V pátek 13. října se v salónku frýdeckomístecké knihovny uskutečnil koncert brněnského tria Květy, spojený s právě vycházejícím albem Kocourek a horečka, které vydalo Indies Records. Sestava ve složení Martin Evžen Kyšperský (zpěv, kytara), Aleš Pilgr (perkuse), Ondřej Čech (baskytara; na nahrávání alba se podílela také řada hostů), se na hudební scéně pohybuje již řadu let a v roce 2004 byla dokonce za album Jablko jejího peří nominována na cenu Anděla v kategorii alternativa.
I přes značně osobitý a autentický výkon zpěváka Martina E. Kyšperského však působí formace na tomto koncertě v mnoha ohledech snad až amatérsky. Je-li to součástí image nebo snad i jakési dramaturgie, kterou si kapela snaží osvojit, může být jen předmětem dohadovaní. Jedním z důvodů pro tuto stylizaci - nerad bych ovšem křivdil - je možná fakt, že Květy patří ke skupinám čerpající z dědictví post-grungeové scény a "posametové" alternativní hudby, kde zdomácnělé "hlášky" typu "teď mi to zrovna nehraje" nebo "tady ještě musím dotáhnout ty bicí" a "omlouváme se, ale zkusíme to znova", kterých se můžeme dočkat i v průběhu písní, se zdají být dávno zvětralými klišé, zbytečně odvádějící pozornost od hudby samotné, která si ji - v tomto případě - plně zasluhuje. Kapela však pracuje spíše s fenoménem "mít anti-image" nebo "naším plánem je nemít plán"; jak již jsme zmínili, je jen škoda, že se to projevuje na poklesu napětí, které se během koncertu neúprosně vtírá a u posluchače tak může způsobit nenávratný pokles toliko ceněné pozornosti.
Ale Květy si nezaslouží jen takovouto negativní kritiku. Měli jsme spíše začít těmi pozitivy: kapela produkuje nápadité písně - a to především po stránce formy, která se často rozprostírá do nepředvídatelných ploch -, které mají výrazný potenciál oslovit milovníky tohoto a přilehlých žánrů, používá nezvyklý instrumentář, tedy kytara/zpěv/beatbox, baskytara, a zvláštní hybrid bicích nástrojů (včetně tamburiny, balafonu, zvonkohra, skleněná harmonika aj.), to vše jaksi účelně slouží k dobarvení textů, které se od srdce snaží něco říct, nejsou tedy pouze nějakou nadbytečnou "vatou". Skupina Květy své publikum nepochybně má a jistě bude přibývat i posluchačů, kteří se rádi nechají okouzlit vábivou poetikou této hudební formace.
