Jedovnický rybník Olšovec nacházející se asi 30km od Brna je v létě poklidným rekreačním centrem. Jeden víkend na konci léta však patří již tradičně vodní plocha silným motorovým člunům. Je s podivem, jak se jinak poměrně rozsáhlá vodní hladina, pokud se v ní tedy chcete koupat nebo vozit na lodičkách, rázem zmenší, když na ni vpustíte stroje prohánějící se téměř dvousetkilometrovou rychlostí. Ohromný hluk, lodě kloužou po hladině, na břehu vyhrává hudba a lidé v očekávání sledují hladinu rybníka.
Závody se tento rok konaly 9. a 10. září. V každém z víkendových dnů pár tréninků, rozjížděk a na konci výstup na stupně vítězů a poháry pro vítěze. Klubu vodního motorismu z Brna, bylo letos přiděleno také pořádání Mistrovství světa motorových člunů v třídě O 700. V dalších kategoriích se potom jelo Mistrovství Evropy a Mezinárodní závody o pohár Moravského krasu. Na stupně vítězů MS nakonec vystoupal Rakušan Attila Havas a dva Italové Trombetta a Bacchi. Náš Jiří Mašek, který byl zároveň hlavním pořadatelem závodu, dojel na osmém místě.
Celková atmosféra závodů působila přátelsky, místy až rodině. Jediný konflikt tu snad nastane jen mezi konstruktérem a motorem, když vypoví službu nebo nešlape jak by měl. A o motory tu jde především. Na startu mají závodníci celých 5 minut na to, aby do závodu odstartovali. Pokud se jim to během této doby nepodaří, musí opustit startovní molo. Pět minut „trčet“ na startovní čáře se může zdát dlouhá doba, ale získat body do série závodů lze i pouhým dojetím do cíle, pokud tedy na okruhu zůstane méně než 8 závodníků.
Američan James Anderholdt při dolaďování svého motoru vypráví, jak už jeho děd a otec stavěli tyhle stroje a závodili na nich na celém světě. Jeho člun patří sice do kategorie O 500, ale přesto se s ním zde na MS chystá vyzávodit co nejlepší umístění mezi sedmistovkami.
Tento sport, v němž podle slov pořadatelů nejsou profesionálové, je tedy pro každého závodníka pouze drahým a zároveň nebezpečným koníčkem. Naproti startovnímu molu Jedovnického rybníka je pomníček - vzpomínka na německého jezdce, který zde zahynul při závodě člunů. V posledních deseti letech se zde staly ještě další dvě tragické události.
Takové ale naštěstí letos poklidnou atmosféru nenarušily. Anderholdt, při zmínce těchto neštěstí s mírným úsměvem přikyvuje, „Ano, i tohle se někdy stává.“ Ale nerušeně pokračuje ve zlepšování svého člunu a vyprávění svého příběhu, o tom jak jej sem složitě dostával ze Spojených států, a kdo z okolních závodníků vyhrál kolik titulů.
Letošní závod se obešel bez nehod, a tak si závodníci i obecenstvo mohli nerušeně vychutnat atmosféru silných strojů a krásné okolní přírody.
