Protože Wang Li-pching neměla od státu povolení mít dítě, byla násilím odvedena na potrat. (Foto poskytla Wang Li-pching)
Svobodná 25letá žena byla v sedmém měsíci těhotenství, když ji zaměstnanci státního úřadu pro rodinné plánování násilím odvedli na kliniku, aby podstoupila interrupci.
Wang Li-pching žije na předměstí Čeng-čou v provincii Chen-an. V listopadu 2004 otěhotněla. Protože si její přítel nemohl dovolit svatbu, nemohli se hned vzít. Wang je nejstarší ze sourozenců a její rodiče se velice těšili na vnoučata. Bez oddacího listu ale nemohla dostat státní povolení k porodu dítěte.
31. května 2005 okolo 18. hodiny slečnu Wang zastavila na ulici skupina lidí, kteří se prokázali jako zaměstnanci obecního úřadu pro rodinné plánování. Natlačili ji do auta a postupně ji odvezli na obecní kliniku, do nemocnice letectva a kliniku Tchang-li. Všechny tři ústavy odmítly interrupci provést. Asi v 11 hodin večer ji dovezli na kliniku Lao-ja-čchen. Bez jejího souhlasu a jakýchkoli předoperačních vyšetření ji personál kanceláře a několik doktorů chytlo za ruce a přitlačilo na zem. Křičela o pomoc. Zbili ji, stáhli jí kalhoty a dali jí injekci do podbřišku. Pak ji odvedli na pokoj a přivázali k posteli.
Wang Li-pching řekla: „Byla jsem zaskočená a vyděšená zároveň. Ztratila jsem sílu k odporu. Na moje volání o pomoc nikdo neodpovídal. Nemohla jsem uvěřit, že se mi děje něco tak brutálního a hrozného.“
Řekla, že 2. června okolo 3 hodiny ráno po silných bolestech porodila. Dítě několik minut brečelo a potom ztichlo a znehybnělo. V té době nebyl kolem žádný personál, nikdo, kdo by jí pomohl. Chvíli vyděšeně křičela, než se objevila zívající sestra a zeptala se: „Proč tak křičíš?“
Wang se zeptala: „Můžete prohlédnout mé dítě?“ Sestra přišla k posteli, podívala se na dítě a řekla: „Už je mrtvé.“ Pak tělíčko odhodila stranou.
Wang byla natolik v šoku, že omdlela. Když se ráno probudila, stál u její postele doktor a žádal, aby zaplatila za to, že se jí postarají o ostatky dítěte. Když řekla, že nemá peníze, doktor vstrčil tělo do igelitového pytle, dal jí ho na postel a řekl: „Když nemáte peníze, je to jednoduché, prostě si tělo vezměte a postarejte se o ně sama.“
Wang bylo dovoleno kontaktovat rodinu až poté, co dítě zemřelo. Když šel její přítel a rodina na úřad pro rodinné plánování a požadovali vyhlášku, která by povolovala potrat v takto pozdním stádiu těhotenství, byli z úřadu vykázáni. Klinika Lao-ja-čchen jim navíc znovu poslala účet na zaplacení poplatku za „rodinné plánování“.
Wang říká: „Doktoři a setry nemají ani ponětí o nějaké lidskosti nebo lékařské etice. Personál úřadu pro rodinné plánování nemá žádné svědomí ani pochopení základních právních předpisů. Jsem na pokraji nervového zhroucení. Kde jsou naše nejzákladnější lidská práva? Moderní Čína je jedinou zemí v dějinách, kde je třeba státní povolení na pořízení dítěte. Kolik rodin už takhle trpělo kvůli politice rodinného plánování?“
Ztrápeně dodává: „Když dneska můžou lidi jíst lidi [podle článků na některých čínských webových stránkách v určitých restauracích vaří potracený plod a prodávají ho jako pokrm – pozn. red.], nejradši bych je vlastnoručně zabila!“
