 7 na ulici Siao-kuan-pej-li v Pekingu a sám se přesvědčil o otřesném zacházení, jakého se dostává paní Kao, její třináctileté dceři a tříletému synu. "Olympijské hry jsou symbolem svobody, rovnosti, otevřenosti a míru a mají být pořádány v Pekingu, který je opakem těchto hodnot," říká Ťia.
