masaryk.cz
Český filozof, pedagog, vědec, žurnalista a nejvýznačnější politik první republiky T. G. Masaryk (1850-1937) se narodil v Hodoníně. Vyrůstal v chudých rodinných poměrech kočího a kuchařky, svým mimořádným nadáním ke studiu však na sebe záhy upozornil a po menších peripetiích se nakonec dostal na gymnázium v Brně a poté ve Vídni.
Po složení maturity se Masaryk věnoval studiu filologie na vídeňské filozofické fakultě. První zásadní přelom v jeho životě nastal roku 1877, kdy se poprvé setkal se svou budoucí manželkou Charlottou Garrigue, dcerou bohatého newyorského podnikatele a na tehdejší poměry nezvykle emancipovanou ženou.
Roku 1882 Masaryk získává místo na pražské univerzitě, kde již coby věhlasný autor vědeckého bestselleru „Sebevražda jako hromadný společenský jev moderní civilizace“ (který vyšel česky roku 1904 pod názvem „Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty“) udivuje své studenty i ostatní profesory svým netradičním pojetím výuky a přístupem k tehdy tabuizovaným společenským jevům, jakým byla např. prostituce.
V následujících letech Masaryk upevňuje svou pozici kontroverzního intelektuála, když se zapojí spolu s dalšími význačnými osobnostmi tehdejší doby do tzv. sporu o rukopisy. Vědeckými argumenty tehdy dokázal, že Rukopisy zelenohorský a královédvorský jsou padělky, a nadlouho si tak znepřátelil mnoho českých zapálených vlastenců. V devadesátých letech proti sobě poštvává převážně protižidovsky naladěné obyvatelstvo, když se v tzv. hilsneriádě, procesu namířeném proti židovskému mladíkovi Leopoldu Hilsnerovi, který měl údajně provést rituální vraždu křesťanské dívky, postaví na stranu Hilsnera. Na konci 19. století také píše své nejslavnější spisy, jako je „Česká otázka“, „Moderní člověk a náboženství“ či „Naše nynější krize“.
První a druhé desetiletí 20. století již pro Masaryka znamenají úplný obrat od filozofie a sociologie směrem k politice, otázkám národním a vlasteneckým. Roku 1905 se v knize „Problém malého národa“ zamýšlí nad obsahem pojmu národ a úlohou každého člověka, který jej tvoří. „Otázka cti národa je otázka cti každého jednotlivce,“ píše v kapitole Národnost a svědomí. Zde také cituje Havlíčka, jednoho ze svých oblíbenců:
„Je u nás ještě jeden druh demokratů, ke kterému též nenáležíme a náležeti nechceme – totiž takoví, kteří sice vždy o lidu mluví, ale jen sami sebe za tento celý lid považují. Tito páni demokraté neříkají nikdy jako jiní poctiví lidé: „Já tak smýšlím, já to chci!“ – nýbrž vždycky tropicky: „Lid tak smýšlí, lid to chce!“ – ale zapomenou se vždy lidu zeptat, smýšlí-li tak, chce-li to.“
Neschovávat se za národ, ale být plně zodpovědný sám za sebe a své činy, to je heslem budoucího státníka Masaryka. Každodenní drobná práce a výchova charakteru jako neodmyslitelná součást vzdělání byly pro budoucího prezidenta základní myšlenky, na kterých chtěl budovat budoucí stát. Přesto se však nepřestává sám sebe ptát, zda je český národ dost zralý na to, aby mohl fungovat samostatně. Úvahy jej provází i po celou první světovou válku, kdy v emigraci spolu se Štefánikem a Benešem aktivní diplomatickou a agitační činností připravují půdu pro samostatné Československo.
Roku 1918 především zásluhou Masaryka a jeho úzkých vztahů s americkým prezidentem Wilsonem (jehož přesvědčil o myšlence samostatného československého státu a díky němuž nakonec evropští spojenci souhlasí s definitivním rozpadem Rakouska-Uherska) vzniká Republika československá a Masaryk se nejprve 14. října stává předsedou první prozatímní vlády a 14. listopadu je v nepřítomnosti zvolen prvním mužem státu. Do funkce prezidenta je pak zvolen ještě třikrát, roku 1920, 1927 a 1934.
Svým aktivním přístupem k politickému dění v novém Československu (Masaryk například pomohl hned zkraje odvrátit komunistický puč v roce 1920) a obrovskou mravní autoritou si získal respekt napříč politickými stranami a také úctu od českých umělců a žurnalistů, Sokola i legionářů. Jakkoli trnitý byl poté osud československého státu, Masarykovy myšlenky a „ideály humanitní“ přetrvaly po následující desetiletí a jsou platné i dnes, kdy se zamýšlíme nad stavem současném politiky. Masaryk tak vstoupil do povědomí národa jako ztělesnění skutečného státníka v tom nejlepším slova smyslu.
Použitá literatura:
"Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918" a "Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století", nakl. Libri
Masaryk, T. G.: Ideály humanitní, Praha 1990
