(foto: Bohumil Bartošek/Velká Epocha)
8.-10. října 2006 probíhala v Praze Desátá výroční konference Forum 2000 s názvem Dilemata globálního soužití. Letošní konference je pokračováním cyklu zahájeného v loňském ročníku, jehož hlavními tématy byly povaha a význam současných konfliktů, které brání mírovému soužití mezinárodní komunity.
Zahájení desátého Fora proběhlo v neděli večer v kostel sv. Anny na Starém Městě, kde také proběhla první doprovodná akce – diskuse s názvem „Bělorusko mezi Evropou a Ruskem”.
Další, už ryze pracovní část probíhala v pondělí v Žofínském paláci a to formou plenárního zasedání rozděleného do několika panelů, jejichž tématem bylo např. „Jak se vyrovnat s globální rozmanitostí kultur, ideologií a náboženství“, otázka, zda může být demokracie řešením na globální úrovni, nebo „Vnímání lidských práv v rozvojovém světě“. Ve Velkém sálu pondělní setkání zahájil a na závěr ukončil Václav Havel.
Projevy mnohých diskutujících byly přímé, popisovaly nezastřeně současný stav světa a výzev pro demokracii, kde bychom měli rozlišovat i mezi obsahem a formou. Z projevů bylo zřejmé, že přispěvatelé nemyslí demokracií jen čistě volbu demokratických stran v demokratickém státě, ale celý komplex odpovědnosti těchto států a politiků za fungování v rámci globálního působení.
Někteří řečníci nastolovali spíše souhrn otázek a problémů světa než odpovědi či návody k řešení. Z projevů některých politiků (současných i bývalých) občas zazněly partikulární zájmy, rozdílnost názorů a pohledů, rozdílné pochopení demokracie. Přes rozdílnost některých názorů a přístupu k problémům se projevila tolerance a ohleduplnost vůči jednotlivým řečníkům a jejich názorům – diskutující vzájemně nemířili do sporů i při protikladných postojích. Objevilo se zde mnoho pozoruhodných myšlenek, ale některé projevy také zapadaly do schematizmu, zaběhaného klišé či zjednodušujících názorů. To však lze někdy přičíst krátké době, poskytnuté k prezentaci témat.
Rozsah přednesených příspěvků a jednotlivých myšlenek v nich přesahuje možnosti krátkého shrnutí, uveďme tedy alespoň několik myšlenek z panelových diskusí. Jednou z otázek, kterou se přednášející zabývali, byla role demokracie v současném světě.
„Může být demokracie řešením na globální úrovni?“
Boutros Boutros-Ghali ve svém projevu vyjádřil názor, že se ve svém chápání demokracie již nesmíme omezovat na hranice národních států. Na tvorbě demokracie by se měli podílet i nevládní partneři. Bývalý generální tajemník OSN také navrhl vytvoření mezinárodní organizaci třetí generace.
Další z řečníků Mikuláš Dzurinda kladl důraz na stanovení a respektování pravidel (celosvětově jsou respektována pravidla fotbalu, silniční dopravy, stanovme i pravidla demokracie). Jako i někteří další nastolil problém etiky (pravdivosti) politiků vzhledem k získání voličů.
Abychom vytvořili demokratický globální systém, jednotlivé státy nemusí být všechny nutně demokratické. Jednotlivé státy (demokratické i autoritářské) mohou společně vytvořit globální demokratický systém, řekl moderátor jedné z diskusí Ghassan Salamé, bývalý ministr kultury (Libanon). Ekonomika se stala současným náboženstvím světa. Ovšem podle růstu ekonomiky v r. 2005 z 10 nejrychleji rostoucích ekonomik byly pouze 3 demokratické země.
Japhet Ndabeni Ncube, starosta Bulawayo (Zimbabwe), vyjádřil názor, že lidská práva se liší od kultury ke kultuře, a pokud chceme jednotlivá práva prosazovat, měli bychom je celosvětově sjednotit s ohledem ke všem kulturám a zvyklostem.
Zazněly zde myšlenky, že se demokracie dostává do určité fáze stagnace, že počet demokratických států přestal růst. Někteří z řečníků také reagovali na vraždu ruské novinářky Anny Politkovské, nebo vznesli protest proti severokorejské zkoušce jaderné zbraně.
Kromě hlavního programu probíhaly dále paralelně během celého dne doprovodné programy, které byly přístupné všem občanům a návštěvníkům Prahy.
„Nabízí náboženství řešení, nebo je součástí problému?“
Hlavní událostí úterního dne byla konference s názvem „Rizika globalizace – Nabízí náboženství řešení, nebo je součástí problému?“ Na tuto nelehkou otázku odpovídali zástupci světových náboženství a osobnosti zabývající se touto problematikou. Mezi zúčastněnými nechyběla Jeho Svatost Dalajláma, bývalý norský rabín a člen izraelského Knessetu Michael Melchior, Zaid Ibrahim, člen malajského parlamentu, či Tomáš Halík, profesor Karlovy univerzity v Praze.
Jedním z témat diskuse byla otázka náboženského fanatismu a fundamentalismu, se kterou se světové společenství setkává nejčastěji v podobě islámského terorismu.
Abé Dubost, francouzský biskup, zdůraznil nutnost transcedence a víry, že i „ten druhý“ byl vytvořen Bohem, a je tedy Božím dílem. Samotné zlo a násilí nemá s Bohem nic společného, ale vždy je to otázka náboženství (což, jak uvedl Dubost, velice často zapomínají zástupci církví věřícím zdůraznit). Zaid Ibrahim poukázal na problém izolace islámu, který neměl čas prodělat stejný vývoj jako ostatní náboženství, a obsahuje tedy v sobě určité zastaralé a zkostnatělé zvyky a tradice. Úlohou představitelů islámu je ukázat světu také „ty dobré islamisty“.
Na sugestivní otázku, zda tedy je islám skutečně onou velkou hrozbou, odpovídal s vtipem a prostotou sobě vlastní také Dalajláma. Jakékoliv pouto, které člověk v sobě přechovává, a tedy i pouto k náboženství, znamená podle Dalajlámy emoci. Tato emoce způsobuje, že nevidíme skutečnost a jsme předpojatí a nejsme schopni objektivity. Máme-li víru ve Stvořitele (k tomu Dalajláma s humorem poznamenal, že mezi přítomnými diskutujícími je on coby buddhista jediný „nevěřící“), pak tato víra nás vede k lásce ke všem Stvořitelům a jiným tradicím, i buddhismus je potom dílem Božím. Dalajláma také poukázal na to, že sám Buddha vytvořil protichůdnou filozofii, ovšem ne proto, aby lidi zmátl, ale proto, že lidé mají různé mentální dispozice.
Úterní hlavní program byl zakončen mezináboženskou meditací v kostele sv. Salvátora, kterou vedl Tomáš Halík a Jeho Svatost Dalajláma.
