Minulý měsíc Amnesty International zveřejnila zprávu, ve které Čínskou komunistickou stranu (ČKS) označila za „nejvíce nezodpovědnou“ na světě, protože vyváží nebezpečné zbraně do Barmy, Nepálu, Súdánu a do oblasti velkých jezer v Africe. V těchto regionech se pak vyostřují napětí a konflikty a přímým dopadem je nárůst humanitárních katastrof.

Čínský komunistický režim tato vážná obvinění zcela popřel a trvá na tom, že se při vývozu zbraní řídí třemi pravidly.

ČKS tvrdí, že pomáhá „zlepšit obranyschopnost“ těchto zemí. Tyto zbraně ale nebyly použity na sebeobranu, nýbrž na občanskou válku, a to v každé zmiňované zemi. Například súdánská armáda použila zbraně z Číny na zabíjení civilistů a potlačení hnutí odporu a barmská armáda na potlačení demokratického hnutí a karenské menšiny.

Zadruhé ČKS prohlašuje, že zbraně nejsou určeny na „narušování míru, bezpečnosti a stability ve světě a příslušných oblastech.“ Avšak vývoz zbraní do Íránu, Severní Koreje a bývalého talibanského režimu v Afghánistánu přispěl nejen k regionálním, ale i celosvětovým krizím.

ČKS také tvrdí, že její „vojenský obchod nezasahuje do vnitřních záležitostí dalších suverénních států“. Ale ve skutečnosti bylo důvodem k vývozu zbraní do Barmy, Severní Koreje a Zimbabwe udržení tamních despotických režimů a umožnit jim pronásledovat a zabíjet vlastní lidi.

Amnesty International odsoudila ČKS za hromadný vývoz zbraní výměnou za zisk nebo energetické zdroje. ČKS se bránila slovy, že vyváží daleko méně zbraní než Rusko, Spojené státy nebo Evropská unie.

Pravdou je, že Spojené státy a ostatní země otevřeně říkají, kolik zbraní vyvezly, zatímco čínský komunistický režim tyto obchody drží v tajnosti. Okolní svět se nikdy nedozví, kolik zbraní Čína každoročně vyváží. Ve skutečnosti se dá původ většiny řízených střel, chemických a biologických zbraní i jaderných zbraní, které se dostaly do „darebáckých“ zemí, vystopovat u ČKS.

Dá se říci, že kdykoli dojde k lokální nebo celosvětové krizi, čínský komunistický režim je v pozadí.

Za poslední dva roky vyvolává stále větší obavy jaderná hrozba Íránu. Írán tvrdí, že učinil „významný průlom“ v technologii extrahování obohaceného uranu, který se používá na jaderné zbraně. Tento takzvaný „významný průlom“ byl však ve skutečnosti nákup vysoce kvalitního zpracovaného uranu z Číny. Jinými slovy, bez čínského komunistického režimu by nebyla žádná jaderná hrozba Íránu.

Podobně je na tom jaderná hrozba Severní Koreje. Hwang Jang Yop, bývalý tajemník Dělnické strany Severní Koreje, který z Pchjongjangu utekl, potvrdil, že ČKS pomohla Severní Koreji s vývojem jaderných zbraní. Záměrem ČKS bylo rozšířit svůj mezinárodní vliv. ČKS poskytuje Severní Koreji 70 procent paliva. Přeje si ovládat Kimův režim a udržet ho v totalitním bloku, který ČKS řídí, a v opozici vůči demokratickému světu, který vede USA.

Tváří v tvář narůstající jaderné hrozbě Severní Koreje a Íránu se civilizovaný svět snaží najít východisko, které by konflikty s těmito zeměmi ukončilo. Čínský komunistický režim přitom opakuje stále stejnou větu: „Doufáme, že konflikt se podaří vyřešit dialogem. Jsme proti válkám a násilí; ale také jsme proti sankcím.“

Pokud ČKS skutečně uvažuje o „dialogu“, proč to nejdříve nezkusí s vlastními lidmi? Při takových katastrofách lidských práv, jako je masakr „4. června“, genocida Falun Gongu nebo masakr v Šan-weji, ČKS vždy odmítala lidem naslouchat a naopak použila násilí a neváhala prolévat krev. Tento „dvojí metr“ dobře ukazuje vypočítavou a pokřivenou povahu režimu.

Zatímco se celý svět posunuje k demokracii a míru, ČKS se nejen uchyluje k autokracii a diktatuře, ale navíc ještě dává dohromady pět asijských zemí do takzvané „Organizace Šang-chajské spolupráce“ (SCO). Chce vzkřísit nechvalně známou „Varšavskou smlouvu“ a stát tak v opozici vůči civilizovanému světu do samého konce.

ČKS pozvala íránského prezidenta na poslední summit SCO. Pro někoho to znamená, že ČKS chce Írán vtáhnout do SCO a poskytnout mu ochranu. Nezdá se, že by čínský režim podporoval světový mír, spíš naopak, podkopává bezpečnost samotné Číny.