Úřady vyhodily staré rodiče sourozenců Jie na ulici. Matka zoufale hledí na zdemolovaný dům. (Velká Epocha)
Podle zpráv čínského Ministerstva všeobecného zdraví z r. 2005 je sebevražda pátou nejčastější příčinou smrti v Číně. V r. 2005 spáchalo sebevraždu přibližně 250 000 lidí a 2,5 a 3,5 milionu se o sebevraždu pokusilo. V Číně žije pětina obyvatel planety a v roce 2005 zde došlo ke čtvrtině všech sebevražd na světě.
V současnosti nejenže neexistuje organizace, která by poskytovala psychologickou péči lidem, u kterých je riziko sebevraždy, ale vláda dokonce trestá lidi za pokus o sebevraždu na veřejných prostranstvích. Například během druhého slyšení s pekingským občanem Jie Kuo-čchiangem, který v r. 2004 skočil do řeky Ťin-šuej poblíž náměstí Tchien-an-men, mu úředník nejvyššího soudu položil otázku: „Svým pokusem o sebevraždu v řece Ťin-šuej jsi poškodil obraz národa. Když si přeješ zemřít, proč se prostě neoběsíš v soukromí svého domova?“
Jie Kuo-čchiang je mladším bratrem známého pekingského aktivisty za lidská práva Jie Kuo-ču. V květnu 2003 vláda zbourala domy celé jeho rodiny, včetně blízkých příbuzných, v pekingské čtvrti Süan-wu a tři generace rodiny byly nuceny se přestěhovat. Tento okamžik je dobře zachycen na fotografii jeho rodičů ve chvíli, kdy byli vyhozeni na ulici.
Od té chvíle oba bratři protestovali proti nucenému stěhování a následně byli zatčeni v Tchien-ťinu. Jie Kuo-čchiang byl odsouzen na dva roky vězení za pokus o sebevraždu v řece Ťin-šuej 1. října 2004. Jie Kuo-ču byl odsouzen na čtyři roky za to, že apeloval jménem ostatních občanů a žádal povolení o pochod 10 000 lidí na náměstí Tchien-an-men.
Pokus o sebevraždu Jie Kuo-čchianga byl široce publikován jak Čínskou komunistickou stranou (ČKS), tak zahraničními médii. Avšak obsah zpráv se velmi lišil. 18. července 2006, když si Jie Kuo-čchiang vybavoval soudní slyšení, řekl: „Kao Č‘-šeng souhlasil, že mě bude hájit hned od začátku, ale policie Národní bezpečnosti a vláda mu odmítli sdělit, kde se slyšení uskuteční.
Dvě slyšení už tedy proběhla, než mě pan Kao našel. První slyšení se konalo u pekingského obecného soudu. Potom, co jsme odmítli první rozsudek, byl případ předán nejvyššímu soudu. Právníka mi vybrala vláda. U soudu nebyl přítomen nikdo jiný, kromě několika městských úředníků a sedmi nebo osmi zastupitelů města. Celé slyšení byl úplný podvod.“
Uvedl zemi do rozpaků
Jie Kuo-čchiang pokračuje: „Během druhého slyšení pekingský právník argumentoval: ‚Pokusit se o sebevraždu skokem do řeky Ťin-šuej je zločin, protože to uvádí zemi do rozpaků. Kdybys to ale udělal v soukromí svého domova, pak by to zločin nebyl. Nakonec, když chceš umřít, je to tvoje volba a měl bys to udělat na svém soukromém majetku.‘ Neřekli byste, že je to ubohá logika? Co mohou občané udělat komunistické straně? Zpočátku jsem si dělal velké naděje a myslel jsem si, že ať se stalo cokoli, komunistická strana je přeci jen dobrá. Jenže teď vidím pravdu: už se nedá zachránit – je zkorumpovaná od kořene.“
„Pekingská policie také tiše nadává ČKS. Nemají jinou možnost, než se podřídit jejím rozkazům. Říkají: ‚Jsme psi – pokoušeme kohokoli, na koho komunisté ukáží, protože nás platí.‘“
Když se dostal z vězení, Jie Kuo-čchiang nadále apeloval na různým místech. Stal se jedním z hlavních terčů policejního monitoringu. Během Čínské lidové konference politických diskusí v r. 2006 se mu podařilo uniknout zraku policie a přijel na náměstí Tchien-an-men, kde byl ale znovu zatčen. Od té doby byl sledován a omezován osmi policisty a příslušníky hlídací služby.
Jeho 81letá matka nedávno zemřela na rakovinu. Jie Kuo-čchiang prosil policii, aby vyplnili matčino poslední přání vidět před smrtí svého syna, avšak byl odmítnut.
Při dalším pokusu 17. července Jie Kuo-čchiang zažádal pekingskou policejní stanici o povolení k průvodu a protestu; jeho žádost byla okamžitě zamítnuta.
