Žonglér se v ulicích Vídně připravuje na vystoupení (foto: Peter Šedík/Velká Epocha).
Termín žonglování – juggling – pochází z latinského „jaculator“, což znamená „člověk, který vyhazuje (cokoli)“.
Žonglování má za sebou velmi dlouhou historii. Patrně nejstarší zmínka pochází z egyptské hrobky Beni-Hassana, kde se na nástěnné malbě kromě akrobatů a tanečníků nacházejí i ženy žonglující se dvěma míčky. Tato malba byla vytvořena asi 2000 let před n.l. S míčky se však házelo i v mnoha starověkých kulturách Asie, u aztéckých i severoamerických Indiánů. Z Číny pochází jedna z nejstarších žonglérských pomůcek, zvaná diabolo. Za dynastie Han (206 př. n. l.-220 n. l.) byla pojmenována „kouen-gen“, což znamená „dutý bambus, který hvízdá“. Zabývali se jím i staří Řekové a za dob Římské říše v období Julia Ceasara bylo velmi uznávanou kratochvílí. Žonglování však v oněch dobách nepředstavovalo pouze zábavu – nezřídka bylo bráno jako součást rituálů, náboženských obřadů či jako metoda pro sladění práce ducha a těla.
Ve středověku se začíná kombinovat s jinými druhy zábavy, například pantomimou a akrobacií. Žongléři se stávají součástí většiny kočovných divadel a kejklířských spolků, aby přiváděli obecenstvo k úžasu za pár grošů do klobouku.
Celá další historie žonglování až do dvacátého století pak částečně kopíruje vzlety a pády, popularitu a zavržení kočovných spolků a divadel.
Dnes je velmi populární rekreační žonglování, a to hlavně v USA a západní Evropě. Čím dál oblíbenější je však také i v naší zemi. K nám se v této formě dostalo nejspíš s travellery – lidmi, kteří se toulají po všech koutech světa, a také s kulturou techna, se kterou je žonglování neodmyslitelně spjato.
Zpočátku u nás byla tato kratochvíle záležitostí především výše zmíněných skupin (pomineme-li cirkus a varietní umělce), dnes už to však neplatí a čím dál častěji se konají různé srazy a vznikají rozličné žonglérské skupiny a divadla.
Tréningové a zápalné kužely, míčky pro klasické a kontaktní žonglování. (foto: Vladimír Lasso/Velká Epocha).
Kromě toho, že je žonglování výborná zábava, má v sobě i řadu předností „zdravotních“ - zlepšuje koordinaci, soustředění, prostorovou orientaci, rozvíjí spolupráci mezi mozkovými hemisférami a podle německých badatelů dokonce zvětšuje mozek (přesněji řečeno – rostou po něm mozkové části zodpovědné za sledování pohybů a uchopování předmětů).
Naučit se základní triky není těžká věc, ale zvládnutí rafinovanějších kousků již vyžaduje notnou dávku úsilí, čímž se člověk učí také vytrvalosti a trpělivosti.
Kapitolkou samo o sobě je fireshow – žonglování s ohněm, což je příjemný zážitek pro vystupujícího i publikum. Pokud však nemáte svoji „hračku“ dobře zvládnutou, je dost možné, že se spálíte.
Žonglování je báječný způsob odpočinku, který rozvíjí obratnost, a ještě při něm můžete pobavit své přátele. Nejeden žonglér začíná tak, že se nudí, vezme tři věci, co mu padnou do ruky, a „už to lítá“.
Míčky se dají zhotovit třeba i z hrachu a starých ponožek, takže pokud hledáte způsob, jak si zpříjemnit svůj volný čas a ještě udělat něco pro své zdraví, zde se vám jeden nabízí.
Pár rad pro začátek naleznete zde: Žonglérův slabikář
Vystoupení žongléra (video) naleznete zde: Master Juggler
