Image

Hubble Heritage Team/ESA/NASA

Podle představ současné vědy tvoří běžná hmota vesmíru pouze 4,4 % celkové hmoty, 23 % připadá na černou hmotu a většina - více než 70 % - na černou energii.

Teleskopem Spitzer vědci z NASA  pozorovali infračervené galaxie, které jsou jedním z nejvzdálenějších objektů viditelných ze Země. Každá z těchto galaxií je obklopena neviditelným "oblakem" černé hmoty, přibližně desetmiliardkrát převyšující objem Slunce. Astronomové zjistili, že tato černá hmota má bezprostřední vliv na vznik hvězd v galaxiích.  Také se už ví, jaké je potřeba množství "černé hmoty", aby se rozptýlený kosmický plyn přeměnil na seskupení hvězd. 
Astronomové se domnívají, že tato neviditelná látka (černá hmota) působí jako jakési lepidlo: a je-li nahromaděna v dostatečném množství, přitahuje k sobě běžný plyn a potom ho nutí ke stlačování, a tak  vytváří hvězdy. Pravděpodobně to je také hlavní příčinou toho, že se hvězdy sdružují do galaxií a ty - v další řadě - do seskupení a nakupení galaxií, informuje Lenta.ru. 

Černá energie, rovnoměrně zaplňující celý prostor vesmíru, má záporné působení.  Předpokládá se, že toto působení musí vyvolávat odpuzování - antigravitaci. Na základě těchto údajů, dosvědčujících zrychlené rozpínání vesmíru, vědci předpokládají, že tu působí záporný tlak černé energie.
Na základě odborných posouzení začalo zrychlené rozpínání vesmíru přibližně před 5 miliardami let. Předpokládá se, že se rozpínání předtím zpomalovalo díky gravitačnímu působení černé energie a baryonní hmotě (pozn. red.: baryonní hmota je hmota tvořená z nejmenších částic - protonů, neutronů, hyperonů). Hustota černé hmoty se v rozpínajícím vesmíru zmenšuje rychleji než hustota černé energie. Černá energie pak dokonce začíná převládat. Například když se objem vesmíru zdvojnásobí, zmenší se hustota černé hmoty na polovinu, ale hustota černé energie zůstane téměř nezměněna.                                      
 
Bude-li toto zrychlené rozpínání vesmíru trvat do nekonečna, galaxie za hranicemi super-seskupení galaxií se dostanou dříve nebo později za obzor našeho pozorování a budou pro nás neviditelné, oznamuje Wikipedia.