Neochvějný: Jü Ťie, jeden z nejpopulárnějších a nejproduktivnějších čínských spisovatelů, říká, že chce Američanům odhalit pravdu o Číně. Ve středu 3. května promluvil spolu s dalšími třemi prodemokraticky orientovanými osobnostmi na parlamentním slyšení ve Washingtonu. (Gary Feuerberg / Velká Epocha)
3. května měl Washington to štěstí přivítat čtyři čínské vysoce uznávané spisovatele a právníky, kteří mluvili o překonávání překážek při své práci v Číně a o způsobech, které si museli osvojit, aby překonali přísná omezení svobody projevu, náboženské svobody a přísný právní řád Komunistické strany Číny.
Čtveřice nejprve přišla na konferenci pořádanou Hudsonským institutem a následně byla Kongresovým správním výborem pro lidská práva (CHRC) požádána, aby otevřeně promluvila a odpověděla na několik otázek médií a veřejnosti ohledně lidských práv v Číně.
Jü Ťie a Wang Ji popisují každodenní tuhou bitvu proti diktátorskému režimu, která probíhá nenásilnými cestami a je vedena nebojácnými a odhodlanými mladými lidmi, kteří jsou často křesťany a společně sdílejí vizi nové a demokratické Číny. Vláda se snaží skrze zastrašování a ponižování mít spisovatele pod kontrolou – spisovatelská činnost, publikování článků, setkávání, po tom všem následuje zadržení policií, uvěznění a pronásledování spisovatelů a jejich rodin. Křesťané jsou dokonce zatýkáni už jen za to, že se setkají ke společné modlitbě ve svých domovech.
Tito bojovníci za lidská práva se takovouto účastí na konferenci ve Washingtonu vystavují smrtelnému nebezpečí.
Křesťanský spisovatel v nepřátelském prostředí
Autor několika národních bestsellerů a uznávaný esejista Jü Ťie je nelítostným kritikem komunistického režimu. Třiatřicetiletý Jü Ťie patří mezi nejúspěšnější čínské spisovatele a je jedním ze zakladatelů Nezávislého PEN centra. Angažovaností v práci pro demokratické změny uvnitř čínského politického systému a pro svůj naléhavý a odvážný apel a ochotu diskutovat kontroverzní otázky si získal mezinárodní uznání. Navzdory faktu, že jeho díla se mimořádně dobře prodávají (důkazem je pět set tisíc a více prodaných kusů), nesmějí být jeho díla v Číně znovu vydávána a publikována. Jeho poslední kniha, Syn Tchien-an-menu, vyšla v Hongkongu v roce 2005.
Jü uvedl, že mnoho mladých spisovatelů jako on se stalo křesťany. Jeho křesťanské vyznání je neoddělitelně spjato s jeho úsilím o sociální spravedlnost a „uplatňování“ svobody. Hnutí domácí církve vyžaduje „uplatňovat svobodu v každém ohledu našeho života – svobodu náboženství, shromažďování a projevu“. V jeho církvi jsou například účastnící vybízeni, aby se svobodně vyjadřovali: „Může to být o sociální spravedlnosti, Tchien-an-menském masakru nebo o Maovi.“
Skupina, ke které patří, nemá žádný postavený kostel, takže si musejí místo k modlitbám pronajímat. Kdykoli nějaké místo najdou, policie vyvine na majitele nátlak a musejí se odstěhovat, což jen za poslední měsíce museli udělat čtyřikrát.
Jü a jeho píšící kolegové, kteří patří do stejné církve, nežádali čínský komunistický režim o právní povolení. „Právo vyznávat náboženství pochází od Boha, a ne od státu,“ řekl. Jak uvedl, přehlížením této otázky riskují mnoho. Jeden křesťanský vydavatel, který se podílel na vydání několika Biblí, byl odsouzen na tři roky. „Dvakrát, 18. a 25. ledna, nás policie přišla zatknout, když jsme uctívali našeho Boha.“
Jü čerpá sílu ze své křesťanské víry. Je si dobře vědom faktu, že křesťanství účinně přispělo ke svržení komunismu ve východní Evropě. Mnoho čínských a dokonce i západních komentátorů rádo pohlíží na Čínu jako na zvláštní oblast, kde by demokracie – v takto lidnaté zemi – nemohla fungovat. Yu tento názor nesdílí:
„Uznávám, že my Číňané… jsme dlouhou dobu trpěli následkem ideologie komunistické strany. Možná bude pro Čínu obtížnější přeměnit se v demokratickou zemi než pro jiné země. Nicméně coby spisovatel toužící po svobodě a jako křesťan s vírou v Boha pevně věřím, že Čína není oblastí opuštěnou Bohem a že si Číňané zaslouží lepší životní styl než otroctví.“
Jü řekl, že „situace se bude v několika následujících letech neustále zhoršovat“ a že „nesdílí důvěru v Chu Ťin-taa“, současného čínského vůdce.
Dále uvedl, že tlak Západu by mohl zlepšit otázku lidských práv v Číně a že Západ by neměl omezovat své zájmy pouze na obchodní záležitosti. Také se zmínil o „té zradě Yahoo!“, která napomohla čínskému komunistickému režimu v uvěznění několika křesťanských spisovatelů.
Když byl tázán na to, co říká obraně Yahoo!, který tvrdí, že se musel přizpůsobit čínským zákonům, Jü odpověděl, že tomu nevěří a že Yahoo! byl zapleten do nezákonných praktik, aby si naklonil čínský vládnoucí režim. Argumentoval tím, že Yahoo! podepsal smlouvu s klientem, čímž se zavázal k ochraně soukromí klienta. Navíc podle něj hongkongský zákoník v tomto ohledu „není vázán právním systémem kontinentální Číny, až na velmi vzácné výjimky".
Obhájce lidských práv zastává umírněný přístup
Wang Yi je profesorem práv na univerzitě v Čcheng-tu a pro-demokraticky orientovaným spisovatelem. Proslavil se zejména svým internetovým deníkem, ve kterém pravidelně prezentuje své názory „na současné události kritickými a výraznými články a komentáři“. Čínský komunistický režim tyto stránky vyřadil z provozu v listopadu roku 2005 a pravidelně k nim blokuje přístup.
Coby člen Nezávislého čínského PEN centra o tomto sdružení uvedl, že je to jediná nezávislá společnost mezi intelektuály v Číně. Wang měl zakázáno vyučovat na osmnáct měsíců, ale v březnu 2005 mu to bylo znovu umožněno. Wang se svými odbornými schopnostmi pomáhá čínským křesťanům, kteří čelí pronásledování.
Wang popsal své členství ve čtenářském spolku, kde skupina čte a diskutuje témata, která si svobodně zvolí. Podařilo se jim společnost takto udržet po dva roky, ale policie je často vyslýchá, takže se musejí často stěhovat z místa na místo.
Wang Ji mluvil o třech základních způsobech, které čínští intelektuálové používali, aby v Číně šířili svobodu. Původně se čínští intelektuálové pokoušeli dostat do blízkosti vůdců, ale tento způsob selhal v osmdesátých letech. Přímější cestou bylo prodemokratické hnutí, které vyvrcholilo v roce 1989 masakrem na náměstí Tchien-an-men. Wang tvrdí, že mnoho intelektuálů se přesto nadále snaží následovat tuto cestu, ale „stali se bezvýznamnými“.
Třetí způsob, jak říká, je omezit šíři jejich aktivit pouze na lidská práva a svobodu projevu. Obhájci pomáhají pronásledovaným předvést jejich případy k soudu a zveřejňovat jejich případy na internetu. Říká, že tento třetí způsob je „nejkultivovanější“ a zároveň „mírnější než prodemokratické metody v minulosti, přesto však také poměrně ‚silný’“.
Wang nicméně přiznává, že tento třetí přístup znamená, že obhájci lidských práv, kteří zastupují pronásledované a potlačované, se také mohou stát terčem režimu. Bývají „zadržováni, je jim bráněno v pracovní činnosti, jsou posíláni do exilu nebo krutě zbiti“.
Odhaduje, že od doby, kdy Chu Ťin-tchao přišel k moci, bylo posláno do vězení asi šedesát spisovatelů Nezávislého PEN centra.
Pokud selže i tento mírný způsob, který klade důraz na svobodu projevu a lidská práva, nevidí Wang pro Čínu žádnou naději. Snaží se vyžádat vetší podporu u „amerických přátel“ a vlád evropských zemí a přesvědčit je, aby se snažili řešit problém „u kořene“, namísto snahy o změnu několika čínských představitelů.
